Reklama

Chtěla bych se se čtenářkami podělit o velice smutný zážitek, či vlastně situaci, kterou teď doma prožíváme.

Mám dva syny - 20 a 18 let - a ten mladší teď maturuje na průmyslovce, v oboru elektro. Už mají za sebou písemky a včera skládali maturitní zkoušku z praktických měření. Dopadlo to dobře a všichni bychom si užívali pohody, nebýt té hrozné události.

O Velikonocích jsme trávili čas všelikým odpočinkem a mladší syn odjel v sobotu za kamarády. Vrátil se v sobotu v noci a usnul v obýváku u televize. Když jsem ho ráno našla, krve by se v něm nedořezal. A novina, kterou mi sdělil, ho k tomu skutečně opravňovala. Jeho spolužák se prý zabil v autě.
Zpráva byla neověřená, takže jsme s malou dušičkou čekali až do úterního rána a doufali, že snad šlo o fámu. Bohužel, ředitel školy rozmetal svým sdělením poslední naděje. Velice uspěchaný řidič Opelu předjížděl v nebezpečné situaci, nestihnul se včas zařadit mezi ostatní vozy a narazil téměř čelně do vozu, který řídil právě tenhle chlapec. Naneštěstí auto bylo na plynový pohon, po nárazu se vzňalo a chlapec téměř okamžitě zahynul. Vlastně uhořel.

Proč vám to vůbec vyprávím? Chci se s vámi podělit o svůj zážitek, na který v životě nezapomenu, na svůj poslední a nejhorší "rodičák" v životě. Rodiče a přátelé školy byli totiž pozváni na schůzky na středeční odpoledne. Na škole visel černý prapor, chlapci vytvořili na chodbě před ředitelnou spolužákovi takový pomníček - stolek s jeho fotografií, květinami a svíčkami. Všichni rodiče procházeli kolem a bylo cítit to zděšení, jak si všichni uvědomovali, že by to mohl být i jejich syn. Nejhorší to ovšem bylo v samotné třídě. Chlapci vyzdobili Mirkovu lavici fotkou, kytičkou a svíčkami, které udržují zapálené celou dobu vyučování. Bylo nás na tom rodičáku celkem 5, asi se tam nikomu nechtělo. I třídní profesor byl zamlklý a vyřídil celou záležitost během 10 minut. Ale bylo to velice dlouhých 10 minut a tak těsno mi ve školní lavici nebylo snad ani za mých studií. Byly jsme tam dvě maminky, ostatní tři byli tatínci, ale ženské se nezapřou. Celou dobu ve třídě jsme obě probrečely, ačkoliv jsme onoho chlapce obě znaly jenom z fotek a z vyprávění. A já sama musím na toho chlapce myslet každý den, a nejenom na něj, ale i na rodiče a taky na všechny jeho spolužáky.
Třídní profesor zahájil včerejší praktickou maturitní zkoušku tím, že zapálil novou svíčku na Mirkově lavici a všech 28 studentů se k němu přidalo. Po zkoušce sice zaběhli do hospůdky, ale určitě jim nebylo tak dobře, jako bývalo nám, když jsme oslavovali svoje úspěchy.

Myslím, že ti chlapci dospěli ze dne na den, rychleji, než bývá zvykem a způsobem, který se jim zcela určitě vůbec nelíbí. Ale takový někdy život je.

Tenhle příběh nemá žádnou pointu a zatím ani konec. Chlapci se připravují k závěrečné maturitní zkoušce a v průběhu příštích dnů budou muset zvládnout i Mirkův pohřeb. Zatím není jisté, kdy to bude, poněvadž případ se stále vyšetřuje.

Jestli mohu říct něco závěrem, pak prosím vás, nespěchejte přes mrtvoly!