Reklama

Umět říkat ne se nenaučila šestadvacetiletá Klára. Vyrůstala v rodině, kde je zvykem fungovat každý za sebe a dávat si navzájem drahé dárky. Dnes ji rodina pomalu finančně likviduje.

Dovedete si představit, že přijdete na velkou rodinnou oslavu, třeba narozeniny svého sourozence, a nepřinesete žádný dárek? Právě tahle situace hrozí šestadvacetileté Kláře, která se už nakupováním dárků pro rodinu a pořádáním oslav absolutně finančně vyčerpala...

peníze

Klára neumí odmítnout

U nás je zvykem dávat si drahé dárky. Jsem ze tří dětí, mám dva starší bratry. Odjakživa se u nás dělaly velké oslavy a dávaly se drahé dárky, tisícovka žádná cena. Bylo jedno, jestli jde o narozeniny, svátek, Vánoce... Jenže tohle je právě můj problém, jsem jediná v rodině, komu se dávají dárky naráz, protože svátek i narozeniny mám v prosinci.

Bráchové oba začali podnikat a daří se jim. Jen já žiji z obyčejného platu asistentky. A tak se časem stalo, hrozně mě štve, že o tom musím takhle přemýšlet, že jsem se na dárcích a oslavách pro rodinu úplně finančně vyčerpala. To jsem ještě neřekla, všechny oslavy padají na mou hlavu, tedy ne finančně, to zase ne, ale organizačně a hlavně co se týče vaření. Máma prostě jednoho dne řekla, že už to zařizovat nebude, tak jsou oslavy na mně.

Slavíme vždycky u našich, já navařím, napeču, což mi zabírá neuvěřitelného času. Když si to sečteš, tak je to vlastně jedna velká oslava každý měsíc. Něco se sveze dohromady, ale moc toho není - třeba ty Vánoce, moje výročí a k tomu svátek malého Davídka, to je syn staršího bratra.

Nedávno jsem si sedla nad kalkulačku a zjistila, že každý měsíc dám za dárky pro rodinu tři až sedm tisíc. Takhle to zní jako banalita, ale při mém platu to banalita není, jenže u nás se prostě drahé dárky očekávají.

Můj problém je i ten, že jsem na to sama. Přítel mě opustil, možná trochu i kvůli tomu. Věčně jsem byla buď v práci, nebo na brigádě, nebo chystala něco pro rodinu a on z toho nic neměl, protože spousta peněz jde do tohohle kolotoče, ze kterého se neumím vymanit.

Několikrát jsem to zkoušela naťuknout, bavila jsem se o tom se starším bráchou, a on ať to neřeším, že si mu mám prostě vždycky říct o peníze bude. Jenže tohle já neumím. Nedokážu dávat dárky za cizí peníze. Možná mi ale nic jiného nezbude...

Čtěte také...