Manželství dnešních politiků jsou téměř pod každodenním drobnohledem bulváru, takže se nemůžeme divit, že mnohá neustálý tlak nakonec nevydrží. Clementine a Winston Churchillovi spolu vydrželi 57 let. A přitom byli tak rozdílní…

Poprvé se setkali na plese, když bylo Clementine devatenáct. Už tehdy se Winstonovi zalíbila, jenže pak mu zmizela z očí. Příležitost se naskytla po čtyřech letech, když byli oba pozváni na slavnostní večeři k lady Helierové. Clementine Hozierová (1885 – 1977) pochybovala, že by si ji mohl pamatovat. Vždyť Winston Churchill (1874 – 1965), vnuk sedmého vévody z Malborough, totiž patřil k nejžádanějším starým mládencům Británie a ona byla pouhou zchudlou aristokratkou nucenou si občas přivydělávat hodinami francouzštiny.

Jenže Winston přesně věděl, o koho jde. Nejenže si ji pamatoval, ale okamžitě se rozhodl, že se s ní ožení. Zamiloval se. Clementine je zase fascinována, čeho už mladý muž dosáhl a také tím, že se mu líbí zrovna ona. Winston nebyl žádný nezkušený mladík, a tak když se Clementine doslechne o jeho předchozích avantýrách, malinko začíná pochybovat, zda je právě on ten pravý. Zatím si dopisují. Pak ji Winston pozve na rodný zámek Blenheim v hrabství Oxfordshire a na procházce ji překvapí žádostí o ruku. A ona kývne.

ClementineV té době nebylo v jejich kruzích zvykem ženit se z lásky. Jenže v případě Clementine a Winstona to tak bylo. Velkolepá svatba se konala v září 1908 a stala se událostí roku. Svatební cesta vedla do Švýcarska a na pár dní i do Benátek.

A pak začíná běžný život. Zpočátku na tom nebyli finančně nejlépe. Winston se musel jako žurnalista a spisovatel značně ohánět, aby rodinu uživil. A navíc nic nechtěl měnit na svých původních zvycích. Miloval přepych a rád navštěvoval i pořádal okázalé večírky. Bez ohledu na náklady se před svými přáteli rád ukazoval. To Clementine díky své puritánské výchově z duše nesnášela. Měla co dělat, aby utáhla rodinný rozpočet…

Zpočátku žárlí na jeho práci a přátele, ale postupně se přizpůsobuje. Ostatně Winston ani nic jiného nečeká. Začíná stoupat na politickém nebi. Už v roce 1910 získává křeslo ministra vnitra, o rok později je ale přeřazen na ministerstvo admirality. Vše se zdárně vyvíjelo, ovšem po neúspěšné výpravě v roce 1915 u Dardanel, je nucen rezignovat. A tak se v Churchillově kariéře střídají vrcholy i pády, které by těžko bez své ženy ustál. Clementine ho chápe, dodává mu sebevědomí, utěšuje v době depresí. V roce 1915, když je na to psychicky hodně zle, mu navrhne, aby začal malovat. A malování, které mělo sloužit jako rozptýlení, se mu stává na příštích třicet let největším koníčkem. Od té doby vozí malířské barvy a stojan i na cesty po světě během druhé světové války. Stovky barevných olejomaleb, podepisuje iniciálami WSC.

Před svatbouPřed svatbou

Manželství to nebylo rozhodně jednoduché. Clementine se ale dokázala vyrovnat s Winstonovým panovačným a impulzivním chováním i jeho zlozvyky. Postupně se páru narodilo pět dětí. Když odrostly, cítila se Clementine velice osamělá. Její manžel byl tak vytížený, že se nejvíce potkávali ve společnosti, kam je jako pár pozvali. A to se zdálo Clementine málo. Dokonce začala koketovat s myšlenkou na rozvod. Kdo ví, jak by to s jejich manželstvím dopadlo, kdyby nebyla Evropa ohrožena fašismem.

Pak už byly jiné starosti. Churchill se otevřeně postavil proti Hitlerovi, vyhrál volby a stal se v roce 1940 ministerským předsedou. Ve svém prvním projevu ve sněmovně v roli premiéra nemohl nabídnout Britům nic než krev, dřinu, pot a slzy. Ale zároveň slíbil konečné vítězství nad Hitlerem! Clementine ho vídala ještě míň, ale byla na něj hrdá…Sama v době války pracovala v Červeném kříži.

Když Winston ztrácí v létě 1945 křeslo ministerského předsedy, Clementine si oddechne a doufá, že konečně odejde do politického důchodu. Jenže se mýlí. Její manžel přejde do opozice a pracuje na svém návratu. A do sídla premiérů na Downing Street číslo 10 se s velkou slávou v roce 1951 skutečně vrací. Je mu už sedmasedmdesát, je nemocný, ale politika je stále pro něj droga. Naštěstí si vybral schopné ministry, takže i přes jeho zdravotní obtíže - prodělal totiž dva infarkty, vláda skvěle fungovala.

Vedení konzervativní strany ale na něj tlačí, aby se funkce vzdal. Moc se mu do toho nechce, rezignuje teprve v roce 1955. Křeslo v poslanecké sněmovně si však ponechává až do svých 90 let v roce 1964. Umírá v lednu následujícího roku. I když dosáhl velkých politických úspěchů, chlubil se jediným: „Za svůj největší úspěch považuji to, že jsem přesvědčil svou ženu, aby si mě vzala.“

Churchill

Eleanor Rooseveltová a Clementine Churchillová při setkání v roce 1944

No řekněte, které ženě by to nelichotilo? Clementine svého manžela přežila o dvanáct let. Královna jí po manželově smrti udělila titul baronky a hodnost paira, takže měla doživotně právo zasedat ve Sněmovně lordů. Zemřela přirozenou smrtí také v krásném věku, bylo jí 92 let.

A Churchillův recept na dlouhověkost? Naprosto nezdravý životní styl! U stolu se přejídal, po probuzení jej na nočním stolku čekala sklenička brandy. Denně prý vypil láhev whiskey či brandy, kouřil doutníky jak fabrika, nenáviděl sport. Nabízí se otázka, kolika let by se dožil, kdyby se snažil žít zdravě…

A ještě pár slov k nadpisu článku. Cat a Pig, toto něžné oslovení manželé používali ve své rozsáhlé korespondenci. Clementine se podepisovala jako kočka odjakživa, své dopisy také kresbami koček zdobila, Winston byl nejdříve mopslíkem, pak žlutým mopslíkem, až nakonec skončil u vepříka …

 

Foto: Wikipedie

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

 

Reklama