Cestování

Řízení statečně odolává, čtenářka minerálka

Z dalšího příběhu, který nám zaslala čtenářka s nickem Minerálka to opravdu vypadá, že jí řízení není souzeno..


Do řízení mi někdo kecá neustále a všichni stejně - "Proč neřídíš?"
Je to jednoduché - protože řízení mi patrně nebylo souzeno.
Řidičák jsem si dělala v 18ti letech a to jenom protom, že přítel mě motorku a já ho chtěla překvapit a řídit ji také. Podařilo se, i když v autoškole tehdy kroutili hlavami, proč nechci rovnou papíry i na auto. Jenže já měla k autům od malinka respekt. Motorka mi problém nedělá, ale představa, že řídím plechový kolos plný pedálů a všelijakých čudlíků na palubovce...nene, pěkně děkuji.
Jak šel čas, začala jsem si říkat, že řídit auto by mohlo být docela praktické. Den před tím, než jsem se měla vypravit do autoškoly, jsme měli s přítelem nehodu. Na křižovatce do nás z vedlejší silnice vletěl nablýskaný bavorák s ošumtělým bavorákem za volantem. Skončila jsem v nemocnici a následně 3 měsíce na rehabilitacích s naštípnutými krčními obratly - díky za život géniovi, který vymyslel bezpečnostní pásy, od té doby se poutám vždy a všude, i kdyby mělo jít o popojetí pár metrů. Na několik let mě to vyléčilo z myšlenky, že bych třeba usedla za volant.
Po pár letech se nicméně na nátlak bývalého manžela nápad opět dostavil - našla jsem autoškolu a pomalu začala studovat novou vyhlášku. Jenže opět zasáhla vyšší moc a to mnohem důrazněji než poprvé. Vraceli jsme se autem z návštěvy u rodičů, jeli jsme v koloně na Prahu a najednou zpoza rohu doslova vyletělo ze zatáčky ve smyku sportovní auto a smetlo ze silnice škodovčičku před námi. Exmanžel tehdy zareagoval přímo ukázkově a jen díky jeho rychlé reakci jsme se srážce vyhnuli a sice skončili v protisměru, ale naštěstí tam nejelo žádné auto. Andělíček strážný se tehdy hodně snažil, protože pár metrů před událostí exmanžel uvažoval, že tu škodovku před námi předjede. Kdyby to udělal, nepsala bych nikdy na ženu-in. Ve škodovce zemřeli na místě dva lidé, jeden pak v nemocnici. Přežila jen dívka v mém věku se zlomeninami rukou, vytáhli jsme ji tehdy z auta a celou dobu, co záchranáři vysvobozovali z vraku ostatní a snažili se je oživit, seděla jsem s ní v policejním autě, držela ji v náručí a snažila se utišit její pláč. Nejdelší hodina v mém životě. O bandě čumilů a drzém mladíčkovi, který řídil ten sporťák a nakonec díky tatínkovi vyvázl od soudu s podmínkou, mluvit nechci, těm třem to život nevrátí.
Nicméně od té doby veškerým dalším řečem a poňoukání, že neřídí v dnešní době jenom "srágorky", statečně odolávám. Nehodlám riskovat, že někdo tam nahoře zase ztrestá můj nápad. I když skutečnost je mnohem prostější - bojím se bojím...

minerálka


Téma dne 4.3. 2011: NEKECEJ MI DO ŘÍZENÍ

   
04.03.2011 - Příběhy - autor: Eva Dömény

Komentáře:

  1. avatar
    [3] mineralka7 [*]

    Aggata — #2 Jsi má spřízněná duše!!! Ani nevíš, jak ráda čtu, že v tom nejsem sama Sml79

    superkarma: 0 06.03.2011, 21:59:24
  2. [2] Aggata [*]

    Přihlašuju se do klubu. Já ten řidičák dokonce mám už 19 let. Ale to je tak všechno. A otravujou mne úplně všichni, proč neřídíš, copak to s dětma jde? No jde, já zase na rozdíl od nich docela bravurně jezdím MHD s kočárkem a dvěma malejma svištěma a neumírám z toho stresem. Já dokonce i to auto po technické stránce vcelku zvládám, řadím, víceméně ho udržím ve svém pruhu.... ale nezvládám psychicky se zařadit do provozu na našich silničních komunikacích. Já prostě mezi ty šílence nemůžu. Když už se stane, že řídit musím (manžel si třeba zranil koleno a prostě jsem ho do té nemocnice odvézt musela), tak musí někdo sedět vedle mne a říkat v předstihu - budeš zatáčet, zpomal, tady bejvaj kolony, drž se ve svém pruhu.... předjíždění mi způsobuje smrtelné stresy a večer pak brečím strachy, že druhej den budu muset zase jet. V noci vidím, jak mi pod kola skáčou malý děti, jak nezvládám volant.... To moje hlava neumí řídit.

    Jo a k tomu rozhodnutí tu škodovku nepředjet... jednou se můj muž rozhodnul, že ten náklaďák, co jsme se za ním vlíknuli už dost dlouho předjede (bože jak nesnáším to jeho věčný předjíždění), ještě s ním se rozhodlo to druhé auto za námi. Naštěstí už za ním nikdo nebyl, v tom okamžiku, kdy jsme oba byli na úrovni toho náklaďáku, tak z něj vypadnula obrovská skříň.

    1. na komentář reaguje mineralka7 — #3
    superkarma: 0 05.03.2011, 16:35:01
  3. avatar
    [1] SNÍŽEK [*]

    nedivím se,že se po tom všem bojíš Sml79

    superkarma: 0 04.03.2011, 18:06:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme