Reklama

Mami, přečteš mi pohádku? Jedna z nejkrásnějších proseb našich dětí. Předem splnitelná, bohužel čím dál méně slyšitelná. Je problém ve společnosti? Ne, je to v rukou samotných rodičů. Dítě se přece nerodí s prstem na klávesnici.

readVčera jsme vám přinesli rozhovor s psycholožkou Alenou Weberovou, specializující se na výchovu dětí v rámci rodiny a vztahy mezi rodinnými příslušníky. Mimo jiné jsme spolu probíraly rodinné tradice a rituály, stejně jako v dnešním rozhovoru s mladou maminkou, herečkou Míšou Maurerovou. S potěšením konstatuji, že obě dámy jsou příznivkyněmi rodinných rituálů. A věřím, že nejsou samy. Že je nás i v dnešním přetechnizovaném světě víc. Že dokážeme sáhnout po dětské knížce, zasednout společně u prostřeného stolu, sednou do auta a navštívit naše babičky a dědečky…

Tématem dnešního dne jsou rodinné tradice a rituály. Proč jsem si to téma vybrala? Protože je mi velmi blízké. Odmalička vedeme naše děti k dodržování jakýchsi nepsaných rodinných pravidel. Bez pozdravu dobré ráno není ráno dobré. Bez pusinky na dobrou noc není noc klidná.
Pohádky už jim sice nečteme, ale bylo období, kdy bez nich neusnuly. Bohužel televize a později počítače tento večerní rituál přebily. I tak jich ale zůstává stále dost.

Oslavy svátků, narozenin, oslavy při první cestě do školy i k maturitě, životní prohry i úspěchy... to vše se u nás řeší společně v rámci rodiny. Jen ty věty dosáhly malé obměny: „Mami, přečteš nám pohádku?“ nahradila například věta: „Mami, přijali mě na vysokou!“ A jak velí rodinná tradice, oslava je náležitá. Vždyť předtím přijali i mě, a ještě přede mnou jejich babičku!

Blíží se Velikonoce, přiznám se, že i přesto, že upřednostňujeme Vánoce, tyto svátky jara nezazdíme. Rok co rok nabarvíme pár vajíček, každý svojí technikou. Chodíme pravidelně na velikonoční trhy, od syna dostanu pomlázkou. S dcerou pak pečeme, vaříme, zdobíme byt, na tajných pražských místech natrháme zlatý déšť do vázy a u toho všeho si děláme legraci, ještě že je to jen jednou do roka. :)

Čím jsou děti starší, tím méně se rodinné rituály dodržují, nebo přesněji řečeno mění svou podobu. Jedno jsem si však z domu od rodičů odnesla a doufám, že naše děti si to odnesly také. Nikdy jsme je k ničemu nenutili, rodinné rituály braly jako samozřejmost, jako součást našeho bytí. Jak by řekla paní psycholožka, byly rády, že mají ty mantinely, které však mohly kdykoliv překročit. Neudělaly to – rády se na tu hrací plochu vrací, a já věřím, že na ni časem přivedou i svoje děti.

Téma dnešního dne: Rodinné tradice a rituály

  • Dodržujete rodinné tradice a rituály?
    př. čtení pohádek na dobrou noc, rodinné výlety, přání k narozeninám a svátkům, nejen našim, ale i babičkám a dědečkům… ad.
  • Máte nějaké vlastní, nové rodinné rituály?
  • Vzbouřily se někdy vaše děti?
  • Vzbouřily jste se Vy?
  • Považujete dodržování rodinných rituálů za staromilské?
  • Snažily jste se rodinné rituály dodržovat třeba i po rozchodu s partnerem, když jste zůstaly s dětmi samy?

Napište vaše názory, životní příběhy i zkušenosti k tomuto tématu. Budeme se těšit.

pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Dva vybrané příspěvky odměníme balíčkem se sušenkami Oreo, každý v hodnotě 200 Kč.

f