Vztahy

Řídí mi život rodiče nebo manžel?

 

Jen málokterá z nás nemá v úctě své rodiče. Rozhodně si to zaslouží už jen za to, že nás neodložili někde v dětském domově, dopřáli nám domov, studium a věřím tomu, že hodně z nás i krásné dětství. Alespoň u mě to tak bylo. Dětství mě i mé mladší sestře udělali rodiče vskutku nezapomenutelné. Neříkám, že všechno bylo jen nádherné a harmonické, ale tak nějak to bylo prostě fajn.

Rodiče, zvláště pak mamka, na nás kladli docela vysoké nároky, ať už to bylo studium, koníčky, kterých jsme měly se sestrou nepočítaně, chodily jsme do kroužků, na gymnastiku, do lidušky, či to byla práce v domácnosti. Občas jsme nabývaly dojmu, že si přes nás plní naši své sny.

K tomu, aby se jim člověk zavděčil, stačilo být vzorný ve škole, mít úspěchy v zájmové činnosti a pomáhat doma. Na výsluní jsme se hřály celé hodiny, když jsme před příchodem z práce uklidily celý byt. Pak jsme dělaly, jako že je to naprosto normální a v koutku duše se klepaly na pochvalu.

A tak to bylo se vším. Když jsme si přivedly domů kluka automaticky jsme chtěly, aby se zalíbil rodičům. Pokud se tak nestalo, dřív nebo později jsme se s ním rozešly. Pak jsem si našla svého současného manžela. Už od začátku jsem bojovala proti tomu, že otci připadá namyšlený. Mamka se vyjádřila tak, že je to frajer a že se ke mně nehodí.

Nevím, ale najednou jsem měla chuť se vzepřít. Udělat něco proto, že to chci já!  Proto, že ten člověk je mi blízký, protože se mi líbí, protože je mi s ním fajn. I když jsem viděla drobné nedostatky, říkala jsem si, že je máme přeci každý. Nikdo není dokonalý, ani moji rodiče ne.

A tak jsem se po čtyřleté známosti vdávala. Svatba byla velkolepá, pro snad padesát lidí (ano, na přání rodičů, kteří se oháněli tím, že my byli na svatbách všech příbuzných a teď je řada na nás je pohostit). I tady se nechal otec slyšet, že jsem si nevybrala nejlíp.

Přišlo mi to sobecké, najednou jsem nebyla ta holčička, co se klepe na pochvalu za utřený prach, najednou jsem chtěla bojovat za své já. A bojovala jsem za vydatné podpory své sestry, která se mezitím odstěhovala na druhý konec republiky a užívala si volnosti.

S manželem jsme si zvelebili byt a tři roky po svatbě se nám narodila dvojčátka. Najednou jsem měla plnou hlavu starostí a na nějaké ego nezůstával čas. Lítala jsem od rána do večera kolem dětí. V noci jsem spala s bídou tři hodiny. Únavou jsem padala na “ústa” a pomoc rodičů brala jako samozřejmost. Přišlo mi normální, že nás pozvali na oběd, že když jsem marodila přinesli mi horký vývar, uvařili čaj, zachumlali mě do peřin a postarali se o holčičky.

Když nastalo období vzdoru, dostávalo se mi rad, co mám a jak dělat, co má dělat manžel a proč to co děláme, děláme špatně. Manžel postupně k mým rodičům úplně přestal chodit na návštěvu. Když přišli oni k nám, věnoval se jim jen sporadicky. Snažil se jim vyhnout a jejich rady pouštěl jedním uchem ven, druhým tam. Já si v nich našla kolikrát něco, co mělo smysl. Co byla jejich praxe. Přesto jsem se urputně bránila je poslechnout – přeci mám svou hlavu a ta je chytrá dost. Já vím, co je pro mé holčičky nejlepší.

S manželem se čím dál častěji hádáme. A já jsem jak v mlýnském kole – manžel nebo rodiče, kteří vždy, když jsem potřebovala, byli na blízku. V hlavě mám zmatek, nechci přestat komunikovat s rodiči, kteří mi dali to, co dali a zároveň nechci přijít o manžela.

Anna

 
   
19.10.2005 - Láska a vztahy - autor: Eliška

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [67] koza roza [*]

    Matiee: jo,jo,jo vím o čem píšeš....mám to skoro stejné...až na to,že s tchýní se nehádám,ale vše nepotřebné vypouštím a stejně si dělám vše podle svého uvážení....

    superkarma: 0 21.10.2005, 14:15:15
  2. avatar
    [63] femme [*]

    když se tvému mangelovi nelíbí péče tvých rodičů, tak ať se začne starat víc sám

    superkarma: 0 20.10.2005, 01:02:57
  3. avatar
    [62] jiraka [*]

    Co takhle řídit se zásadou: Neraďte mi, blbosti umím dělat sama? Něco člověk vždycky zvorá, ale řešení musí najít sám. Řídit se podle kohokoli nikdy nedopadne dobře, nikdo přece není v mojí kůži. Nemá cenu čekat pochvalu, sama musíš mít pocit, že děláš dobře.

    superkarma: 0 19.10.2005, 22:10:21
  4. avatar
    [61] kemy [*]

    to si děláš srandu, že se eště ptáš, co máš dělat, ne? rodičum to zkusit vysvětlit a jesi se ti budou furt montovat do života, tak s nima vyrazit dveře. já sem eště mladá a s spolu eště ani nebydlíme. přesto zkusila máma říct na něj jednou křivý slovo a se zlou se potázala. buď trochu asertivní!

    superkarma: 0 19.10.2005, 17:22:21
  5. avatar
    [60] Kekka [*]

    Vidím, že jsi uvězněná mezi několika nezralými osobnostmi. To ti nezávidím a jedniná moje rada zní: vyříkat si to v přítomnosti všech a na rovinu. Lepší první ostuda než poslední. Jen je chvilku psychicky vydírej, jak se kvůli nim trápíš, uroň nějakou tu slzu a jestli nejsou zabednění, tak jim to snad dojde.

    superkarma: 0 19.10.2005, 15:15:02
  6. avatar
    [59] Gabi [*]

    No přiznám se, že bych nepřežila, aby mi moji nebo manželovi rodiče nosili polívku, když jsem nemocná - když jsem nemocná, nemá za mnou nikdo co lízt. Ale je pravda, že celý život mě doprovází "dobré rady" - někdy opatrně formulované, někdy pokus o manipulaci ... Do teď si pamatuju matku mé kámošky, která nám v 18 udílela rady "jak na chlapy" , nebo rady tchýně "tohle přece, moje milá, nesmíš dělat - to je chlapská práce" (štípala jsem celý den dříví ) a nebo další vůči dětem "ty s tím jídlem naděláš, vždyť ...", "ale tam do té školy/školky bych dítě nedával(a)". ... A pořád dokola
    Je zajímavé, že nejvíc radí lidé, kteří sami mají problém a rozhodně si neumějí uspořádat svůj život. A mám těch rádců kolem sebe požehnaně. Zajímavé je, že "nejlépe" radí ti, co sami neumí žít svůj život: Ti, kteří šoupli své děti nejpozději v roce do jeslí, dávají rady, že matka má pečovat o děti až do dospělosti atd. ; ta, která nemá o partnerském životě ani potuchy, radí, jak na to ...
    Ono není ani jednoduché naučit se tyhle "kecy" nevnímat, rozhodně jsem to neuměla ve dvaceti. To jsem si myslela, že je dobré s každým dobře vycházet - teď mám jedinou radu pro své děti - "utečte od nás, co nejdál" . Když totiž hodnotím "dobré rady" - kdy já chtěla být objektivní a o problému přemýšlela a případně nějakou "doborou radu" poslechla, na 100% jsem toho litovala. A to jsem v rodině považována za paličatou, která nikoho neposlouchá a má na vše vlastní názor. A manžel je taky samorost .

    superkarma: 0 19.10.2005, 14:09:46
  7. avatar
    [58] Amálie [*]

    Nyotaimori: mam to taky tak

    Akorát se to nelíbilo tátovo nové ženě, takže už se ani nezdravíme - na jeho přání a jeho odůvodnění: nepovažuju jeho druhou ženu za "druhou maminku" a nemiluju jí No, nesnáší jí celá rodina, ale to mu jaksi ušlo

    superkarma: 0 19.10.2005, 14:00:31
  8. avatar
    [56] Markýza [*]

    gryzli: no já jenom, že to není zas tak moc problém, když manželka onemocní, aby se o ni postaral manža, zvlášť, když má malé děti. Ono OČR je stejně jen na 7 dní, včetně sobot a nedělí, tak to zas není taková rána. (když se mu nechce čerpat dovolenou)
    Víš my máme s mojím platy zhruba na stejné úrovni, takže když byli kluci malí a onemocněli, tak jsme se na OČR střídali.

    superkarma: 0 19.10.2005, 13:18:52
  9. avatar
    [55] breberka [*]

    Nejlepší je říct:"Dědo, neřešte to! " To je nejlepší, jak tchána slušně

    superkarma: 0 19.10.2005, 13:14:03
  10. avatar
    [54] breberka [*]

    Mi rodiče nekecají do ničeho, když chci poradit, tak poradí, ale nevnucujou mi ani rady, ani názory.

    Za to rodiče manžela bych někdy vystřelila na měsíc .Taky mi mluví do výchovy, kdy mám jít a s čím k Mudr.
    Jak se máme oblíct.KAm jdeme,.Kde jsme byli atd...atd.A nejhorší na tom je to, že bydlí přímo pod náma .
    Taky jsem někdy na ně vytočená, svým způsobem i alergická a někdy to bohužel manželovi otloukám o hlavu.Sice bych neměla, ale věřím, že kdybych taková nebyla, tak by z něho byl časem takový ten jelimánek, co jim všechno odkýve .
    Jo, s rodiči nikdo nic nenadělá.Člověk k nim musí mít nějakou úctu a plno věcí zkousnout.

    Takže buďte rádi, že nebydlí s Váma .
    (A k té tvojí velké svdbě.Do ní bych si kecat fakt nenechala.Jsi přece dospělá a máš svůj rozum, ne?My jsme si jí zaplatili, takže nikdo nemohl říct ani popel

    superkarma: 0 19.10.2005, 13:12:28
  11. avatar
    [52] Markýza [*]

    gryzli 18: pokud manželka pečuje o děti do věku tří let a onemocní, může si manžel vzít volno - ošetřování člena rodiny - tzv. paragraf, aby se mohl podstarat jednak o děti, jednak o nemocnou manželku, ten týden co není v práci jim zas takovou díru do rodinného rozpočtu neudělá.

    jinak s tebou vcelku souhlasím

    superkarma: 0 19.10.2005, 12:54:14
  12. avatar
    [50] Odemětobě [*]

    gryzli: snad se nakonec dobereme nějaké shody.Určitě to u vás nevypadá tak,že žena s dcerou budou trávit víkend u babičky pletím mrkve a ty budeš doma sám trucovat,protože jsi jako překvapení pro rodinu objednal víkend v lázních.S manželkou se domluvíte,že mrkev u babičky počká a vy si užijete.Budete držet spolu a babiččiny útoky a výčitky odrazíte.Nebo žena dá přednost mrkvi jen proto,aby babička neremcala.Takto já myslím,že má být tvoje.A ty snad zase zůstaneš s ní doma,když ji přepadne migréna a postaráš se o dceru,místo toho,abys šel na domluvené pivo s kamarádem.Pro mě bylo hodně důležité,když jsem začala s mužem chodit,že mi konečně někdo řekl,že jsem hezky oblečená,že se mi něco povedlo a že mi třeba vysvětlil,že dát si k vepřové pivo není nic špatného.Každého ovlivní dětství.

    superkarma: 0 19.10.2005, 11:54:05
  13. avatar
    [49] Kelly [*]

    Mi si nikdo nedovolil kecat do života, byť jen dobře míněnými radami - ať už vlastní matka nebo nedej Bůh tchýně, ta už vůbec ne. Ale je to o tom, co si člověk nechá líbit a jak na ostatní působí. A nechat se vydírat nějakými výčitkami rodičů?
    Jak vidím, mám asi ohromné štěstí. Možná je to tím, že ačkoliv jsem subtilní a menší postavy, jednám energicky, rázně a hlas mám jako lev. A když se mi něco nelíbí, nevypadám takto , ale takhle ... ... a funguje to, mám klid. Je to můj život a budu jej žít po svém. V tom máš, gryzli, pravdu. Pokud člověk narazí na takovou osobu, musí být dominantnější než ona, jinak ať nefňuká.

    superkarma: 0 19.10.2005, 11:51:25
  14. avatar
    [47] catcat [*]

    Tedy, Anno, jak už tu někdo psal - vděščit rodičům za to, že Tě nedali do děcáku??? Už tím bylo asi zaděláno na složité rodinné vztahy!

    superkarma: 0 19.10.2005, 11:16:19
  15. avatar
    [46] Suzanne [*]

    Kačena1: fíííha Nedej se, držím palce

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:37:16
  16. avatar
    [45] Žábina [*]

    na to že jsem jedináček jsem se osamostatnila dobře...když jsem se vdala dostali jsme s manželem byt tak od té doby je moje rodina tam
    k rodičům jsme chodili na sobotní obědy, ale časem nám to přestalo vyhovovat, tak jsem to hodně omezili...spíš tak jednou za měsíc
    ze začátku se jim to taky nelíbilo, ale zvykli si
    myslím že nejhorší je k sobě poutat děti, když už sami mají věk na to mít svoje názory a žít svůj život

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:35:58
  17. avatar
    [44] Odemětobě [*]

    Kačena1: nejsme sestry,já od jara bydlím s tchýní .Taky se každý z nás za ní musí zastavit,musí vědět,že odcházíme a kdy asi přijdeme.Ale je to snesitelné,celé léto se mi naoplázku starala o kytky na zahradě.Naši neměli přátele,mamka dělala scény,když otec z důvodu své funkce jezdil do zahraničí,že to stojí peníze atd.Všechno naleštěné,kvanta jídla v hrncích,ale na pohlazení čas nebyl.Kino nebo ples,to je jen ztráta času.Máme to docela podobné,viď?

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:35:46
  18. avatar
    [43] Odemětobě [*]

    Vrátila jsem se ještě jednou k diskusi a je vidět,že ženy a muži skutečně myslí jinak.Dovolím si ještě přidat:postihla nás chřipka-mě a obě děti.Manžel ráno nakoupil,navařil čaj do termosek,k posteli připravil léky a hračky pro děti.V 7 odjel do práce,občas zavolal,jak se máme.V 17 se vrátil,uvařil a obstaral i další záležitosti v domácnosti.Tchýně to k nám měla 50 m,do a z práce musela jít kolem našeho domu.Nejevila zájem pomoct.A volat našim,bydlícím 120 km daleko mě ani nenapadlo.Nejhorší 3 dny jsme takto zvládli.Já ho naoplátku klidně ve 2 v noci odvezu na zubní pohotovost.

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:29:04
  19. avatar
    [42] Kačena1 [*]

    Odemětobě: 37. . Jo, asi jsme sestry. Bydlíme v jednom domě s dominantní mámou. Tu kouli místo kliky, kterou jsem dala do našeho poschodí, aby nám tam nelezla kdykoliv jsme i nejsme doma, mi za sedm let neodpustila. Když za ní dolů nejdu, vyčítá: Ani se nestavíš jen mi říct ahoj, kdybych tady ležela mrtvá, blalblabla.. Stavím se říct ahoj, jak se máš a je to o stupínek dál: no, nikdy si nedáš kafe, jenom se zeptáš jak se mám a za čtvrt hodiny už utíkáš. Nebere argument, že denně vařím a z těch tří hodin času jí denně hodinu nevěnuji. Pak dojdeme s přítelem na kafe a zase: No, byli jste tu před týdnem, nemůžete dojít častěji... A to mi celý život solila: nejdůležitější je práce, mít hotovo, uklizeno, co hrát si s dětma, jezdit na dovolenou a pořád něco s příbuzenstvem oslavovat. Tohle nikdy nedokážu překročit - to co mi vyčítala, abych nedělala, teď po mě tvrdě vyžaduje.

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:24:30

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [41] Suzanne [*]

    Jinak si myslím, že to, co dělají Annini ( ) rodiče, není žádné týrání. Prostě 90% lidí nemá v sobě hranici taktu, a tak jdou, dokud je někdo nezastaví (to platí v jakémkoli partnerském vztahu, spousta lidí se neumí chovat rovnoprávně, tudíž žijí ve stylu - buď budu vládnout já nebo ty, ale oba nemůžeme). Anna je nezastavila, proto jdou dál a neohlížejí se, jestli to těm druhým vyhovuje. Nevidím v tom nic hrozného, kromě toho, že se v tom Anna plácá.

    Gryzli, píšeš, že jsme se na tebe onehdá sesypaly, když jsi říkal, že mateřské vysávání je běžné. Možná (já to neznám, ani nevím o nikom z blízkých), ale asi to bude tím, že jsi opět mluvil o mateřské, nikoli rodičovské lásce Každý rodič to dělá jinak, ale ty to holt často podáváš tak, že to vyzní šovinisticky.

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:24:02
  2. avatar
    [40] Boubel [*]

    Anno,máš svůj život a podle toho se zariď.Manžela nenuť, aby návštěvy tvých rodičů prožíval.Stačí pár slov na uvítanou a může prchnout.Na fotbal,na pivko.Však rodiče si časem zvyknou,že nebude doma,když příjdou na návštěvu.Vlastní zkušenost. . A vysvětli jim,že je máš sice ráda,ale máš i vlastní život a nechceš,aby ti do něj mluvili.Chvilku třeba budou vztahy napjaté,ale to se časem urovná.Jen se musíš ozvat.A pevně trvat na svém.Jinak se z toho zblázníš nebo rozvedeš.Popř. oboje.Přeji hodně štěstí.

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:18:18
  3. avatar
    [38] RenataP [*]

    Odemětobě:

    superkarma: 0 19.10.2005, 10:14:24
  4. avatar
    [37] Odemětobě [*]

    gryzli: "manželova",bylo v uvozovkách.Vžij se do situace,kdy se oženíš,máš s manželkou 2 děti.Váš rodinný život se bude řídit podle přání manželčiných rodičů? Budeš si plánovat víkendy a dovolenou podle toho,s čím oni budou potřebovat pomoct? Nepůjdeš s kamarády na pivo jen proto,že tchýně udělá scénu,že jsi alkoholik? Pokud mám svoji rodinu,je pro mě priorita ona.Chyba je i v tom,že v nemoci Anně nepomohl manžel,ale její rodiče.Proč?Tvoje matka zřejmě nebyla v rodině dominantní,moje ano a dodnes si myslí,že může poroučet celému světu.Sebevědomou bytost,která si váží sama sebe,ze mě udělal můj manžel.Stojíme při sobě,pomáháme si,můžu se na něho spolehnout a o tom snad manželství je,ne? Našim pomůžeme,když potřebují a taky je v nemohoucnosti nenecháme na holičkách.Ale když si budu muset vybrat,jestli poskytnout 1.pomoc manželovi nebo matce,bude to manžel.A třeba mě zadup do země.

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:55:30
  5. avatar
    [34] Alousek [*]

    Ja jsem se osamostatnila, kdyz mi bylo 15. Matka se podruhe vdala a bydlela se svym muzem asi 25km ode mne. Otec se prestehoval ke svoji pritelkyni a ja zustala sama. Rodice jsem vidala pravidelne ale vsechna rozhodnuti byla na mne.
    Nekdy to nebylo jednoduche ale byla to dobra skola do zivota.
    Dneska mam s rodici takovy vztah, kdyz se chci sverit tak se sverim, poslechnu si jejich nazor ale stejne si rozhodnu sama.
    Vim, ze kdyz bych potrebovala pomoc, poskytnou mi ji.
    Muj muz je ve svych 44 letech na svoji matce tak zavisly jako mimino na flasce. Nepodarilo se mi to pochopit proto to i mezi nami neklape. Ach jo.

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:32:11
  6. avatar
    [32] Amálie [*]

    Přetni už konečně tu pupeční šňůru, jinak ti nejspíš manžel uteče(a já bych se mu moc nedivila). Už jsi velká holka a měla bys mít svuj život se svou rodinou a hlavně řídit se svým rozumem. Domluvte se na nějakém kompromisu a dodržujte ho.

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:24:39
  7. avatar
    [31] Suzanne [*]

    Anno, život ti řídí ten, komu to dovolíš, do té míry, do které ti to vyhovuje a tudíž to připustíš.
    Nechápu vztahy, kde si lidi nepovídají o věcech, které je trápí. Myslím, že je snad lepší tropit scény než mlčet Tady přece nejde o to, někoho zraňovat, ale stanovit si mantinely, které budou všem, v tuto chvíli hlavně tobě, vyhovovat. Přeju, ať to zvládneš.
    Btw: při popisu tvé rodiny a výchovy mi přišlo, že když se to dobře rozebere a "zhodnotí", pak každá rodina je v podstatě úchylná, s chorobnými vztahy a pokřivenými hodnotami Kdo hledá, najde

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:20:33
  8. avatar
    [30] malenina [*]

    gryzli: o první místo se dělím se sebou a dětmi

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:20:33
  9. avatar
    [29] Aja [*]

    Anno, trochu ten svůj rozum i používej

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:18:59
  10. [28] Rikina [*]

    Taky jsme byly takové vzorné holčičky, má sestra a já - přesně jak je to v článku. Samé jedničky, zájmová činnost, a doma utírat prach za pochvalu Ale jen do puberty. Pak byli rodiče rádi, že nás vůbec někdy viděli... Fakt je, že rady si taky neodpustili, ale netrvali na tom, abych se tím, co oni říkají, řídila. Vždycky to podávali tak, že "my si myslíme to a to, ale je to tvůj problém, dělej, jak myslíš". Když to dopadlo špatně, jako že mockrát ano, tak mi taky pomohli, a bez toho "my jsme ti to říkali". Ještě že mám takové rodiče

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:16:27
  11. [26] Tobbi [*]

    Ale ona je manžel-ova. Má to ve jméně. Nejdřív je otcova (Novák - Nováková), pak manželva (Dvořák - Dvořáková)


    Pochopitelně si dělám srandu.

    superkarma: 0 19.10.2005, 09:06:56
  12. avatar
    [24] zonan [*]

    gryzli:

    ... a manželova opravdu NEJSI!!! TY JSI SVOBODNÝ ČLOVĚK, který má vždy právo VOLBY. Jen TY ROZHODUJEŠ, JAK BUDEŠ ŽÍT!!! Nikdo jiný to za Tebe neudělá. Přijmi odpovědnost za svůj život. Je to Tvůj život. Pokud se přece jen potřebuješ řídit radami jiných tak nezapomeň, že i toto byla Tvá volba.

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:58:20
  13. avatar
    [23] Kačena1 [*]

    gryzli: 18 . Jo, normální citové vydírání: já jsem Ti, my jsme Tě, co jsme Ti všechno,... Můj sobecký názor - rodiče mají povinnost děti vychovat, když je chtěli mít. Tak to posílám o generaci dál - my jsme Vás chtěli, dokud nedospějete, tak musíme. Ale bacha, pak NEMUSÍME, pak jenom když budeme chtít . Pak musíte Vy sami a pro nás bude dostatečnou odměnou, že se máte šťastně .

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:55:19
  14. avatar
    [20] gerda [*]

    Ještě jednou jsem si to přečetla. Tu pasáž, ve které popisuješ svou nemoc, jak ti rodiče opatrovali děti, nosili vývar atd. Co v tu dobu dělal manžel? Tohle všecko měl přece dělat on. Jestli ne a museli to místo něj dělat rodiče, pak ať se teda nediví, když jim kecají do chodu domácnosti. Měli by to zvládnout ve dvou, pokud zůstane jeden zdravý.

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:38:32
  15. avatar
    [19] sara.l [*]

    gryzli:

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:36:42
  16. avatar
    [17] gerda [*]

    Odemětobě:

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:25:36
  17. avatar
    [16] Odemětobě [*]

    Anno,v okamžiku,když jsi na radnici či v kostele řekla ano,jsi "manželova".On a děti musí být na prvním místě,vy jste rodina a musíte stát při sobě v dobrém i zlém.Rodiče se přesouvají na druhou kolej.Podle tvého článku to vyznívá,že za pomoc např.v nemoci si rodiče přisvojují právo rozhodovat místo tebe a očekávají poslušnost.Je nejvyšší čas dát jim najevo,kde jsou meze.Moc dobře vím,o čem píšeš,mně to trvalo skoro 15 let.

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:15:40
  18. avatar
    [15] Odemětobě [*]

    Kačena1: Nejsme my dvě sestry? Já se v 23 letech bála dát si u našich kafe.Manžel mě převychoval,dodal mi sebevědomí a já se přestala před mamkou třást.Dnes,v 43 letech si dokonce dovolím s něčím nesouhlasit.

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:10:41
  19. avatar
    [14] malenina [*]

    Kačena1: zatím to s mladým klape, ale je mu teprve 14 a je to v poho, ale počítám, že se všechno může změnit během jednoho dne ale teď nevidím důvod proč ho nutit do něčeho a trápit ho nesmyslnými zákazy i když pořád platí, všeho s mírou

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:09:46
  20. avatar
    [13] Kačena1 [*]

    malenina: Gratuluji a přeji Tvým dětem, ať se pomamíš i potatíš . Já jsem ze svých rodičů asi zase opačný extrém, protože hošani (16, 17, 19) to klidně típnou těsně přede dveřma a jdou mi bez ostychu dát kouřovou . Pro formu , ale jen tak v rámci pravidel. Moje máma mi opět dá kázání, že to dělám špatně, ale snad ne, když moji kluci v jejich věku mě , zato já a moji sourozenci k našim .

    superkarma: 0 19.10.2005, 08:03:03
  21. avatar
    [12] malenina [*]

    Kačena1: moje máma i otec . ještě se nestalo, aby mi říkali, co a jak mám dělat. jediná věc, kterou mám tak nějak zažitou už z dětství, je, že před nima nekouřím na druho stranu, kdybych to nemohla vydržet, nic by nenadělali

    superkarma: 0 19.10.2005, 07:49:51
  22. avatar
    [11] Kačena1 [*]

    Jo, jo, staré známé téma . Přesně vím, o čem je článek. Trvalo mi to do třiceti roků, než jsem si uvědomila, že vděčná = poslušná ve všem rad rodičů = blbá, fakt být nemusím, že to není povinnost dětí . Ulynulo dalších deset let, kdy si řídím svůj život po svém, ale stejně mě při každém setkání s rodiči vytáčí jejich snaha mě umravňovat podle jejich představ a výčitky, že co oni pro mě a já teď jsem taková. Je mi z toho a nejraději bych . Už vím, že to nikdy jiný nebude, že mi mamka nikdy neodpustí a nepochopí. Ale věřím, že mám pravdu a svým dětem tohle nedělám a nikdy nebudu!

    superkarma: 0 19.10.2005, 07:42:36
  23. avatar
    [10] malenina [*]

    NiKina: možná jim to rodiče v dětství podávali tímhle způsobem , snažte se a buďte rádi, že nejste v děcáku

    superkarma: 0 19.10.2005, 07:37:06
  24. avatar
    [9] RenataP [*]

    malenina: možná k vděčnosti, že je nedala do děcáku

    Zajímalo by mě, jestli si Anna uvědomuje, že mít či nemít děti je naprosto svobodné rozhodnutí, ne povinnost, kterou lze vyřešit "dáním do děcáku"..... No prostě ten úvod mě dneska dost nadzvednul.

    superkarma: 0 19.10.2005, 07:23:36
  25. avatar
    [8] malenina [*]

    NiKina: kdo ví, jak vychovává své holčičky

    superkarma: 0 19.10.2005, 06:49:18
  26. avatar
    [7] RenataP [*]

    A měli fakt asi fajn dětství, když si ségra užívá volnosti na druhém konci republiky....

    superkarma: 0 19.10.2005, 06:40:13
  27. avatar
    [6] RenataP [*]

    Mít doma takhle napytlíkovanou tchýni s tchánem a jejich dobrými radami, tak být manželem, tak se divím, že už dávno není pryč .....
    Anna asi těžko přetne pupeční šnůru, když je rodičům vděčná za to, že ji nedali do děcáku

    superkarma: 0 19.10.2005, 06:39:34
  28. avatar
    [5] malenina [*]

    Měla bys konečně žít podle sebe. Vůbec se manželovi nedivím, taky by mi to lezlo krkem Není to určitě jednoduché, ale jednou to stejně budeš muset vyřešit

    superkarma: 0 19.10.2005, 06:37:37
  29. avatar
    [4] Andula [*]

    Já radši zůstávám nařízenou střelou

    superkarma: 0 19.10.2005, 06:29:00
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Nebylo by uz na case se ze zavislosti na rodicich vymanit?

    superkarma: 0 19.10.2005, 01:10:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme