Na závěr jsem si nechala příspěvek od čtenářky Risiny. Nepotřebuje žádný komentář. Jen stačí, když si ho otevřete a přečtete…

Milá redakce,
pro naši rodinu jsou letos Dušičky velmi bolestné - včera zemřel po několikaměsíční nemoci manžel mé sestry. Vzpomněla jsem si, co ona sestra v létě napsala jako reakci na můj příspěvek na téma: táta a manžel.
Její text vám posílám. Tu plavbu, o které píše v závěru, si švagr přál zopakovat ještě jednou, příští rok k šedesátinám Sestra mu  na ni šetřila a včera ušetřené peníze zaplatila pohřební službě za jeho „plavbu“ poslední...
Šťastnou cestu, Radku.

_______
Jaký je můj manžel? Jedním slovem – ředitel  .
Vůdčí osobnost, která navzdory nepříznivým podmínkám v dětství a malé podpoře ze strany matky šla za svým a dosáhla úspěchů v zaměstnání a postavení, o kterém vždy snila. I když se pak díky změně systému vše zvrtlo a on byl donucen své vytoužené ředitelské místo opustit, nikdo už nemůže změnit to, co pro hotel během svého působení udělal. O tom svědčí i to, že jeho podřízení pak za mnou chodili a vyprávěli mi, jaký to byl fantastický ředitel a omlouvali se, že ho v době, kdy šlo o jeho odvolání, ze strachu před ztrátou zaměstnání nepodpořili.

Další dvě slova, která ho vystihují, jsou: férový a slušný – není to podrazák, vždy je každému ochotný pomoci, kolegyně a kolegové v současné práci ho mají moc rádi a teď, když je v nemocnici, mě nepřestávají zahrnovat dotazy, jak se mu daří.

Je uzavřený, o svých pocitech nikdy moc nemluví, z čehož bohužel pramení některá naše nedorozumění, protože leckdy ho trápily věci, o kterých jsem myslela, že se ho vůbec nedotýkají.
Přestože naše manželství není typickým soužitím dvou milujících se lidí, na čemž máme podíl oba dva, je manžel pro mě jedním z nejdůležitějších lidí v mém životě, mám ho moc ráda a je toho moc, proč s ním zůstávám a proč si ho vážím.

Můj muž je skvělý táta - narození našeho syna bouřlivě oslavil a syn vždy byl a je jeho velkou životní radostí. V jeho dětství ho často při nemoci hlídal, protože já jsem pracovala o víkendech a v noci, strávil s ním řadu dovolených, jezdil s ním na výlety, důvěřoval mu, že zvládne své záliby, nad kterými já jsem vyšilovala – procházení železničními tunely, fotografování vlaků ze skály atd.

Protože manžel je úžasný kuchař a synovi vyvářel často své kulinářské improvizace i jeho oblíbená jídla, nezávidím synově partnerce, protože na taťkovu kuchyni asi jen tak mít nebude. Nečekaným překvapením pro manžela bylo synovo rozhodnutí loni na podzim, že s taťkou absolvuje plavbu Středomořím na luxusní lodi – dlouho předtím jsem nezažila, že by mu něco způsobilo takovou radost, a jsem šťastná, že tuto dovolenou spolu absolvovali a evidentně si ji užili.

Můj táta se k manželovi vyjadřoval někdy s lehkým ironickým despektem, ale přesto vím, že ho měl rád, a můj muž si táty nesmírně vážil. A já jsem je měla a mám ráda oba….

přetlumočeno / Risina

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

________________

Takoví lidé by neměli tak brzy odcházet. Upřímnou soustrast celé rodině...
Saša

Téma dnešního dne: Dušičky a duchové

  • Uctíváte Památku zesnulých?
  • Vzpomínáte s úsměvem nebo s uplakanýma očima?
  • Pokoušela jste se někdy dostat své blízké zemřelé „zpátky k nám“?
  • Máte zkušenosti s duchařinou?
  • Zúčastnily jste se někdy nějaké spiritistické seance?
  • Věříte, že je „něco“ nad námi?
  • Věříte, že nás naši zemřelí „vidí“ a svým způsobem i ochraňují?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Toto téma je mi velmi blízké, a tak se opravdu moc těším na vaše příspěvky.

  • Všem pisatelkám, které se zúčastní dnešního tématu, bude přiděleno 500 bodů do věrnostní soutěže.
  • A jeden nejzajímavější příspěvek bude ještě zvlášť odměněn pěkným dárkem: dvěma knihami z nakladatelství Knižního klubu

knihy

Reklama