Pokud se někdy vydáte pěšky ze Srbska do Sv. Jána pod Skalou, cestou narazíte na malebnou vesničku Hostím. Místo sevřené okolními hvozdy vyzařuje zvláštní kouzlo, jako by se tu zastavil čas... Jedním z krásných domečků lemujících silnici je na první pohled zajímavý příbytek řezbářsko-restaurátorské rodiny Kobrových.

Jiří Kobr je ke kolemjdoucím vstřícný, zvláště k takovým zvědavcům, jako jsem já, kteří nemohou jinak než zaklepat a obdivovat z blízka dřevěná díla, která jsou vidět již z cesty. Jiří Kobr se ve své práci věnuje především sakrálním dílům. Jeho cestu tudíž svým způsobem vede i křesťanská víra. 

Jiří Kobr

Řezbářství je krásná práce. Co vás k této profesi dovedlo?
Řezbářství se věnuji od raného dětství. Mě vlastně kromě řezání, historie a přírody nic jiného nebavilo, a ani mi to nešlo. Vzpomínám si, jak jsem o prázdninách před první třídou jel s maminkou ke strejdovi na chalupu. Ve vlaku jsem si, nevím proč, utkvěle představoval vyřezanou sovu. Hrozně jsem si ji chtěl udělat. Dodnes tu sovu s rozepjatými křídly vyřezanou do posledního peříčka vidím.

řezbář

Proč zrovna sovu?
Netuším. Ale u strejdy jsem si ji v kůlně opravdu začal vyřezávat, dosud má máma v šuplíku špalík s několika vrypy. Vypadá to jako nepovedená modla nějakého hodně primitivního národa. Z kůlny jsem tehdy týden nevylezl a řezal jedno zvířátko za druhým. Zmiňuji se o tom, protože to dnes vlastně vidím jako zážitek do jisté míry charakteristický pro můj další život. Stále tu je nějaká představa a snaha po jejím naplnění - včetně těch odchylek.  

řezbářTakže jste začal řezbařinu studovat...
Jsem řezbář. Abych byl řezbář co nejlepší, chodil jsem na střední uměleckou průmyslovku v Praze na Žižkově a o prázdninách jezdil do Baslu ve Švýcarsku řezat v dílně Martina Michovského. Pak jsem se dostal na AVU v Praze do ateliéru restaurování soch, odtud na volné sochařství, kde jsem diplomoval. Teď už skoro deset let pracuji jako řezbář - sochař ve vlastní dílně. 

A kde jste se vzal v Hostími?
Když jsme se ženou čekali prvního synka, začali jsme hledat vhodné místo pro založení rodiny. Měl jsem sice strážní domek u trati mezi Kralupy a Neratovicemi, ale na jediném místě vhodném k vození kočárku vyrostl obří Tesco-sklad. Hledali jsme les a víceméně náhodou jsme se ocitli v Hostími. Dodnes žasnu nad tím, jaká to byla šťastná náhoda. Kdykoliv sjedu v Loděnici z dálnice a jedu ke sv. Jánu, cítím se doma. Zdejší příroda mě nepřestává okouzlovat, ale především jsme tu poznali mnoho svérázných dobrých lidí. Ze sousedů se stali kamarádi a přátelé, za to jsem upřímně vděčný. Navíc je všude plno zvířátek - skoro ráj. 

Věnujete se především sakrální tvorbě, předpokládám, že to má souvislost s vaší vírou.
Ano, souvisí to s vírou. Řezat nahé holky jsem se styděl a kupodivu jsem našel i jiná nosná témata. Vytrvalý zájem o sochy a vůbec umění mě v mém rodném Podkrkonoší vodil z kostela do kostela, od kapliček na hřbitov. Zajímalo mě, co ty výjevy znamenají, co vedlo k jejich vytvoření. Čemu věřili naši předci, jejichž svět jsem obdivoval. Uvěřil jsem také a je ze mě křesťan. Při řezání jsem se snažil přiblížit svým vzorům formou, své chápání  křesťanství jsem si ověřoval různým přetvářením ikonografie. Rád bych v tom duchu pokračoval, ale... Musím dávat pozor, abych jen nenaplňoval daná schémata a nestal se ze mě profesionální výrobce model. Ve svém poznání jsem došel k tomu, že o Pánu Bohu se dá říci často více a lépe i jinou sochou (třeba i tou nahatou holkou) než sochou Krista. Podstatné je pro mě zaujetí a vnitřní důvod pro to udělat sochu, zaujetí přesahem našeho světa, vůle k něčemu pozitivnímu, například ke kráse. 

řezbář

Je mezi vašimi díly nějaké, které považujete za své mistrovské?
Mistrovské dílo stále netrpělivě vyhlížím. Prestižní a asi nejvíc vidět je kopie Černé Matky Boží na stejnojmenném domě v Celetné ulici v Praze. Jinou takovou prací je norimberský lustr v renesančním slohu pro zámek Kratochvíle. V nejbližším okolí je to skupinka šesti ukradených andělíčků ze souboru na hrobě sv. Ivana ve Sv. Jánu pod Skalou. Jsem vděčný za to, že mám hezkou a zajímavou práci. Hodně teď spolupracuji s restaurátory - dořezávám chybějící části soch a ornamentů, dělám kopie a rekonstrukce zmizelých soch. S volnými věcmi je to v posledních letech horší, nemohu jim věnovat tolik času, kolik bych chtěl.

Vaše partnerka Zuzana Wichterlová je také řezbářka-restaurátorka, pracujete spolu?
Moje žena je z příbuzného oboru - je restaurátorka nástěnných maleb. Práce si navzájem konzultujeme, ale přímo spolupracujeme jen zřídka. Jde to, ale raději si zachováváme odstup. Každý z nás má svou práci, kterou si dělá a organizuje podle sebe

.řezbář

Máte tři děti, vnímáte u nich stejné nadání pro řezbu jako máte vy?
Snažíme se je vystavovat různým podnětům - ať si vyberou samy podle naturelu a schopností. Pozorujeme, jako všichni rodiče, u nich spoustu nadání, i výtvarné. Osobně mám však ostych děti přímo vést. Budu šťastný, pokud najdou něco, co jim bude dávat smysl, a rády tím vyplní svůj život, navíc pokud zhodnotí vrozené předpoklady. Bude-li to řezbářství, rád jim pomohu - pokud budou chtít. :-)    

Reklama