Jeden známý citát říká, že „V lásce vyhrává ten, kdo miluje méně“. Pomineme-li fakt, že láska by neměla být žádná soutěž, musíme bohužel na základě řady životních příběhů uznat, že na tomto konstatování známého italského spisovatele něco je. Své o tom dnes ví i třicetiletá Veronika.  

„Nikdy jsem nikoho tak nemilovala jako jeho,“ začíná své vyprávění mladá žena, která před pár týdny zažila velké zklamání, za které si prý asi mohla z velké části sama. Svou osudovou lásku poznala  už v patnácti, když byla se školou na lyžařském výcviku. „On byl tehdy studentem tělovýchovné školy a dělal našim pedagogům pomocnou ruku,“ vzpomíná na začátek svého patnáctiletého trápení Veronika.

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

  • Do pohledného sportovně založeného mladíka byla údajně zamilované všechna děvčata ze třídy. Byl v tolika směrech napřed než jejich pubertální spolužáci.

Ovšem on si všímal jen Veroniky. Aspoň tak se jí to tehdy zdálo. Ona uměla perfektně lyžovat a dával ji tedy za vzor. „Už tehdy jsem si možná jeho chování vysvětlila špatně,“ připouští dnes už o něco moudřejší žena, která ovšem svou chybu zopakovala v posledních letech hned několikrát.

Lyžák skončil, ale ne tak moje láska. Na svého idola jsem si sehnala email a pravidelně mu psala.,“ pokračuje ve vyprávění a dodává, že šlo víceméně o kamarádské vzkazy, přeposílání různých vtipů a zajímavostí. Nikdy také nezapomněla, když měl svátek nebo narozeniny, když se blížily Vánoce, Velikonoce, atd. Těšila se na každou záminku, kdy mu mohla napsat. A on většinou velmi zdvořile odepsal. „Z toho jsem samozřejmě vždy byla jak v sedmém nebi,“ usmívá se trochu hořce Veronika při vzpomínce na své pubertální chování.

  • To ovšem bohužel neskončilo ani po jejích pětadvacátých narozeninách. Právě tehdy se setkala se svým idolem opět naživo a její zamilovanost vzplála s novou intenzitou, kde samozřejmě sehrálo fakt i to, že už byla dávno plnoletá.

On se tehdy rozcházel se svou stejně starou přítelkyní a já byla stará dobrá kamarádka do nepohody – s bonusy,“ přiznává nešťastně zamilovaná žena. Žhavé období trvalo s přestávkami skoro pět let. A i když proběhlo pár rozchodů z jeho strany a i Veronika zkoušela štěstí jinde, velmi často skončili opět spolu.

Viděla jsem v tom jistou osudovost,“ říká už s notnou dávkou ironie v hlase dnes už asi poučená žena. „Vždy jsem byla velmi iniciativní. A ani po opakovaných zklamáních nepropásla jakoukoliv příležitost, abych dala svému milému najevo, jak moc o něho stojím. Vymýšlení zamilovaných esemesek v každou denní i noční hodinu, drobných dárků a chutných svačinek, které mu nosila do práce, zabíraly většinu mého času. Zbytečně…“ uzavírá svůj příběh stručně s tím, že si je vědoma, jakou chybu dělala.

Její osudový milenec si pořídil dítě s jinou a ji nechal napospas jejím romantickým představám o zamilovanosti.

Přečtěte si také:

Reklama