Vztahy

Rodinný poklad přežil

 

Už od rána mi pípá mobil.

Dokonce mě tím moje máma vzbudila. Přišla mi od ní textovka následujícího znění:

 

„NEMOHLA JSEM VŮBEC SPÁT, DEJ MI HNED VĚDĚT. TÁTA JE TAKY NA NOHOU, NEJSME SCHOPNI NIC DĚLAT – HNED NÁM ZAVOLEJ.“

 

Pousmála jsem se tomu a rozechvěle odešla do práce.

Na odstranění nosních mandlí může být přítomen jen jeden rodič. A manžel má dnes volný den, já v práci na pilno. Šli tam tedy beze mě… Ježiš marjá! Vzal ty bačkůrky a snad nezapomene a nedá jí napít ani najíst… Vyjeli na poslední chvíli, dorazili včas?

 

Pak textovala moje ségra a tchyně zároveň. Obě textovky byly zhruba následující:

„TAK CO TA NAŠE HOLČIČKA, UŽ JSOU TAM?“

Než jsem stihla reagovat, psal manžel, že ještě čekají. Byla jsem toho rána v metru trochu za mobilního maniaka. Ruce se mi nepatrně klepaly. To moje dítko je tam beze mě a bude mít bolest!!! Ale snáší ty návštěvy doktorů lépe beze mě. Dobře jsme to udělali, nejsem špatná matka…

 

Než jsem dojela do práce, psal manžel, že jsou některé děti už po zákroku a že všechny brečí. Ona bude plakat a já tam nebudu… Do toho napsal jeden z dědečků, kteří se obvykle podobných  komunikací nezúčastňují. Zpráva byla po chlapsku strohá, ale odpovědět se na ni muselo. „DEJ VĚDĚT, CO HOLKA.“ 

 

Konečně dal vědět manžel, že je dcera už po operaci. Napsal však následující: „JE V POHODĚ, TROCHU BREČÍ, ALE KREV JÍ UŽ NETEČE!“ Krev – jaká krev?!

 

Teď se tomu musím smát, milé dámy...
Ale ráda bych věděla, zda to znáte. Ty pocity šílencovy, které se promíchávají s povinností informovat rodinu. Tu bezmocnost a strach a tak dále. Nebudu se vás tím pokoušet dojímat, také s ohledem na bezdětné čtenářky…

 

Komunikace s celou rodinou mi tedy zabrala hodně času.
Nakonec se u nás doma sešlo odpoledne pár příbuzných, kteří se přišli ujistit, že náš rodinný poklad tento malý zákrok přežil.

 

A tatínek – můj manžel zlatý?

Byl pochválen i od zdravotních sester, a tak jsme ho vyhnali na pivo. A to i přesto, že ty bačkůrky zapomněl…

   
26.07.2005 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [32] Vivian [*]

    Rikina: Meander: tak tak...
    Suzanne: tak osmičky jsem si nějak neuhájila , ale naštěstí mi nijak moc nechyběj

    superkarma: 0 26.07.2005, 22:50:37
  2. avatar
    [31] Suzanne [*]

    Meander: když otěhotněla moje zubařka, sedla jsem do křesla mladé paní, která po ní nastoupila. Řekla, že mám kaz na 8, ale že to spravovat nebudeme, že se to nedělá, že se to vytrhne. To bylo naposledy, co jsem u ní byla Teď už mám na své osmičce bílou plombu od vedlejšího pana doktora Trhání osmiček taky nedopustím

    superkarma: 0 26.07.2005, 17:08:07
  3. avatar
    [27] Meander [*]

    Rikina: Přesně tohle si taky myslím. Mandle mi uhájila máti, já bojuju za svoje zuby moudrosti. Jednou to tam narostlo, tak to tam patří. Kdyby to nebylo potřeba, zmizí to samo, jako třeba brzlík.

    superkarma: 0 26.07.2005, 14:37:36
  4. avatar
    [26] Odemětobě [*]

    Bridgetj: Já jsem na tom stejně,lezly mi žebra,doktor mamce tvrdil,že mě nedává najíst,mamka se styděla.Přitom jsem snědla 2,3 krajíce silně mazané jen se zaprášilo.Tloustnout jsem začala v 1.těhotenství a katastrofa nastala při podnikání - stres zaháněný jídlem,sezení u PC,jídlo večer. Ale snažím se shazovat a pomalu to jde,ale tloustnutí je podstatně příjemnější.

    superkarma: 0 26.07.2005, 13:46:16
  5. [25] Rikina [*]

    Tak já jaksi nechápu, proč je nutnej takovej podivnej zákrok, jako trhání mandlí. Jsem přesvědčená, že příroda měla nějakej důvod, proč ty mandle máme a určitě mají svůj účel. Nehledě k tomu, že je to stejně zbytečný - nosní mandle naroste ve většině případů znova, a krční sice nenaroste, ale zato ty streptokoky žerou přímo krk. Čili angíny probíhají ještě hůř, než když je to jenom na mandlích. Nikdy jsem nedovolila mým dětem trhat mandle, a i když mě lékaři strašili, jak tím potomkům hrozně ubližuju, jsou dnes naprosto zdraví, a ani jako malí nijak často nemocní nebyli. Jestli jednou za rok měli rýmu, tak je to všechno. Prý preventivně - takovej sadismus, fuj.

    superkarma: 0 26.07.2005, 13:43:31
  6. avatar
    [24] zuzinka [*]

    nionetoooo!

    superkarma: 0 26.07.2005, 13:36:02
  7. avatar
    [22] Luciš [*]

    Mě to taky v první třídě potkalo. Celou noc sem jim tam prořvala. Na kontrolách u dětské jsem si jenom dycky myslela: stejně dejchám furt hubou ty čúzo Mama ji taky nemusela, jenže tenkrát se doktoři měnit nesměli.

    superkarma: 0 26.07.2005, 12:16:15
  8. avatar
    [21] narciska [*]

    Taky mam jako 4lete dite silene zkusenosti s trhanim mandli, za socialismu Jedina pozitivni vec byla, ze jsem pak byla doma s babickou a ta me krmila zmrzlinou, aby se to rychleji hojilo

    superkarma: 0 26.07.2005, 10:16:34
  9. avatar
    [20] gerda [*]

    je to moje děsná vzpomínka - ani nevím, kolik mi bylo, možná tak 9. Nosní mandle jsou prkotina, ale já do dneška cítím napuštěný hadr na nose a puse. A doktora, jak říká - to je ale liška, ona nechce dýchat. Fakt, já zadržovala dech, abych ten hnus do sebe nemusela vdechovat, tolik jsem se toho bála. Ale nic mi nepomohlo, pak už jsem nic nevěděla. Docela to pak bolelo, ale teta mi nosila (pracovala tam) vynikající ledový bílý jogurt. Jen si pamatuju, že jsem byla na pokoji se starší paní, která měla obvaz přes oko a byla taková...nechutná. Dnes už snad tohle nedělají, aby dávali dohromady dětské pacienty s dospělými.

    superkarma: 0 26.07.2005, 09:34:19
  10. [19] louže [*]

    Dost vás tady chválí zdravotnictví, ale to platí jen někde. Např. oční lékařka rozhodla, že se mému synkovi (4 měsíce) musí kapat jakýsi jed do oka, aby nešilhal, když jsem v mrazivé zimě dorazila na kontrolu o pět minut později, protože nejel autobus a s kočárem jsem nedoběhla ten předchozí, tak mě vyrazila ze své ordinace, že mám dodržovat její rozpisy.....KRÁVA - je to už deset let, ale na to nikdy nezapomenu, řvoucí dítě a despotická doktorka....

    superkarma: 0 26.07.2005, 09:28:01
  11. avatar
    [17] Odemětobě [*]

    Nevím jak teď,ale za socialismu dávali dětem asi diazepam,holku jsme měli 14 dnů na ortopedii(byli jí 2) a brali jsme si ji úplně oblblou,se zaschlou nudlí u nosu.

    superkarma: 0 26.07.2005, 08:24:55
  12. avatar
    [16] Odemětobě [*]

    Bridgetj: Syn byl na sebe tak opatrný,že mě kontroloval,kolik másla má na rohlíku.Co primářka nařídila,to pečlivě dodržoval.Holka byla horší,ráda jí,tu jsem hodně omezovala.Protože byly školáci,chodili dost unavení z vyučování,ta nemoc není žádná sranda.Naštěstí jsou bez následků.Naopak se jim líbilo,že nemusí jíst ve školní jídelně,ale vařím já.

    superkarma: 0 26.07.2005, 08:19:22
  13. avatar
    [15] Gabi [*]

    Nyotaimori, Baronka z Kratihájů: byla jsem na mandlích dvakrát (3 a 5 let), naštěstí nosní dělali ambulantně. Ale i tak sebrali děti od rodičů, vrazili do ruky ledvinu a pak naštěstí pustili rajský plyn, ale to probuzení, brrr a krve jak z vola. A přínos pro chronicky nemocné dítě - nula. Také mi parkrát píchali zdravé ucho.
    Zákaz návštěv v nemocnicích či dokonce v ozdravovnách byl opravdu srovnatelný s koncentráčnickými praktikami. Děti cca po 3 týdnech opravdu přestávali plakat, ale dost drsně se jim to podepsalo na dušičce.
    Když jsem byla s dvouletých synem pár dní v nemocnici, překvapilo mě, že tam bylo dost dětí do 5 let samo. Dítě pobyt v nemocnici poznamená tak jako tak, natož bez rodiče

    superkarma: 0 26.07.2005, 08:17:56
  14. avatar
    [12] Odemětobě [*]

    Synovi trhali nosní mandli 2x,pokaždé tam musel být sám,ale bral to statečně,jen poprvé si málo "ňufnul", asi nějakého anestetika. Pak ho i s dcerou postihla infekční mononukleóza,14 dní zavření v nemocnici,byla to pro ně otrava,žili na banánech a matonce.Potom 1/2 roku přísná dieta.Naštěstí už byli ve věku,kdy všechno dokázali pochopit,ale celá rodina to prožívala-denní návštěvy,sms.

    superkarma: 0 26.07.2005, 07:33:18
  15. avatar
    [8] Eva_CZ [*]

    Tohle ja vubec neznam, ze by nekoho takhle zajimaly moje deti.

    superkarma: 0 26.07.2005, 01:42:35
  16. avatar
    [7] Eva_CZ [*]

    Baronka z Kratihájů:

    superkarma: 0 26.07.2005, 01:41:22
  17. avatar
    [3] Mici [*]

    u nás informuji o podobných "událostech" moji mamku, manža to bere s nadhledem, ten to tak neprožívá, můj tatík to prožívá, ale zase prakticky "neesemeskuje", takže je to v pohodě

    superkarma: 0 26.07.2005, 00:53:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme