Bulvár

„Rodina se o mě bojí,“ říká držitel světového rekordu létání ve větrném tunelu

Co dělat, když muž Vašeho srdce miluje adrenalin? Paní Libuše Beránková, manželka  Petra Beránka - držitele světového rekordu v létáni ve větrném tunelu, k celé věci říká: „Bojím se o něj, ale i tak ho s dcerkami podporujeme a fandíme. Já sama  adrenalin nemusím, jsem spíš ta, co vytváří rodinné zázemí.“ A jak to vidí samotný rekordman?

beranek

Vaše aktivity jsou možná pro někoho naprosté šílenství. Lákaly vás od malička? Dělal podobné věci někdo u vás v rodině? 
Nikdo mě k adrenalinovým věcem ani moc nevedl. Dětství jsem měl celkem klidné (smích), ale už kolem čtrnácti, patnácti mě zajímaly  bojové sporty a některé vytrvalostní disciplíny – běh, cyklistika a tak. A spoustu volného času jsem trávil v lesích na Vysočině, kam jsme s rodiči jezdili na chalupu. Zlom nastal, když jsem poprvé viděl Alpy. Byla to láska na první pohled a dohnalo mě to až k slzám z dojetí.  Postupně to pak  přešlo v horolezectví a lezení v ledu. Moji rodiče  byli ale také  sportovně založení. Oba hráli dlouhá léta tenis, s tátou jsme chodili běhat a s oběma sdílím lásku k horám.

Můžete nám vyjmenovat všechny vaše aktivity? Kterou z nich máte asi nejraději?
Mám rád adrenalin. Není to však klíčem k výběru mých zájmů. V podstatě ani nevím, co tím klíčem je. V průběhu let byly mé zájmy velmi různorodé. Před mnoha lety jsem hodně provozoval windsurfing, nějaký čas dokonce jako instruktor v severním Řecku. Pak se moje pozornost upnula spíše k vytrvalostnímu běhu, kdy jsem postupně absolvoval pět maratonů, čtyři půlmaratony a mnoho dalších běhů. Současně jsem vždy tíhl k bojovým uměním. Pravidelně jsem léta cvičil karate, chvíli jsem též koketoval s kung-fu, ale nakonec jsem zakotvil u izraelského obranného systému Krav Maga, který je velmi efektivní a kde si díky pravidelným tréninkům též udržuji fyzickou kondici. K parašutismu mě asi dovedly mé sny z dětství. Hodně se mi zdávalo o létání. Tento sport, ve kterém jsem dosáhl na titul vicemistra republiky ve skupinové akrobacii, mám opravdu rád. Nejvíce si v něm cením to, že je třeba se maximálně soustředit, zejména pak v příbuzném BASE Jumpingu, kde se skáče ze skal nebo budov a kde sebemenší chyba může znamenat katastrofu. Nejraději ze všeho mám ale přírodu nejlépe co nejdále od civilizace. Mám opravdu hluboký vztah k horám jak evropským, tak třeba nádherným pouštním horským oblastem severní Afriky nebo Iránu, které jsem měl možnost navštívit. Tam se člověk nejen opravdu naučí, jak přežít, ale též pochopí, jak my lidé jsme malí a vydaní napospas přírodním silám. Bohužel se v současné době také člověk přesvědčí o tom, jak devastujeme tuto planetu. Je to již patrné naprosto všude a je to velmi smutné.

Jste čerstvým držitelem světového rekordu létání ve větrném tunelu (zdolání svět. rekordu proběhlo  v prosinci 2013), můžete mám tuto akci nějak přiblížit?
Je to příbuzná disciplína s parašutismem, do větrného tunelu chodí parašutisté trénovat, jelikož velmi dobře simuluje volný pád. Jde o vertikální tunel, ve kterém zespodu fouká vítr rychlostí kolem dvou set kilometrů za hodinu. V něm se člověk může vznášet bez doteku s okolím. V tunelu se běžně létá v krátkých časových vstupech, minutu až dvě minuty dlouhých – jelikož volný pád z letadla z výšky čtyř kilometrů trvá zhruba minutu, je takový pobyt v tunelu dostatečným časem k tréninku. Je to specifické. Ten pohyb a pobyt v tunelu nelze přirovnat k jiným činnostem. Na člověka tam působí síla větru, a přestože je proudění v tunelu poměrně rovnoměrné, dochází i tam k občasným turbulencím, které je nutné vyvažovat vlastním tělem. Zapínají se tam svalové skupiny, které běžně člověk moc nepoužívá. Dlouhodobý pobyt působí zejména na ruce, ramena a zádové svalstvo. Těch mých šest hodin létání bych námahou přirovnal třeba k uběhnutí maratonu v nějakém středním čase, řekněme kolem tří a půl hodiny, ale je to značně odlišné, nedá se to moc srovnávat.

beranek1

Jak vás napadla myšlenka, že do toho vůbec půjdete?
Dostával jsem mnoho otázek od různých lidí, jak nejdéle by se dalo takové létání v tunelu vydržet. Jelikož jsem na to neznal odpověď, začal jsem trochu pátrat a zjistil jsem, že doposud zaznamenané rekordy jsou v rozsahu jeden a půl až čtyři hodiny. Tak jsem pak chtěl vyzkoušet, zda se dá vydržet i déle.

Jak na vaše počínání nahlíží rodina, manželka a dcery?
Rodina se o mě spíš bojí, ale myslím, že současně také ví, že nejsem naprostý šílenec, který by šel do všeho bezhlavě. Je třeba rozlišovat mezi kalkulovaným rizikem a bláznovstvím. Nedávno jsem právě odrazoval jednoho člověka od takového kroku. Chtěl bez jakýchkoli zkušeností a bez jakéhokoli tréninku zkusit létat na padáku. Ale tak to prostě nefunguje. Představuje to obrovské pro mě neakceptovatelné riziko a vede často k fatálním koncům. Pokud si chci vyzkoušet nějakou rizikovou činnost, je potřeba věnovat mnoho času a prostředků přípravě – jak teoretické, tak praktické. A co je velmi důležité, postupovat po krocích, pozvolna. V podstatě jakákoli lidská aktivita, snad kromě ležení na pohovce, je riziková – mohu jet služebně po D1 a okamžitě jsem vystaven vyššímu ohrožení života než při parašutismu. Když se totiž v tomto sportu, podobně jako v jiných, dodrží veškeré postupy a vše se provede s maximálním soustředěním, je to relativně bezpečné.

Milujete adrenalin, a co takhle relaxace?
Já nejraději relaxuji přírodě, v lese, na horách, s rodinou, ale i u dobré knížky nebo dobrého filmu. Člověk by si řekl, že se možná uklidním v práci (pracuji jako ředitel v jedné softwarové společnosti), ale tam je adrenalinu, respektive spíše stresu, víc než dost. Možná právě to je ten pravý důvod, že od práce utíkám k aktivitám, u kterých na ni nemusím myslet, jelikož vyžadují koncentraci.

Jaké další „potěšení“ máte v plánu?
Letos bych chtěl absolvovat vytrvalostní závod Beskydská Sedmička, což je extrémní závod dvojic v horském prostředí, kdy oba členové teamu musí společně v limitu 30 hodin urazit vzdálenost 94 kilometrů a zdolat při tom převýšení 5400 metrů. A časem motorový paragliding, ale to řadím spíše ke klidnějším než adrenalinovým věcem. Asi stárnu (smích).

Čtěte také:

   
09.04.2014 - Společnost - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. [6] Ivushka12 [*]

    Nemám odvahu.

    superkarma: 0 10.04.2014, 08:12:46
  2. avatar
    [5] bleblemcy [*]

    Já mám zrovna v plánu jít skydiving zkusit. Už mám doma voucher a stačí se jen objednat na určitý termín. Jenomže zrovna mám na noze sádru a s tou se lítat nedá. Jsem na to moc zvědavá a až to zkusím, tak jestli to ve zdraví přežiju napíšu o tom asi na Ženinu Sml16

    superkarma: 0 09.04.2014, 18:49:12
  3. avatar
    [4] kobližka [*]

    samecka — #3 ani za zlatý prase,miláčku

    superkarma: 0 09.04.2014, 13:04:41
  4. avatar
    [3] samecka [*]

    kobližka — #2 ále, prosím tě... kdo se bojí, nesmí do tunelu... chvilku bys letělaSml25Sml25Sml25

    1. na komentář reaguje kobližka — #4
    superkarma: 0 09.04.2014, 11:47:42
  5. avatar
    [2] kobližka [*]

    samecka — #1 ....a zhebnu Sml57

    1. na komentář reaguje samecka — #3
    superkarma: 0 09.04.2014, 11:27:07
  6. avatar
    [1] samecka [*]

    aspoň na chvilku si to zkusit...........Sml25

    1. na komentář reaguje kobližka — #2
    superkarma: 0 09.04.2014, 09:38:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme