I když jsem měla ve svém životě dost psů - ochranářů rodinného domku, přece nejmilejší byl ten před lety. Na prázdniny jsem jezdila ke své prababičce na venkov. Děda měl vlčáka Rexu. Jelikož jsem s Rexou tvořila báječnou prázdninovou dvojku, přilnuli jsme k sobě.

V 17 letech jsem na prázdniny přijela i se svým tehdejším přítelem. Bylo krásné teplé léto.Po jednom zase pěkně prožitém dni jsme ulehli do peřin, okna zůstala otevřená a svěží noční vítr vál do světnice. A já s přítelem jsme se začali milovat. Když jsme byli v nejlepším a přítelova zadní část svítila do noci a já pod ním hekala slastí se stalo něco neuvěřitelného. Do otevřeného okna skočil Rexa a zakousl se do bílé zadnice přítelovy.
 
Ten zařval, vyskočil, ale Rexa ne a ne pustit. Nepomohly ani moje rozkazy ani výkřiky. Do pokoje vběhl děda, plácl psa přes hřbet a zavelel, aby pustil. Pes se pustil a utekl oknem zase na dvorek. Babička pomohla ovázat postižené pozadí a jelo se do nemocnice na šití.
Přítel dostal protitetanovku a zadnice tři stahy. Když se lékař dozvěděl, jak se mu to stalo, usmál se řekl, že pes jenom chránil svoji paničku.

Moje slastné milostné hekání považoval za útok ze strany přítele. A abychom mu to nezazlívali (myslím tomu psovi). Od té doby každý pes, kterého máme se jmenuje Rexa na počest psa ochranáře Rexy 1.
Hezký dren přeje
Januše.

Milá Januše,
díky pro změnu za úsměvnou historku, i když vašemu příteli moc do smíchu asi nebylo, co?
Reklama