Jestli osud zavál na to správné, vysněné místo i naši čtenářku Risinu,to se dočtete v dalším pěkném příspěvku.  

Vysněné povolání

Asi jako většina holčiček jsem si odmala hrála na školu. Můj sen byl vést  školu internátní, měla jsem vymyšlená přísná pravidla a celý systém pochval a trestů. S figurkami a hracími deskami od Člověče nezlob se a šachů jsem si vydržela hrát „na školu“ a splétat příběhy celé hodiny.

Pak jsem začala chodit do dramatického kroužku v LŠU a toužila být herečkou, ale naše paní učitelka mi to brzy rozmluvila – taktně mi vysvětlila, že bych se hodila spíš na režisérku, protože mi jde organizování jiných.

V deváté třídě jsem měla nějaký posun zpět do dětských let a začala jsem se zajímat o hračky. Úplně vážně jsem naše přesvědčovala, že půjdu na učební obor „Prodavač drobného zboží“ a stanu se prodavačkou v hračkářství. Nedovolili mi to, tak jsem volila (jak se mi tehdy zdálo) cestu nejmenšího zla a podala si přihlášku na školu, o které se tradovalo, že je  nejlehčí - střední zdravotnickou, obor dětská sestra. Tehdy jsem si myslela, že po maturitě nastoupím do jeslí  a budu si tam s těmi mrňaty celé dny hrát… Ta škola nebyla vůbec tak lehká, jak jsem doufala. Ne snad učební látkou, tu jsem zvládla snadno, ale na praxi v nemocnici jsem trpěla. Nejen že je povolání zdravotní sestry psychicky velmi náročné, ale vyžaduje i manuální zručnost a šikovnost – a v těch mám dodnes nedostatky.

Ve čtvrťáku jsem si definitivně uvědomila, že se mi do práce  - ani do těch jeslí - ještě vůbec nechce, takže jsem zvažovala, jestli můžu ještě něco studovat. Ze zdravotky to tehdy vůbec nebylo obvyklé, byly jsme snad jen dvě ze 60 absolventek, které se hlásily na vysokou. Spolužačka na medicínu (musela se doučit gymnaziální biologii a spoustu dalších věcí) a  pro mě, protože mi vždycky šly jazyky, byl peďák jasná volba…
Takže nakonec jsem přeci jen ve škole. Není sice internátní, ani jí nešéfuju, ale jsem tu spokojená a za jinou práci bych neměnila. Svou dětskou touhu po hraní si plním tím, že studenty nutím do aktivit, které oni nejdřív považují za dětinské a směšné, ale pak si je většinou užívají stejně jako já.  Na částečný úvazek si „odskakuji“ ještě do sociálních služeb a tam uplatňuji i to své původní zdravotnické vzdělání. Nelituju tedy ničeho, ta „lehká“ zdravotka byla pro mě velká zkušenost.

Risina

Text nebyl redakčně upraven

______________________

Každá zkušenost je dobrá, člověk nikdy neví, kdy ji upotřebí. A já se Vám tímto paní profesorko vlastně dodatečně omlouvám, že jsem Vás minule ještě zařadila i do profese studentky :)
Děkuji za Váš příspěvek a ať Vás práce stále baví.
Saša

Téma dnešního dne: Splnil se vám váš dětský sen?

  • Čím jste chtěla být jako malá holčička?
  • Děláte práci, o jaké jste snila?
  • Pokud ano, jak daleká byla cesta k vašemu vysněnému povolání.
  • Pokud ne, proč ne?
  • Pomáhali vám ve výběru vaši rodiče?
  • Partner?

K tomuto tématu pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží malý dárek: vlasovou kosmetiku Schwarzkopf

kosmetika...

Reklama