Ano, čtete dobře, čtenářka Tepito zvládla udělat řidičák za tři neděle. Jak se jí to podařilo, to si už můžete přečíst v jejím příspěvku k tématu dne: Historky z autoškoly.

Dnes si povídáme o autoškole a vašich příhodách z ní. Čtenářka Tepito pojala autoškolu jako rychlokurz...


Dobrý den,
autoškola mě dohnala ve 40letech. Předtím jsem ji nepotřebovala, bydleli jsme ve velkém městě, kde bylo lepší používat MHD než riskovat v běžném provozu. Po přestěhování na vesnici, kde autobus jezdí -nejezdí 2x denně, mě rodina vysvětlila,že můj řidičák je nutností... A já se začala bát: 1)nejsem technický tip (všechny stroje v mé blízkosti to rychle pochopí a dělají věci, které ani neumí), 2)nejsem sportovní typ (koordinace pohybů je něco, co sice hlava chápe, ale končetiny nezvládají). Dlouho jsem se bránila, ale nátlak i rozum zvítězily, tak jsem 21.8. podlehla. Manžel hned volal do autoškoly svému známému a nezapoměl dodat, že to potřebujeme rychle, protože 1. září začíná škola a je třeba, abych vozila děti. První termín zkoušek byl 13.9., což mi přišlo naprosto nereálný, ale jak je vidět, všechno jde. Nafasovala jsem odbornou literaturu, několik termínů na jízdy, kde první byl hned druhý den. V životě jsem se nepotila, ale za volantem jsem byla mokrá jen jak jsem dosedla. Měla jsem pocit, že jsem naprosto neschopná, ale instruktor mě pořád chválil, jak jsem dobrá a dával mi za příklad ostatní studenty, kteří měli být údajně mnohem horší. Nevím, nikdy jsem je neviděla, v důsledku nedostatku času, jsem se teorii učila sama doma. Do učebny jsem se dostala až v den zkoušek. Tam mě čekala další jobovka-v testech totiž neměla být správná jen jedna odpověď, ale hned několik! Na náladě mi nepřidal i fakt, že ostatní adepti na řidičák byli snad všichni ještě školou povinní. S pocitem absolutního zmaru jsem vyplnila test jako první a čekala na výsledek. Komisař četl jednotlivá jména a výsledný počet bodů. Mě si nechal až na konec: Tak paní XXX, vy jste nám dala! (Šly na mě mdloby, ta ostuda...) Vy jste nám dala-máte to za plný počet bodů! Ta úleva se nedá popsat... Čekaly mě však ještě jízdy, tak jsem se bála moc jásat. Mladík, co jel přede mnou, zapomněl dát blinkr na nájezdu na dálnici a neprošel. Sedala jsem na jeho místo s vědomím, že prostě musím. Přišlo mi, že jízda byla děsně krátká, asi se komisař slitoval a v klidu mi oznámil termín, kdy si mám řidičák vyzvednout. Jen mě upozornil, že bych měla jezdit zpočátku trochu pomaleji.
Tak jezdím. Bojím se, ale zakazuji si na to myslet. Nikdo jiný stejně není, kdo by za mě dceru odvezl. Dneska, po 6 letech, vím, že nejlepší škola pro mě byla praxe. Zvládám v pohodě rušná města i naše severské nepříznivé počasí. V případě technických potíží, nepředstírám, že něco umím-okamžitě volám SOS rodině. Neumím totiž ani otevřít kapotu-to mě v autoškole nikdo neukázal, nebyl na to čas.

Loučím se s přáním pro všechny-ať dojedeme vždy tam, kam chceme v pořádku na těle i na duši.
Tepito

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 12. března 2012: Vaše historky z autoškoly

  • Zavzpomínejte na dělání řidičáku - jak vám to šlo? Prožila jste něco vtipného? Nebo naopak nebezpečného? Udělala jste řidičák napoprvé?

Příspěvky na toto téma mi zasílejte nejpozději 12. března 2012 v 15.30 hodin na redakční e-mail (viz níže). Pokud váš příspěvek uveřejním, potom máte šanci na získání krásného dárku - dvou srdíčkových bonboniér I Love Milka. A pokud chcete mít větší šanci na uveřejnění, ať je váš příspěvek alespoň dvakrát tak dlouhý jako tento odstavec textu.

milkamilka

Reklama