Můj manžel se jako dítě většinou neprojevuje, ale jsou situace, kdy se v dítě změní rychlostí blesku. Má totiž dva velké koníčky.

1) Prosedět u počítače hodiny koukáním na autobazary. Jedny stránky projíždí snad každý den. A stále nachází něco nového, co mi musí nutně, ale opravdu nutně ukázat.

Samozřejmě přitom očekává, že budu říkat, jak je to auto úžasné, jaké má skvělé kola, nádherné světla, úplně úžasnou řadicí páku a bezkonkurenční pedály. Říct mu na jeho objev jen hmmm, to je skoro na rozvod.

2) Můj muž je vášnivý rybář a kdykoliv se vrátí ze svých pracovních cest, na kterých tráví mnoho týdnů v kuse, musí jít chytat rybky. Předtím pravidelně chodí do obchodů s rybářskými potřebami a vždy si musí koupit minimálně dva splávky, protože přece skoro žádné nemá, až na těch padesát v tubusu. A já, protože ho miluji, chodím na ryby s ním.

Většinou během těch pěti hodin u vody nic moc nechytí, sem tam malá rybka, tak do dlaně. Ale kdybyste viděli/y ty jiskřičky v očích, co mu vzplanou, když začne splávek nadskakovat.

Tak si říkám, že je stokrát lepší, když má chlap záliby a třeba se při nich vrací do dětství, než žít s nějakým tyranem nebo nudným paprikou.

slonbidlo


Né, rybáře ne :-)! Chodili jsme s taťkou také na ryby. Mamka nejspíš ze stejného důvodu jako Vy - z lásky. Ale co já? Pro malou holku je to příšerná nuda :-(. Ale je pravda, že je lepší chlap s koníčky, než bez nich!

Reklama