Zdravím a připojuji se se svou troškou do mlýna. Já sama mám dvojí zkušenost, jednu jako nevlastní sourozenec a druhou jako rozvedená matka dítěte.

Jako nevlastní sestra mám krásný vztah se svými nevlastními (staršími) sourozenci a s věkem se tento vztah upevňuje. Patříme k sobě přes tátu, který už nežije a který byl vlastně jediným elementem, který nás rozděloval. Od nejútlejšího věku jsem věděla (bylo mi vštěpováno), že ta paní na stěně (krásný fotoportrét) byla maminka mých sourozenců a že umřela. Moje mamka své vyvdané děti měla ráda, vztah mají pěkný doteď, přesto se "naši" rozvedli - právě pro rozdílný pohled na výchovu dětí. Máma měřila všem stejně (přísně, ale spravedlivě), otec ty starší chtěl vychovávat mírněji a vyčítal jí přísnost. Po mé promoci mámě přiznal úspěšnější způsob výchovy, jeho starší děti přes jeho toužebné přání VŠ nedodělaly.

A jako rozvedená matka? Neskutečně mě mrzelo, když jsem přistihla svého bývalého náhodou na den dětí, jak cupitá za svou přítelkyní s balíčkem sladkostí (pro její asi 10letou dceru) a svému vlastnímu synovi ten den nepřinesl ani lízátko (bylo to ještě před rozvodem a bydlel ještě u nás doma). No comment. Monkee

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Ona výchova vždy všechno nevyřeší, možná jste zkrátkla schopnější. A s tím Dnem dětí, to zabolí, to dovedu pochopit. To je tak, když chlapi přemýšlejí „rozkrokem“. Simona

Máte nám co napsat, milé čtenářky? Máte na to ještě skoro hodinu, takže neváhejte a nažhavte své klávesnice. Čekáme na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama