Řidiči nechte doma agresivitu, spěch, netoleranci a naopak si přibalte na cestu ohleduplnost, předvídavost a trpělivost,“ zní nabádavý hlas z rádia a mnou cloumají všechna právě daná doporučení někde před bodem varu. Nablýskaná červená škodovka přede mnou se plouží tempem hlemýždím. Nejsem netrpělivá sama, jak dávají troubením najevo další v koloně. „No jo, sváteční řidiči, vyrazili na nákup!

Z představy dvou křižovatek, které červenou škodovku a celou svatební kolonou ještě čekají, na čele vyskakuje infarktová křivka. Pomoc!

Spěchat se má pomalu, ne vždy však „pomalu znamená bezpečně.“ To by fungovalo pouze v případě, že je člověk na silnici úplně sám. Jenže není. A měl by také od ostatních očekávat, že mohou udělat to nejhorší, co se zrovna udělat dá. Červená škodovka zastavuje a starý pán v klobouku vystupuje… „Neříkal jsem to? Důchodce!,“ radostně zvolá můj spolujezdec. „Hej strejdo, jedeme, popožeňte tu vaši limuzínu trošku,“ domlouvá další z řidičů starému pánovi, který se ponořil do kufru auta, kde cosi hledal.

Pak se otočil a s klidným úsměvem i hlasem odvětil: „Já náhodou jezdím podle pravidel silničního provozu.

„No, to bych chtěl vědět, podle jakých,“ přistálo odněkud z kolony. „Nepsaných,“ řekl řidič červené škodovky, zavřel kufr, dvakrát škytl a odskákal.

Doma jsem si pak na nepsaná pravidla silničního provozu vzpomněla a zapátrala jsem na internetu.  A dozvěděla se něco, co jsem – ač jezdím hodně let – dosud netušila. Už u základního dělení účastníků silničního provozu jsem se smála nahlas:

„Řidiče dělíme na profesionály, frajery, městské, vidláky (lonťáky), sváteční a kloboukaté, dále motocyklisty a cyklisty. Ostatní, jako koloběžkáři nebo vozíčkáři, se vyskytují sporadicky.

Profesionál jezdí za peníze, řízení vozu, obvykle kamionu, dodávky, ale i tanku, vlaku, autobusu nebo tramvaje, je jeho povoláním.

Frajer jezdí pro potěšení z jízdy a z deptání jiných řidičů. Ví, že není v provozu sám, ale jezdí, jako by byl. Zpravidla má jeep nebo jiné tlusté auto, nebo aspoň osobní auto se silným motorem.

Městský řidič jezdí převážně po velkém městě a je zběhlý v tlačenici. Mívá jakýkoli typ osobního auta.

Vidlák ( na Moravě lonťák) je venkovan - venkovský nebo maloměstský řidič. Mívá staré, kouřící až historické automobily (šunky), často s přívěsy jako je vozík nebo žebřiňák upevněný na tažném zařízení. Komické situace vznikají, musí-li vidlák jet do města.

Sváteční řidič jezdí obvykle jen v sezóně a jen jednou týdně. Má jednu nacvičenou trasu, obyčejně domov - chalupa (chata). Po této trase se pohybuje rychlostí 30 - 60 km/hod.

rychle

Kloboukatý řidič se vyznačuje tím, že v autě sedí v klobouku, kterým se často dotýká střechy vozu, takže sedí opatrně. Moudří mužové a vědci se dohadují, že důvod, proč má při jízdě nasazen klobouk, spočívá v tom, že si v autě nedokáže zatopit. Pozor, patří sem i někteří řidiči v čepicích, ale valnou většinou už ne řidiči jezdící v čepicích se štítkem (baseballových čepicích), to jsou spíše profesionálové.

Motocyklisté se dělí podle stroje na silné a slabé. Silní mají Harleye, Kawasaki, Hondy a jiné takové značky a patří svým naturelem mezi frajery. Bývají mladí. Pokud frajer dožije vyššího věku, přechází z motorky na tlusté nebo jiné silné auto. Slabí motocyklisté mají malolitrážní motorky, tzv. fechtly neboli kozí dechy, dále skútry a historické Jawy kývačky. Jezdí pomalu a drží se při zdi. Ve velkoměstech se příliš nevyskytují.

Cyklisté se dělí na blázny a šílence. Blázni jezdí za každého počasí po silnicích i jinde, pod sedlem mají obvykle blikající LEDky, někteří mají vpředu reflektor, ale nelze na to spoléhat. Ve městech jezdí blázni po chodnících nebo střídají chodník, přechod pro chodce a vozovku. Šílenci jezdí zcela bez světel, v tmavých oděvech a zásadně neukazují směr a nerozhlížejí se. Venkovský šílenec často vyjede bez rozhlédnutí zprava do protisměru hlavní silnice vedoucí obcí, provozu nedbá a po několika desítkách metrů překřižuje vozovku a zapadne doleva mezi domy. Největší z nich jedou zásadně nejkratší cestou, takže šikmo přes hlavní silnici procházející obcí. Městský šílenec jezdí naprosto bez ohledu na jakákoli světla nebo pravidla přednosti, jen tak, aby (podle svého úsudku) nikde nenarazil.“

Když jsem se dosmála, došlo mi, že nabádavý hlas z rádia dnes ráno měl pravdu.

auto

„Řidiči nechte doma agresivitu, spěch, netoleranci a naopak si přibalte na cestu ohleduplnost, předvídavost a trpělivost.“

A platí to jak podle psaných, tak nepsaných pravidel.

Reklama