Richard Müller vstal jako Fénix z popela a všem v pátek 9. prosince v pražské T-Mobile Aréně dokázal, že je zpěvákem nejen minulým, ale především současným, od kterého se můžeme dočkat ještě mnohého.

 

Než jsem šla na koncert Richarda Müllera, většina lidí mě prosila, abych jim po skončení dala vědět, zda bude Richard opět nahý. Ano, ten večer byl nahý, ale nikomu jsem o tom nedala vědět. Neodhalil totiž svoje tělo, ale duši a všem přítomným tak dokázal, že se v něm skrývá ještě mnoho pěvecké síly.

 

Ve spojení se světově proslulými muzikanty z Ameriky posunul svoje známé písničky, jakými jsou např. „Milovanie v daždi“,  „Už asi nie si“ či „Po schodoch“, někam na hranici mezi jazzem a rockem. Muzikanty si vybral opravdu ty nejlepší: kytaristu Hirama Bullocka, bubeníka Omara Hakima, hráče na basovou kytaru Willa Leeho, klávesistu Clifforda Cartera a kytaristu Mika Caffryho.


Hiram Bullock - elektrická kytara, spolupráce se Stingem, Barbrou Streisand, Ericem Claptonem...

Omar Hakim - bicí, hrál pro Davida Bowieho, Madonnu, Stinga i Milese Davise

Clifford Carter - klávesista

Mike Caffry - kytarista ze studia Monster Island z New Yorku, kde se natáčelo album „44“

Will Lee – baskytarista, nahrával s velkým počtem umělců, jako jsou např. Frank Sinatra, Ringo Starr a Barbra Streisand

 

Muzikanti ze sebe vydali během písní vše. Skladby tolikrát v rádiích poslouchané, jakoby dostaly novou štávu. Občas jsem mohla zavřít oči a nechat se unášet instrumentální hudbou. Ve chvíli, kdy jsem se opět podívala do přeplněného sálu, které zpívalo společně s Richardem jeho písně, několikrát mě z toho zážitku až příjemně zamrazilo. Navíc ve chvíli, kdy kytarista Hiram Bullock skočil mezi diváky a část své písně odehrál v poklusu mezi nimi, už jsem nepochybovala, že by si Richard Müller nevybral správně.


Dva neodlučitelné hudební zážitky
 

Během koncertu zaznělo i několik písní z jeho nového, již jedenáctého alba s názvem „44“. I přesto, že jej Müller vydal ke svým čtyřiačtyřicátým narozeninám, nešlo o album bilanční, ale především pocitové. Nemapoval dosavadní kariéru, ale aktuální pocity, např. jak se cítil v době, kdy si sáhl na své dno ("Ticho a tma"), nebo jaký vztah má k lásce ("Do smrti").

 

Richard Müller přivedl na své koncerty velké hudebníky z Ameriky. Mohlo by se zdát, že si spolu budou vzájemně konkurovat, ale nestalo se tak. Po skončení jsem si odnášela zážitky ze dvou koncertů. Jeden byl plný Richardových písní, druhý doprovodné kapely amerických hudebníků. Tyto dva koncerty však nelze rozdělit, neodlučitelně totiž do sebe zapadly a dohromady vytvořily nezapomenutelný zážitek.

Byla jste někdy na koncertu Richarda Müllera? Máte jeho písničky ráda a jste jeho fanynka? Nebo mu nemůžete odpustit, jak se v minulosti choval a tím to pro Vás končí?

 

Reklama