Vždycky jsem si myslela, že naše rodina drží docela dobře pohromadě, až do doby před 3 lety. Tehdy zemřela babička a 2 měsíce na to žalem nevydržel dědeček a odešel za ní.

Kdybych tenkrát věděla, co vím dnes, asi bych se v dané situaci zachovala jinak. Ale když mi tehdy dědeček nabízel, jestli si na sebe s manželem nechceme ještě za jeho života přepsat  byt, tak mi to přišlo jako vrchol hyenismu, jako kdyby si člověk dělil majetek ještě před smrtí. Dneska si myslím, že děda tehdy věděl, proč se ptá a upřímně řečeno, kdybych to věděla i já, tak bych snad i kývla a v celé rodině by možná byl klid.

Jenže protože se takto nestalo a závěť nebyla sepsaná, došlo k tomu, že se o byt zajímal strýc /maminčin bratr/, který svatosvatě sliboval, že zbytek dědiců vyplatí, byt zůstane jeho synovi a všechno bude jak má být.

Asi po měsíci byl najednou vyměněný zámek, do bytu se nikdo nedostal a začalo být zle. Povedenému strýčkovi se nějakým prazvláštním způsobem podařilo přepsat vlastnictví bytu na svého ještě povedenějšího synka, všechno se najednou strašně rychle semlelo a než jsme se nadáli, byli ve všem zamotaní právníci. Aby tomu nebylo málo, tak přesně 3 měsíce po smrti dědečka, zemřel náhle i strýc a tím se bohužel celá situace ještě zkomplikovala. Dnes je to téměř 3 roky, co se vleče soudní spor, přičemž při stavu našeho soudnictví nevidím nějaký brzký konec, ale to by snad ani nebylo to nejdůležitější.

Mnohem důležitější je to, že jsem byla vždycky přesvědčená o tom, že moje rodina má pevné kořeny a probuzení do reality bylo docela tvrdé. Dnes se s tetou ani bratrancem vůbec nestýkáme, dokonce to, že její bratr zemřel se mamika dozvěděla až po měsíci od cizích lidí, v podstatě se celá rodina úplně rozpadla.

Dneska už přesně vím, proč můj tchán vždycky říkával, že je lepší nic nemít, protože když se pak něco stane, tak se aspoň není kvůli čemu hádat. A měl pravdu!

Doufám, že tímto článkem nikomu nezkazím náladu.  Karinečka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Ano, peníze dokážou s lidmi dělat divy. To by druhý ani nevěřil, jaké že to má příbuzné. Dědictví je vlastně jistá forma prověření charakterů zúčastněných. Simona

Taky jste zažily něco podobného, nebo u vás dědictví proběhlo ke spokojenosti zúčastněných? Napište nám své příběhy na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama