Až dojemný příběh o své velké lásce k afghánským chrtům nám poslala čtenářka s nickem Rikina. Ještě teď mám skoro slzy na krajíčku. Díky

Ze zvířat všeobecně mám ráda psy, ze psů chrty, a z chrtů ty afghánské. Ale nebylo to tak vždycky, mým dávným dětským snem býval pekingský palácový psík, a ne jen tak ledajaký, ale ten jeden konkrétní, z obrázku z nějakého kalendáře či plakátu, chundelatý uzlík s podivně spláclým čumáčkem. Ani nevím, proč zrovna ten, nicméně ten obrázek mě provázel celým dětstvím a nedovolila jsem ho sundat ze zdi, ani když byl lety značně vybledlý. Má sestra a já jsme směly mít doma všemožnou drobnou zvěř, ptáky, hlodavce, či rybičky, jen jedno bylo striktně zakázáno, a to pes jakékoli rasy a velikosti.

Když jsme se občas přece jen poptaly, zda nedošlo ke změně názoru ohledně přítomnosti úplně, ale opravdu úplně maličkého psíka, který by byl neuvěřitelně hodný, nikdo by o něm ani nevěděl, a velice bychom se staraly, standardní odpověď zněla „až budeš mít svoji domácnost, tak si pořiď třeba slona“. Tečka, konec diskuzí. Pekingský palácový psík tedy postupně vybledl nejen na plakátu na zdi,ale i v mých představách.

Poté, co došlo na tu vlastní domácnost, nedošlo na slona, leč pouze na německého ovčáka, těm dával přednost můj manžel, a postupně jsme se vypracovali až k chovatelské stanici, a tedy k poměrně slušným a pestrým zkušenostem se psy, fenkami i štěňaty, s výcvikem, s nejrůznějšími psími radostmi i starostmi, i nemocemi, a začali jsme si myslet, kolik že toho o psech nevíme...

Až jednou, náhodnou hrou osudu, se k nám dostal první afghánský chrt, fenka, s rodokmenem hodným anglické královny, mnoha oceněními z výstav a s dostihovou licencí. Psí šlechtična. Najednou jsem byla členkou Klubu chovatelů chrtů, a účastnili jsme se pravidelně dostihů. Což samozřejmě vyžadovalo také trénink, nikdy jsem neměla lepší fyzickou kondici, než když jsem denně běhávala se psem hodinu ráno, a dvě hodiny odpoledne... Ovšem ukázalo se, že chrt a německý ovčák jsou sice oba psi, ale tím to taky končí - veškeré zkušenosti byly k ničemu, a začínala jsem téměř od nuly.

Afgháni jsou osobnosti, svérázné, prosazující vlastní názory, a s nějakými povely se míní zabývat pouze tehdy, je-li to zábavné a zrovna se jim chce. Na jednom dostihu se nechal jeden z majitelů těchto chrtů slyšet, že afgháni nejsou psi, ale chlupatí lidé, a podle toho se s nimi musí jednat. To kdykoli podepíšu. Poučení, že z pozice síly se s afghánem mnoho nesvede (však také byli původně v Afghánistánu cvičeni k lovu lvů) mě stálo 7 stehů na zápěstí pravé ruky, a dodnes se mi ta jizva občas jemně připomene.

Fotografii mé první afghánky - dostihové závodnice bohužel nemám, první dvě fotky představují mou druhou afghánku, která už nebyla ani výstavní, ani dostihová, jen kamarád na výlety, a léta mi dělala radost i zvedala adrenalin. Odchovala jsem ji od osmitýdenního štěněte, a měla ji málem jak další dítě.

chrt

chrt

stene

chrt

Na druhých dvou fotkách je má třetí afghánka, dárek od přítele, zase jiná osobnost, než ty předchozí dvě, ale opět úžasná. Bohužel okolnosti nebyly příznivy tomu, abych si ji mohla ponechat, musela jsem se s ní rozloučit, ještě než vyrostla ze štěněcího věku, a najít jí jiný domov, kde se má dobře a je milována. Velmi pravděpodobně si už nikdy nebudu moci dovolit ten luxus mít afghánského chrta, a teď nemám na mysli stránku finanční, i když ani ta není zanedbatelná, ale hlavně podmínky pro tak náročné psí plemeno.

Práce moc, času málo, dojíždění světa kraj, malý byt, a řada dalších věcí ve výsledku znamenají, že nemohu mít ani toho maličkého chundelatého pekinéze ze snů malé holky, a tak všem pejskařům už jenom tiše závidím.

Jo, mít tak malý domek s velikou zahradou, a nebýt 10 -12 hodin denně pryč z domu, běhali by po té zahradě nejmíň čtyři afgháni a každý den by mě zašlapali do země při nadšeném vítání. S celou tou smečkou bych chodila po kopcích, a pak by se mi vylítaní a unavení složili k nohám u krbu, sama bych upadla do ušáku, dala si grog, koukala do ohně a střídavě drbala za ušima spící psiska.

Hotová idylka :-))

čtenářka Rikina

Milá Rikino, to jste napsala moc pěkně. Úplně vaši představu vidím. Afghán je nádherný, ušlechtilý, a velmi elegantní pes. Ale mně by klidně stačila smečka sheltií

Reklama