Dakrát nominovaný na Oscara s nespočtem dalších ocenění a nominací. Natáčel filmy s takovými herci, jakými jsou Anthony Hopkins, Bridget Fonda, Nicolas Cage, Robert De Niro, Madonna nebo Kate Winslet. Autor hudebních snímků Evita, Pink Floyd: The wall a jiných včetně kontroverzních počinů Půlnoční expres, Hořící Mississippi, Commitments a Život Davida Galea.

Všechny tyto úspěchy se nacházejí pod jediným jménem:
Sir Alan Parker. Tento vynikající britský režisér navštívil Prahu, aby v rámci Febiofestu převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Ženě-in poskytl exkluzivní rozhovor. 
 

Žijete v Americe i v Anglii, což jsou země, které se podstatně liší, především i ve způsobu, jak tamní obyvatelé smýšlejí. Kterou z těchto dvou zemí preferujete?

Ano, to je pravda. V Americe jsem musel žít kvůli práci. Zůstal jsem tam 10 let a pak jsem se vrátil zpět do Anglie. Většinu času žiji v Londýně, ale samozřejmě často lítám do Los Angeles. Mám to město rád, je zde spousta lidí, na kterých mi záleží. V Americe se cítím příjemně, takže to pro mě není takový problém. Na druhou stranu jsem ale Angličan, takže je mi samozřejmě nejlíp v mé zemi, kde jsem na blízku své rodině.

Jak se vám líbí v Praze?

Po pravdě řečeno - nemám moc čas na památky. Viděl jsem Hrad, ale většinu, respektive celý čas, zde trávím na Febiofestu. Myslím si ale, že kdybych měl více času, určitě bych si Prahu a Česko oblíbil...
 

Uvedením svého zatím posledního filmu Život Davida Galea jste vyvolal spoustu nesouhlasu a dokonce i odporu, když jste s tématem trestu smrti v Americe doslova chodil po tenkém ledě. Nebyl jste zklamaný či naštvaný, když jste i přes velkou kvalitu tohoto snímku nedostal žádné prestižní ocenění?

Reakce jsou zajímavé, protože když jsem dokončil tento film, musel jsem udělat nejdříve zkoušku u prvních diváků. Výsledky byly velice povzbudivé, takže natáčecí studio uznalo, že film bude mít úspěch a že je to dobrý film. Vlastně ve velkých městech měl Život Davida Galea velký úspěch, ale Američané jsou velcí patrioti... Do jisté míry to pro mě bylo zklamání, protože úspěch snímek mezi diváky měl. Také mě jeho tvorba stála spoustu práce a několik let mého života, ostatně jako pokaždé, když pracuji na novém filmu. Nebyla to ale jen Amerika, kde film způsobil rozruch, ale třeba i Německo. Film rozzlobil spoustu lidí.

 

Co bylo podle vás hlavním důvodem jejich rozhořčení?

Ten důvod je, že se jedná o thriller, ale zároveň film pojednává o něčem, co je velmi důležité. Jedná se tedy o důležitou politickou záležitost, a když natočíte film, který je vlastně polickým thrillerem, tak to není zrovna něco, co by měl každý při chuti. Nerozumím, proč tomu tak je, osobně si myslím, že je to dobrý snímek, a některé lidi to hodně ovlivnilo.

 

Co je dle vašeho názoru nejvíce důležitá část celého filmu?

Nemyslím si, že by to byla jedna věc. Pro mne jakožto filmového tvůrce je asi nejdůležitější věcí vyprávění příběhu. Skvělé na tom být režisér ale je, že i když třeba nejsem hudebník, pracuji s hudbou. Používám hudební sluch, psaní, představivost. Jsou to právě tyto rozličné druhy nadání, co mě činí režisérem, a to je docela vzrušující. Samozřejmě je ale důležitá i atmosféra filmu. 

 

Co máte tedy nejraději na své práci režiséra?

Mám rád film sám o sobě, líbí se mi práce s kamerou, herci a natáčecím štábem. Rád se nacházím ve společností lidí, kteří se se mnou podílejí  na filmu. Mnoho z nich jsou mí přátelé. Celkově rád pracuji s lidmi.

 

Alan Perker při natáčení filmu Evita.Necítíte se někdy osamocen? Nesete obrovskou zodpovědnost. Nejen za své pracovníky, ale i za peníze a vůbec za celý projekt.

Ano, někdy ano. Je to velká zodpovědnost. Nemyslím jen natočit film, ale natočit dobrý film. To je to, co mám stále na mysli - natočit dobrý film. Také pořád říkám, že žádný film nemůže být úplně dokonalý. Někdy se kvůli tomu až zhroutím a jsem zdeptaný ze své práce, vlastně ani ne tak zdeptaný jako rozčilený a citově podrážděný.

 

Někdy je ale také těžké vyjít s herci, zvláště s hollywoodskými hvězdami.

To ano, někdy to může být na natáčení napjaté, takže vždy říkám, že dobrý film zaleží také na dobrém štábu. Proto natáčím s lidmi, se kterými jsem již pracoval. Spousta věcí se během natáčení pokazí, a když se to stane, mám při sobě přátele, kteří mi pomohou a kteří jsou zároveň i velice dobří ve své práci.

 

Zmínil jste, že pracujete na novém filmu...

Jeho příběh se odehrává v 18. století a jedná se o téma, které je podobné příběhům Charlese Dickense. Není to vyloženě Dickensovo dílo, ale je mu to podobné. Je to o osiřelých dětem na základě hry, která měla obrovský úspěch v národním divadle v Londýně, ale i jako kniha to bylo úspěšné.


Co říkáte na snímek vašeho britského kolegy Joea Wrighta Pokání?

Joe Wright je velice dobrý režisér, ale ten film se mi nelíbil. Problém Pokání je knižní předloha a její složitá struktura a spousta časových linií. Osobně si myslím, že v knize ta struktura fungovat může, ale ve filmu ne. Pro zfilmování bylo třeba tří různých filmů. Nejdříve život, pak válečný příběh a nakonec ten závěr. Joe Wright je ale, jak jsem se zmínil, vynikající režisér a jeho snímek Pýcha a předsudek se mi velice líbil.

 

A jaký je váš názor na scénu, jež se odehrává na pláži v Dunkquerku, která je považována za jednu z nejlepších z tohoto filmu?

Osobně se mi ta část na pláži nelíbila. Byla zde znát chyba, kterou dělají mladí režiséři, snaží se ukázat, že to dokázali, a snaží se získat respekt. Nachází se zde tudíž spousta sebevědomí, spousta: „Podívejte na mě, podívejte na mě, já jsem režisér,” takže tuhle scénu jsem nijak nepochytil.

 

Je pro vás téma druhé světové války atraktivní?

Ano, ale záleží na tom příběhu. Když jsem jako režisér začínal, mé dva první krátké filmy se odehrávaly za druhé světové války. Jednalo se o anglické příběhy. Narodil jsem se, když Němci bombardovali Londýn, takže můj první film jsem natočil právě na toto téma. Ten druhý pojednává o evakuovaných dětech během druhé světové války. Byl to poměrně úspěšný film, který jsem natočil pro BBC.

 

Existuje nějaká kniha, podle které byste rád natočil film, kromě projektu, na němž právě pracujete?

Stále čtu, ať už se jedná o knihy nebo scénáře, a většinou to je bohužel ztráta času. Je pro mne velice těžké rozhodnout, co budu natáčet příště. Roky plynou a ta mezera se rozšiřuje a já musím rozhodnout, co dále.

 

Co je tedy pro vás rozhodujícím faktorem při výběru námětu?

Není to jen jedna věc. Třeba hlavní postavy a to, co se snaží říct, ale i svět, ve kterém postavy žijí. Jestli žijí ve městě, které neznám, jeho pozadí, které neznám. A protože ho neznám, stává se pro mne tvorba filmu jakousi tvůrčí cestou, takže se o tom světě mohu něco dozvědět a může to být rovněž zajímavé i pro diváky. Třeba objevit a prozkoumat celé New Orleans.   

 

Kdo je vaším oblíbeným režisérem?

Velmi rád mám Miloše Formana. Vždy jsem ho považoval za fantastického režiséra, již od jeho začátků, kdy ještě nebyl tak slavný. Je velmi výjimečný, a to pokaždé!

 

A oblíbený film?

Nemám jeden oblíbený film, to je těžké. Jak jsem se zmínil, mám rád Formanovu práci, takže určitě Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus, je to režisér, který nikdy nezklame. Také mám rád filmy Tahle země není pro starý a Až na krev, to jsou podle mě hodně dobré snímky.

Reklama