Reklama

S rozvodem se děti jen těžko smiřují. Ještě složitější pro ně ale často bývá přijetí nového partnera některého z rodičů. Ti pak stojí před těžkým dilematem. Dát přednost dítěti, nebo nové lásce?

Pětatřicetiletá Lidka se rozvedla se svým manželem před třemi lety. Svou jedinou dceru Alici, tehdy devítiletou, získala do své péče. „Přestěhovaly jsme se do malého bytu a, jak se říká, začaly znovu. Jezdily jsme na výlety, chodily po nákupech, trávily spolu spoustu času. Snažila jsem se jí co nejvíce věnovat, vynahradit jí, že musí vyrůstat bez táty, kterého vídala jednou za čtrnáct dní. V té době mě vůbec nenapadlo, že už za rok budu se svou vlastní dcerou bojovat,“ vzpomíná na idylické začátky Lidka. Když ale po roce potkala Patrika, zjistila, jak moc jí chybí po boku muž.

dcera

„Vídali jsme se, jen když byla Alice u táty, ale jemu to po čase nestačilo. Tlačil na mě, ať je seznámím a vyrazíme někam společně. Ale já se bála, co na to moje dcera řekne. A oprávněně. Rozbrečela se, řekla mi, že jsem zrádkyně, a zamkla se v pokojíku. Rozhodla jsem se netlačit na pilu a s Patrikem se dál vídala jen občas. To mu ale přestalo stačit, a tak přišel rozchod,“ popisuje Lidka svůj první neúspěch.

Za čas se jí do cesty připletl Igor. A Lidka cítila, že to je ON. Od samého začátku jejich vztahu ale nemohla vypudit myšlenku, jak to vysvětlí Alici. „Bylo mi jasné, že nadšená nebude. Ale až takovou reakci jsem nečekala. Vyčetla mi, že rozvod byla moje vina, nemám ji ráda a že půjde raději k tátovi. Probrečela jsem celou noc, ale rozhodla se nevzdat to. Je to už půl roku, co chodím s Igorem, ale dcera si na něj nezvykla. Začala být drzá a dělá nám naschvály. Jsou dny, kdy vůbec neodpovídá, jindy zase vyčítá a uráží. A tak bojuji. Nejen s ní. I s dilematem, zda ustoupit dceři a vidět ji zase šťastnou, nebo jít do vztahu naplno a doufat, že si nakonec zvykne.“

 

Co na to dětská psycholožka Lucie Součková?

Lucie SoučkováPřijetí dalšího partnera bývá problematické. Někdy je pro rodiče těžké udržet jasné hranice, kdo je ve vztahu ten dospělý a kdo dítě. V tomto případě je zřejmě na tahu maminka. Je důležité, aby dceři srozumitelně řekla, že samozřejmě bere ohledy na její spokojenost, ale nenechá se omezovat rozmary. Dospělý má nárok na osobní život, i přes oddanou péči o dítě.

  • Příchod přítele do rodiny by měl probíhat pozvolně. Ideální je, pokud se s ním potomek seznamuje zpočátku na neutrální půdě, ať už v restauraci, v kině, na výletě... 
  • Situace je náročná i pro nového partnera. Na rozdíl od maminky si holčičku nepamatuje jako roztomilé miminko a nemá k ní žádné pocity odpovědnosti ani viny. Vidí ji nejspíš jen jako protivnou a drzou puberťačku. Nicméně je dobré tuto situaci ustát a dát najevo, že nestojí o roli rodiče ani mentora a roli vychovatele důsledně přenechá matce.
  • Stojí za to pokusit se situaci zvládnout. Matce může přinést fungující vztah, který bude zároveň dobrou zkušeností pro dospívající dceru. Obětovat se dítěti bývá velkou pastí! Až se dcera rozhodne za pár let opustit rodinné hnízdo, může to být pro osamělou matku zdrojem hořkosti a pocitu nedocenění.

 

Čtěte také: