singing

Jak jsme vám psali v pondělí, víkendový kurz zpěvu už je za námi. Poprosili jsme čtenářku Rikinu, aby se pokusila svoje zážitky nějak shrnout. Napsala to tak pěkně, že jsme se rozhodli do textu vůbec nezasahovat... Podrobný popis celého kurzu, abyste věděli, co tam s námi prováděli, vám již brzy napíšu já.

Tak a mám to za sebou :-))  Splněné přání v podobě kurzu zpívání. Trošku nejistě jsem tam odjížděla, v domnění, že „to zas bude ostuda“, ale převažovala zvědavost, a konec konců, co horšího by se mi mohlo přihodit, než že se dozvím, že se mám raději věnovat křížkovému vyšívání. Docela mi pomohlo i vědomí, že na to nebudu sama, protože Eva, redaktorka ž-in, do toho jde se mnou, a naplno. Jako účastnice kurzu se vším všudy, absolvuje totéž, co já a nebude jenom vše sledovat z pozice nezaujatého pozorovatele. A můžu potvrdit, že do toho dala opravdu všechno. Jestli takhle zodpovědně přistupuje ke všem svým reportážím a článkům, tak potom klobouček smekám.

Vzhledem k tomu, že převážná část zážitků z kurzu je v rovině pocitové, těžko se tomu dává forma písemná.Pokusím se o přirovnání – jen tak mezi řečí mi Dana, tedy paní lektorka, řekla, že vlastně ani neví, jaké to je, nezpívat si a neumět zpívat. Od malička si zpívala a je to pro ni naprosto přirozené, samozřejmé. Něco, co prostě k životu patří. Co v člověku je, a stačí to jenom trochu rozvíjet, používat, těšit se z toho, a nemusí se nad tím složitě přemýšlet. Podobný vztah mám asi ke čtení.

Nepamatuji si, že jsem někdy neuměla číst, a nepamatuji si ani, že bych se to učila. I když samozřejmě někdy a nějak jsem ten základ získat musela, stejně jako Daně musel někdy někdo první zazpívat. Ale potom už to bylo také přirozené a samozřejmé, to, že písmena tvoří slabiky, slova, věty a věty dávají smysl. Že je to celek, který přináší nové informace, komunikační kanál, kterým se dají přenášet úžasné nové a neznámé vědomosti. Nechápala jsem, jak to, že někdo nedokáže číst rovnou, ale musí se pomalu učit poznávat písmenka, spojovat je do slabik, pracně mnohokrát opakovat jedno a totéž, vytvářet si souvislosti, které jsou přece tak zřejmé  – kouknu a vidím, jaképak slabikování.

Myslím, že v hudbě a zpěvu je to podobné, ale tam jsem já v roli toho prvňáčka, který se teprve musí naučit poslouchat a slyšet, rozeznávat tóny, spojovat si je do melodie, a neuměle jim přizpůsobit svůj hlas. Zatímco někdo jiný už tohle má od začátku v sobě, slyší a zpívá, tak jako já vidím a čtu, bez námahy, bez potřeby o tom přemýšlet. Zpěv je pro něj zábava, relaxace, odreagování, nástroj, který ovládá a umí použít, a kdo ví, co všechno ještě. Pro mne je to dřina, soustředění, námaha, a stejně tak jako jinému člověku dá fušku přečíst delší souvislý text a porozumět mu, pro mě je fuška naučit se zazpívat jednu písničku.

Lektorky Dana a Kačenka mají schopnost ukázat takovým lidem, kterým vnímání hudby a zpěvu nebylo dáno v podobě samozřejmého a přirozeného talentu, jak se dopracovat k tomu, aby porozuměli. Dokážou provést tím „slabikářem“, a názorně předvést dotyčnému, mnohdy nečekaně a překvapivě, že „ono by to šlo“. Že člověk může se svými hlasivkami nějak pracovat, že to není jednou dané a neměnné, že i hlas se dá trénovat a cvičit. A taky že je možné rozeznat, který tón by měl být ten správný a „doladit se“ a zazpívat to, třeba až na šestý sedmý pokus, ale nakonec přece správně, a co je ještě lepší, že si to člověk i zapamatuje a zvládne to zopakovat.

Ke všemu to všechno umějí na kurzu podat s humorem, zábavně, a tak, že si málem nikdo ani nevzpomene, že se vlastně stydí a má nějaké zábrany zpívat.

Za sebe říkám – hezký! Zajímavé to bylo, i veselé, celkově prima víkend, a těšilo mě, tímto zdravím též ostatní z kurzu, pokud to tu někdo z vás čte  –  lidi, že to bylo fajn?  ;-)  No a byla by chyba zapomenout na „osádku“ Myškova mlýna, kterážto se o nás celý víkend starala jako o vlastní :-)  A tím se v nemalé míře zasloužila o to, že jsme si tak pěkně zazpívali. Bylo u vás hezky, dík.

Více o kurzech zpěvu pro nezpěváky si můžete přečíst ZDE

Kam dál?

 

Reklama