Smutné příběhy, a málo dobrých konců… Před léty jsem znávala mladou paní, nevím, jak její příběh začal, protože jsem ji poznala až v okamžiku, kdy ležela zbitá na schodech, a její opilý manžel velmi hlučně demoloval zařízení bytu. Měli tenkrát malou dcerku, té se to naštěstí nedotklo. Paní skončila na týden v nemocnici, o hlídání holčičky jsme se podělili ještě s jinými lidmi, a její manžel, když vystřízlivěl, odjel kamsi na Slovensko, odkud pocházel. Nestaral se, co bude s jeho ženou a dítětem.

Několik rodin se spojilo, aby jí pomohlo – jedni našli bydlení, druzí sehnali místo pro dítě v jeslích, pomohli najít práci, další zas dali nábytek, oblečení – začínala úplně od nuly, podala žádost o rozvod, ten úspěšně proběhl, dceru dostala do péče. Manžel jí sice chvíli vyhrožoval, ale byl to slaboch a nezmohl se už na nic, když viděl, že ji podporujeme, a nakonec ona dostala ještě i nějaké finanční vyrovnání.

Zdálo by se, že konec dobrý… jenže ona nedokázala zvládnout vlastní život, zodpovědnost za dítě, život bez muže. Stále častěji si stěžovala, jak je to těžké, že dřív ji sice manžel občas zbil, ale nemusela chodit do práce, nemusela se starat o peníze, on všechno obstaral, zařídil, a od ní chtěl jen poslušnost a péči o domácnost. Všechno bylo jasné a snadné, co on řekl, platilo a ona sama nemusela nic řešit…

A teď najednou ta zodpovědnost ležela na ní samotné. Už to, že musí každý den do práce, brala jako příkoří, a nedokázala vycházet s penězi, brzy měla dluhy. Vzala si půjčku, na tu jí byl ručitelem můj manžel spolu s jedním dalším mužem, protože na ně pohled raněné laně udělal dojem, a výsledek byl ten, že jako ručitelé rukou společnou a nerozdílnou její dluhy zaplatili. Ona nesplácela nic, a ani jeden z těch dvou, neb jsou přece gentlemani, od ní nic nevymáhal.

A aby se věci nezdály tak jednoduché, tahle opuštěná, smutná, ublížená a nesamostatná žena, která přece tolik potřebovala to mužné rámě, o které by se opřela, se stala milenkou obou pánů, mého muže i toho druhého. Když to vyšlo najevo, drsně se kvůli ní pohádali a na několik let přestali být přáteli. A ona si našla třetího, který se kvůli jejím modrým očím nakonec rozvedl, a odešli spolu kamsi do neznáma. Je to už dávno, a konec toho příběhu neznám, ale chci věřit, že to nebylo zbytečné. Jen – každou další podobnou pomoc si několikrát rozmyslím. 

Rikina

Text nebyl redakcí upraven.

Díky i za jiný úhel pohledu. Dnešní téma je tak o něco kompletnější.

Dnes si povídáme o násilí na ženách. Zajímají nás vaše zkušenosti a názory na domácí násilí a násilí na ženách. Zajímá nás, zda-li jste se s ním také setkala a jak se zachovala.

Své příspěvky posílejte do 15.00 hodin na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama