Pětatřicetiletá Johana je čtyři roky rozvedená a stará se o dvě školou povinné děti. S bývalým manželem vychází dobře, on na děti svědomitě platí a bere je pravidelně na víkendy i dovolené. Zůstal jí i dům, na který hodně přispěli její rodiče, takže nebylo moc co řešit. Nemusela by si tedy dělat v podstatě žádné velké starosti. Přesto šťastná není. Chybí jí v životě partner, s kterým by – jak se říká – sdílela dobré i zlé.

Nevěřila jsem, že může být tak těžké sehnat nějakého použitelného chlapa,“ začíná své vyprávění a dodává, že má za sebou několik nepovedených schůzek, ale i roční známost, jež  skončila bohužel nezdarem: „Představila jsem ho po nějakém čase dětem, pak u nás i bydlel, děcka si ho celkem oblíbila, zvlášť syn, kterému chybí v každodenním životě mužský element, strávili jsme spolu dovolenou u moře. A pak bez nějakého kloudného vysvětlení odešel,“ popisuje vývoj svého prvního vážnějšího vztahu, do kterého se po krachu manželství pustila, Johana.
Nechtěla být sama a tak opět sedla k seznamce a každou volnou chvíli trávila „hledáním“ nového partnera. Chodila na schůzky a poznávala možnosti: „Celkem brzy jsem opět našla sympatického muže, s kterým se dalo povídat a nevadilo mu, že mám děti. Byla jsem už tedy opatrnější, co se týká sestěhování. Ale pravidelně chodil k nám domů, opět se skamarádil bez problémů s dětmi a na vánoční svátky jsme vyrazili k mým rodičům, kteří ho chtěli blíže poznat,“ nastiňuje současnou situaci Johana.


Právě tahle návštěva ovšem zasela v její hlavě  pochybnosti. Rodiče se netajili tím, že si pro ni představovali „něco lepšího“, jak se vyjádřili. Johanin nový přítel byl podle jejich slov takový „mouchy, snězte si mě“. Nevěřili, že se o něho jejich dcera bude moci v životě opřít. Nepozdávalo se jim, jak kolem něj Johana skáče a chová se jako zamilovaná puberťačka, zatímco on to vše přijímá s naprostou samozřejmostí, aniž by projevil nějakou snahu. Nelíbilo se jim jeho povolání a hlavně nulové ambice dokázat něco víc. A jako třešničku na dortu přidali fakt, že jim vadí jeho „politické smýšlení“, což jen potrhli tím, že ho odmítli pozvat na velkou oslavu maminčiných kulatin. Prý by se za něho a jeho názory před svými  známými museli stydět. „Nejdřív se mě to strašně dotklo,“ říká Johana, ale později se prý přistihla, že jí přesně tohle vše vlastně také vadilo. Ale jak už toužila s někým být, zavírala před tím oči. „Jeho komentáře na sociálních sítích jsou pro mě snůška nepochopitelných hovadin. Kdybych byla mladší a bez závazků, tak bych se s tím nesmířila. Nikdy jsem mu o tom ovšem neřekla, protože jsem cítila, že je to tenký led. Navíc partneři přece nemusejí mít úplně na vše stejný pohled, ne? Teď se ale cítím zahnaná do kouta a přemýšlím, zda to nemůže být časem předmětem nějakého většího konfliktu,“ uzavírá své přemýšlení Johana a jako by čekala, že to rozhodnutí za ni někdo udělá.

Přečtěte si také:

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama