Mnozí muži sní o krásné a hodné manželce. Pokud by vedle toho byla ještě samostatná, uměla dobře uvařit a postarat se o příjemné zázemí, byl by to ideál. Pro někoho je však toto všechno nepřekonatelnou překážkou pro vážný vztah a manželství.

S Danou (28) se život příliš nemazlil. Když měla třináct let, odešla její matka od rodiny a děvče se muselo naučit vařit, uklízet i vést celou domácnost. Přesto dokázala s výbornými výsledky vystudovat i univerzitu. Po absolvování zahraniční stáže po ní s radostí sáhla nadnárodní společnost a nabídla jí významnou manažerskou pozici. V té době se seznámila s Alešem (29). „Potkávali jsme se v posilovně a zjistili, že máme i další společný zájem – historii. Aleš mne pozval na nedělní výlet na Karlštejn. Byl příjemný společník, nebyl dotěrný a bylo mi s ním opravdu hezky, “ líčí Dana začátek jejich vztahu.

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Navzdory rozdílům ve vzdělání, životních zkušenostech i výchově si rozuměli a jejich vztah plynul pohodově a bez mráčků. „Nevadilo mi, že se moje okolí diví, s kým to chodím. Poukazovali na jeho povolání skladníka i poněkud usedlý styl oblékání a to, že nevypadá zrovna jako Brad Pitt. Ale život mne naučil, co je a co není důležité. Na lidech oceňuji úplně jiné věci, než to, jak vypadají a jakou práci dělají,“ vypráví mladá žena.

Oba svůj vztah považovali za vážný a tak přišlo na řadu oficiální představení rodičům. Zatímco návštěva u Danina otce proběhla v příjemné atmosféře, víkend u Alešových rodičů se nesl ve zcela jiném duchu. „Už dříve mi Aleš naznačoval, že rodiče nejsou spokojeni, že si našel partnerku z města, ještě k tomu přímo z Prahy, kam odešel za prací. Nijak mne to nevyděsilo ani nerozhodilo, každý může mít svůj názor. Alešova maminka si ale evidentně nechtěla nechat vzít představu o namyšlené pražské manažerce. Skoro v každé větě zdůrazňovala, že jsou obyčejní lidé, musí tvrdě pracovat a nemají čas myslet na povyražení. Když jsem z vlastní vůle pomáhala v kuchyni nebo na zahradě, jedovatě mne upozorňovala, ať si nezničím ty „nádherné nehty“. Uvařila jsem večeři, aby si mohla odpočinout. To se jí líbilo, ale když jsem udělala kuřecí čínu a všichni jídlo pochválili, najednou řekla, že ona nemá hlad. A že na venkově jsou zvyklí na poctivou domácí českou kuchyni. Aleš byl naštvaný, jak se jeho matka ke mně chová, ale chlácholila jsem ho, že to musí pochopit. Vysvětlovala jsem Alešovi, že to chce čas a že se vše jistě urovná,“ vzpomíná Dana.

To ještě netušila, jak moc se zmýlila. „Od toho víkendu mu zejména matka vtloukala do hlavy, že na mne nebude spolehnutí, že si najdu někoho sobě rovného vzhledem, vzděláním i postavením a Aleše opustím. Že si nebudu rozumět s jeho sourozenci a jejich manželkami a že nad nimi všemi budu brzy jen ohrnovat nos. Nezajímalo ji, že se umím postarat o domácnost. Že jsem vyrostla bez matky, která mi chyběla a právě proto bych se k ní chovala s láskou, úctou a pochopením. A co je hlavní: že jejího syna opravdu miluji. Měla totiž pro něj vyhlédnutou dívku z vedlejší vesnice, která nebyla v žádném ohledu „nebezpečná“. Nechtěla do města, nechtěla dělat kariéru, stačilo jí být vyučená a doplňovat zboží do regálů v supermarketu. Navíc si klidně nechala diktovat, co má dělat a neodporovala.“

Aleš se nechal zpracovat rodiči natolik, že začal pochybovat o tom, zda je pro něj současný vztah opravdu vhodný. „Například mi nenápadně vytýkal moderní oblékání, péči o vzhled a třeba i jazykové kurzy. Vadilo mu i to, že jsem pro nás vybrala zahraniční dovolenou a tvrdil, že je to vyhazování peněz. Všechno, co se mu dřív líbilo, bylo najednou předmětem kritiky. Dokonce začal mluvit o tom, že život ve městě není pro něj a že by se chtěl vrátit zpátky domů,“ říká dnes už vyrovnaným tónem Dana. I když Aleše milovala, uvědomila si, že by bylo nemožné naplnit zkreslené představy o ideální snaše a manželce. „S Alešem jsem se rozešla. Bolelo to, ale takový je život. Vzal si pak tu dívku, kterou pro něj měla maminka v záloze. Teď se jim narodilo miminko a Aleš mi neustále píše, že není šťastný a že udělal chybu, když se nechal ovlivnit svými rodiči. Mrzí mne to, ale za svá rozhodnutí si musí nést odpovědnost i následky každý sám,“ uzavírá Dana.

Čtěte také:

Reklama