Jsme počítačová generace, pro naše rodiče a prarodiče je však používání všemožných počítačových programů mnohdy obtížné. Kamarád mi nedávno barvitě vyprávěl strašlivou příhodu s maminkou a Javou. Ale nekřivdíme našim rodičům trošku?

Každý známe pojem „španělská vesnice“. Ten pojem značí něco neznámého, něco, čemu nejsme sto porozumět. Pro mě jsou španělská vesnice cizí jazyky, pro někoho třeba matematika, pro dalšího schopnost jít nakoupit a nic nezapomenout, pro mnoho lidí, kteří vyrůstali v minulém století, jsou španělskou vesnicí počítače.

granny and pc

Přesto je dnes počítač, podobně jako mobilní telefon, věcí denní potřeby prakticky každého člověka. Mladí pořizují babičkám počítače, aby si mohli na dálku povídat a vidět se přes Skype a bláhově doufají, že počítačovým dovednostem jejich rodičové a prarodičové snadno porozumí. Je to přirozené, protože oni sami už s počítačem prakticky vyrůstali a většinou jim nečiní nejmenší problém jeho ovládání.

Maminka a Java

Kamarád mi nedávno barvitě popisoval, jak jeho maminka, počítačově středně zdatná skorosedmdesátnice, která se bez problémů naučila nejen používat Skype a hrát na PC karty, ale umí i pracovat s internetem a zařídila si internetové bankovnictví, je zoufalá z jakékoli změny, která jí v počítači nastane. Bohužel má tu vlastnost, všechno vědět nejlépe, a tak se kamarádovi stalo, že mu telefonovala: „Chtěla jsem se přihlásit do banky, ale zmizela mi Java. Co s tím?

Celá situace byla vystupňovaná tím, že kamarád zrovna spěchal na důležitou poradu a nebyl schopen maminku po telefonu zachránit. Když pak po několika dnech dorazil a problém odstranil, ukázalo se, že banka pouze vyžadovala aktualizaci softwaru na nejnovější verzi. Přes to nebyl mamince schopen vysvětlit, že jí program z počítače nezmizel, ale celý problém zapříčinila banka, která aktualizovala svůj software a vyžadovala totéž od klientů. Maminka se cítila ukřivděná a ještě několik dní kamarádovi vyčítala, že problém nebyl schopen vyřešit hned.

Kde je jádro pudla?

Vybavil jsem si obdobnou situaci s mojí maminkou a došlo mi, že přesně takhle by to probíhalo i u nás. Krom toho mi další kamarádka telefonovala, že její banka změnila přístupové podmínky do internetového bankovnictví a už to s ní týden bez výsledku řeší (ano, tušíte správně, je to stejná banka, o které mluvil i kamarád). Problém je asi v tom, že nám počítače ulehčují život, a když ho někdy náhodou začnou drobně komplikovat, narušuje to naše pohodlí, vyvádí nás to z míry a přivádí do stresových situací, ježto jsme si zvykli na spolehlivost počítačů spoléhat.

Další část problému je v tom, že věci, kterým nerozumíme, máme tendenci dávat za vinu lidem, které máme nejblíže a kteří jim v našich očích rozumí. Jenže je to stejné jako s těmi jazyky. Jako jsou různé stupně pokročilosti v angličtině, jsou i různé stupně pokročilosti v počítačových dovednostech. Kdybych jel do Británie, oddělil se od skupiny svých dokonale mluvících průvodců třeba u nějaké zajímavé výlohy a ztratil se, nejspíš bych to také nedával za vinu své nedostatečné angličtině. Celá situace by mohla skončit na policejní stanici, kde by si mě moji průvodci zoufalého a nerozumějícího ani slovo vyzvedli a já jim ve stresu řekl: „Vy jste mě tam nechali.“ Problém by byl samozřejmě docela jinde.

Tak buďme trpěliví k našim maminkám, tatínkům, dědečkům, babičkám, pradědečkům, prababičkám... všichni přece nemůžeme dokonale znát všechno. A milí rodičové, prarodičové a praprarodičové, buďte trpěliví ke svým potomkům - oni jsou většinou také jen uživatelé s určitým stupněm znalosti.

Kam dál?

Reklama