První příspěvek k tématu přišel od čtenářky, která nechce být jmenována. Její přání respektujeme. Přečtěte si příběh, který napsal sám život.

Dobrý den
Nepíšu příspěvky k tématu, ale tentokrát mi to nedalo, trochu si vyleju srdce a také to beru jako poděkování svým „náhradním rodičům.“
Jsem z dětského domova, když mi bylo šest roků, ještě jsem nechodila do školy, můj otec zemřel, prý se uchlastal a matka si našla nového přítele, který mě pořád jen nadával a také mě bil. Matka se o mě vůbec nestarala, pořád někam jezdili já jsem byla třeba i dva dny sama doma. Pamatuju si, že jsem měla pořád hlad.
Babičku ani dědu jsem neměla, jen jednu starou sousedku, která mi někdy něco dala, ale ta také brzo umřela.
Sociálka mě odvezla do děcáku, matka pak prý měla ještě jedno dítě, a to ji prý také vzali. Já už jsem se o ni víc nezajímala.

Po škole jsem se vyučila švadlenou a seznámila se se svým budoucím manželem. Byl to můj úplně první kluk. Měl ještě staršího bratra, ale ten už byl ženatý. Manželův tatínek byl už v invalidním důchodu,maminka pracovala ve školce. Můj přítel jezdil a pořád ještě jezdí jako autobusák, tak jsme se vlastně i seznámili, v autobuse, cestou do práce.

Dodnes si pamatuji, jak jsem se strašně bála, když mi řekl, že mě představí svým rodičům. Nebude jim vadit, že jsem z děcáku, že bydlím na ubytovně? Nevadilo jim to. Moc krásně mě přijali a přála bych všem takovou tchýni jakou mám já. Neříkám jí ale tchýně, říkám ji mamko. Vždycky si prý přála holčičku a toto přání jsme ji splnily i v podobě dvou vnuček. Tchán (tatínek) už bohužel zemřel, ale i on se ke mně choval moc laskavě a jednou mi dokonce nabídl, jestli nechci pomoct zjistit, co je s mojí matkou, že by za ní se mnou i zajel, ale já jsem nechtěla.

Oba to byli (a mamka pořád je) moc hodní lidé. Nikdy jsem nepoznala takovou tu rodinnou soudržnost, která u nich panovala. Společné obědy, večeře, blahopřání k svátkům, narozeninám, hodně jsem se od nich naučila. Když jsme měli s manželem krizi,postavili se oba na moji stranu a i díky tomu jsme krizi překonali. Jsem jim za to moc vděčná, a nejenom za to. Bydlíme společně v jednom baráku a já jsem moc ráda. Rodiče mého manžela jsou stokrát lepší než byli ti moji.

Vaše čtenářka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________

Jako by to řídil někdo tam nahoře. Ubral vám v dětství, ale následně přidal v manželství. Přeji Vám hodně šťastných chvil ve vaší nové rodině a děkuji, že jste napsala.
Pozdravujte manžela i „maminku“ :)
Saša

Téma dne 19. března 2012: Jak vycházíte s rodiči vašeho partnera - manžela?

Ulevte si, zanadávejte, nebo naopak, chvalte...

  • Co se vám na nich líbí?
  • Co nesnášíte?
  • Navštěvujete je rádi?
  • Nebo jen z povinnosti?
  • Jaký jste měla pocit z vašeho prvního setkání?
  • Změnily se od té doby vaše vztahy?
  • Jak je oslovujete?
  • Dá váš partner více na vás nebo na ně?

Vše o „těch druhých“ rodičích pište
na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z vylosovaných čtenářek obdrží za svůj příspěvek dárek v podobě kosmetiky Solutions
Tělový krém na dekolt a poprsí a pleťovou masku na obličej.

darek

Reklama