Čtenářka Rikina se přiznala, že nezná recepty na houbová jídla, ale dotkla se palčivého problému nás, co mají rádi v lese klid.

Ad pondělní téma houby:

Jasně, taky jsem houbař. Chodila jsem na houby podstatně dřív než do školy, což je zásluha mého otce, který mě učil znát les, houby, kytky, zvířata a přírodu vůbec od té doby, co jsem přestala býti batoletem.

rikina1

Baví mě houby hledat - ne sbírat, když jich roste 50 na metru čtverečním, ale opravdu hledat po lese - méně už potom čistit, krájet a zpracovávat do poživatelných úprav. Proto také nemám žádné zaručené recepty, řídím se knihami kuchařskými, a pokud je hub více, než se dá sníst k večeři, tak sušit nebo zmrazit. Radši zmrazit, je to míň práce  :-) 

rikina2

Jednou jedinkrát jsem se pokusila houby i naložit, ale ač to původně byly klouzky modřínové, po nějaké době pobytu v nálevu dostaly barvu sytě fialovou, a jediná příležitost, kdy je byl někdo ochotný konzumovat, byl Silvestr. To při nějakém tom obsahu krve v alkoholu už nebyla barva tolik podstatná... Za největší úspěch houbově kuchařský pak pokládám václavkový guláš, jejž se uvolil jíst i člověk, který v dětství přežil otravu muchomůrkou zelenou a od té doby se vyhýbal houbovým pokrmům více než důsledně.


rikina 3


Tajná místa a plácky, kde „rostou“, taky nemám, zase tak vážně to neberu  :-)  Když najdu houbu vzácnější, ne-li přímo chráněnou, jenom si ji vyfotím a nechám v lese „na semeno“. Škoda, že se obecně málo ví, že i houby, stejně jako rostliny a živočichové, mají své chráněné a ohrožené druhy. Ani v atlasech hub se to člověk zhusta nedočte, a pak lidi často z neznalosti snědí nebo zničí houbovou vzácnost, aniž by tušili. Dnes, v době digitálních fotoaparátů, skutečně není nutné nosit celé plodnice do mykologické poradny, když chceme vědět, co že jsme to v lese našli, a když už, tak stačí jedna houba, ne náruč.

Rikina 4

No a když už jsem u té osvěty - moc prosím za všechny, co mají rádi lesní ticho - v lese se neřve. Do lesa se chodí jako na návštěvu, ne tam vtrhnout jako živelná pohroma, a ječet na sebe přes půl hektaru lesa „tátóóó, kdééé jsííí, tady je houbááá, mám ji vzííít?“ To se mi otvírá houbařská kudla v kapse, a takovým hlučným rodinkám bych neváhala připomenout, že kdo bude zticha, možná uvidí plachou lesní zvěř - nejlépe kance. Řádně rozezleného a výchovně naladěného, který by jim poněkud zrychlil krok a protáhl nohy, při urychleném odchodu z lesa :-)

Rikina 5


Na závěr trocha historie:

HOUBY
Mnohé houby chovají v sobě hojně látek dusíkatých (bílkovin) a mohou tedy zastupovati pokrmy masité; mnohé, lahodně chutnajíce, jsou lahůdkou a jiné, jsouce chuti kořenité, jsou kořením k jiným jídlům. Že však mezi nimi naskytují se i houby lidskému zdraví škodlivé, ba i jedem svým otravující, potřebí jest opatrnosti. Nejezme hub, které pálí a škrabou v hrdle, které odporně čuchnou a mají vodnaté maso. Prudce jedovata jest kupříkladu muchomůrka červená (Amanita muscaria) s kloboukem mírně vypouklým, po okraji útle proužkovaným, cihlovým do ruda, posléze se odbarvujícím, na jehož povrchu nalézají se četné bílé bradavky, zbytky to plachetkové. Lupeny mají barvu bílou, nejdelší sahají až ke třeni, kdež od každého z nich jde dolů bledá stopa.  Třeň jest bílý a často dutý, pod kloboukem opásán jest bílým obojkem a na zpodu hlízovitě napuchlém sedí šupiny v kruhu postavené, pozůstalé z plachetky. Maso pod lepkavou pokožkou klobouku jest žlutavé.
Zdroj: Ottův slovník naučný

Ilustrační foto jmenované muchomůrky červené a dalších zástupců hubstva, včetně košíku s posledním úlovkem, posílám v příloze.

Rikina 6

S houbařským pozdravem
čtenářka Rikina
Text nebyl redakčně upraven


Díky Rikino za moudrá slova.  Kolikrát se přistihnu, že mám chuť zařvat na celý les „NEŘVI TY VOLE“ Pak mi dojde, že bych se nelišil a tiše trpím. Proto když jdu na Brdy, první půl hodinu cesty do kopce proletím, i kdyby byl les skoro plný hub. Nahoře už malá šklíbata, jejich maminky a tatínci nejsou. Protože by ty malé dětičky bolely nožičky.

A když jdu se svými dětmi, tiše trpím a přidušeně křičím „V LESE SE NEKŘIČÍ“ A oni dělají , jakože nekřičí a za  chvíli se zase zapomenou a  opět volají „JÉ HOUBA“ Nechápu že přežily.

Dnes máme téma dne houbaření a vše co se toho týká.

Těším se na vaše příběhy, fotky, recepty.

A zvlášť se těším na někoho, kdo mi napíše, že nemá rád houby a proč :)

Vše posílejte na

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek odměním knihou. Unikátní knihou, kterou nekoupíte v žádném knihkupectví.

Velký fotoatlas hub z Jižních Čech, který se nedá koupit v běžné distribuci. Více ZDE : http://www.velkyatlashub.cz/koupit.html

A ještě se můžete těšit na dvoudenní soutěž. Její pravidla zveřejním v 10 hodin!

Reklama