Zůstáváme na celý život odloučeni
Již nikdy se nespatříme,
Dopřej mému srdci těžce vybojovaný klid,
bez něhož je život tak těžký.

Tato slova napsal Ludvík I. Bavorský, velký milovník umění a špatný básník, ženě, pro niž ztratil srdce i království. S Lolou Montezovou, hraběnkou z Landsfeldu, kterou něžně nazýval má Lolittka, se skutečně už nikdy více neshledal. Zemřel 29. února 1868 v Nice jako rozčarovaný a láskou zničený muž. Celý příběh, který vyvrcholil revolucí a královou abdikací, však začal o mnoho let dříve a v podstatě nevinně...

Ohnivá španělská krev
Eliza Rossana Gilbertová se narodila irské dívce a praporčíkovi britské armády roku 1821. Byla vychována v Anglii a ve Francii, a jak bylo tehdy mezi střední vrstvou běžné, byla vzdělána v cizích jazycích, literatuře, historii a hudbě. V šestnácti letech se navzdory plánům matky provdala za poručíka Thomase Jamese, ale svého muže nemilovala, a tak se brzy rozvedla. Pohádala se s matkou, která si po smrti Mariina otce našla nového muže, zřekla se jí a odešla do Madridu. Tam se začala učit tanci. Ohnivý španělský rytmus odpovídal jejímu výbušnému temperamentu, a tak si brzy získala slávu. Začala si říkat Maria Dolores Porrisová y Montez a prohlašovat se za Španělku.

Strmá cesta ke slávě
Dolores, uměleckým jménem Lola, se prosadila velmi rychle. Tancovala v Královském divadle v Londýně, v Berlíně, Paříži, Varšavě i Petrohradě a získávala si obdiv mužů. ,,Temně modré, ohnivé, zářící oči, z nichž chvílemi vyšlehnou záblesky nespoutané vášně, prosvětlují dokonale utvářené rysy obličeje, jehož nevysoké čelo stíní hedvábné, smolně černé vlasy. K tomu ušlechtilý tvar poněkud velkých úst, útlá, sněhobílá šíje a postava, která musí vyvolat obdiv i v tom nejzatvrzelejším nepříteli žen," napsal o ní jeden z jejích obdivovatelů.

Dračice s tváří anděla
Lola Montezová měla nespoutaný nejen pohled, ale i chování. Brzy proslula divokými výbuchy vzteku, při nichž rozbíjela vše, co jí přišlo pod ruku, a ty, kteří se jí znelíbili, bila jezdeckým bičíkem. Libovala si také v extravagantním oblékání - chodila v kalhotách - i chování - bez ostychu urážela i vysoce postavené osoby, nedbala etikety a vůbec se chovala vyzývavě a domýšlivě, se značnou mírou panovačnosti a bezohledné krutosti. Zároveň však byla nesporně inteligentní a velmi ráda si vymýšlela, především historky o svém životě.

Lamačka mužských srdcí
Muži leželi Lole u nohou - jednou z jejích obětí se stal i známý klavírní virtuóz Franz Liszt, který, když se s ní chtěl rozejít, pochopil, že něco takového si Lola líbit nenechá. Nakonec ji nechal zamčenou v hotelovém pokoji a uprchl. Lola byla také milenkou knížete Heinricha Reuss-Lobenstein-Ebersdorfa, ale ani to jí nestačilo. Mířila výš. A tak se roku 1846, ve svých pětadvaceti letech proslavená tancem i skandály a aférami, vydala do Mnichova.

Tah dámou
Intendant Královského dvorního divadla byl více než překvapen, když ho slavná tanečnice požádala o povolení v divadle vystupovat. Protože se chtěl vyhnout skandálu, požádal o rozhodnutí samotného krále - velkého milovníka a mecenáše umění a miláčka mnichovského lidu, Ludvíka I. Bavorského. Tehdy šedesátiletý panovník nikdy neproslul manželskou věrností - se svou ženou Terezou však měl dobrý vztah - ona mu jeho aférky tolerovala a on se k ní choval s láskou a něhou. Lola Montezová ho na radu svých přátel požádala o audienci. Král její prosbu dvakrát zamítl, ačkoliv si ji přál vidět. Až potřetí byla její žádost milostivě přijata. Bylo to osudové rozhodnutí.

Z Královského divadla do královské ložnice
Lola přišla v černých sametových šatech a rázem krále, který ji oslovil španělsky, očarovala. Povolení k vystoupení měla při odchodu z paláce v pomyslné kapse. V Královském divadle tančila o přestávce mezi dvěma dějstvími jakési frašky. Její bolero a fandango uchvátilo i její odpůrce. A král ji pozval do svých komnat. Lola, jak jinak, přijala.

Králova děvka
Král měl ve zvyku udržovat svá předchozí milostná dobrodružství v tajnosti. Lolou se však nechal naprosto unést. Koupil jí honosný dům na Barerstrasse, zahrnoval ji vzácnými dary, vyhradil pro ni roční příjem deseti tisích zlatých, zkrátka jinak šetrný muž, který se dokonce i holil sám, aby šel příkladem lidu, náhle rozhazoval majetek plnými hrstmi. Lola Montezová si pořídila vlastní dvůr, hrála si na velkou dámu a rozpoutávala další a další skandály. Pobouřeni byli nejen klerikálové, vedení ministrem vnitra Karlem Augustem von Abelem, ale i mnichovský lid.

Občanka bavorská a hraběnka z Landsfeldu
Lola rozhodně nezměnila své chování. Krále bezostyšně podváděla s jistým poručíkem královské armády Friedrichem a se studentem Fritzem a scházela se i s dalšími mladými muži, kteří byli hanlivě nazýváni Loliány. Král jí ovšem bezvýhradně věřil i přes úsilí politiků, šlechty a mnoha dalších otevřít mu oči. Žádné intriky nepomáhaly, ani čistá pravda, král jmenoval Lolu bavorskou občankou a nakonec jí dal i hraběcí titul. To se už dotklo i jeho jinak mírné ženy, která mu napsala: ,,Dlužím své ženské cti - jež je mi dražší než život - abych se s tou, již jsi povýšil do šlechtického stavu, nikdy, za žádných okolností, nesetkala."

Cena krve
Nepokoje v Mnichově a odpor vůči Lolittě, jak jí říkal její královský milenec, rostly. Když 29. ledna 1848 zemřel profesor Joseph von Görres, průkopník politického katolicismu, ztropila Lola na jeho pohřbu scénu. Studenti se začali bouřit. Už před rokem musela na ochranu Montezové zasáhnout policie a teď se situace znovu vyhrotila. Král nedal na rady svých věrných a nechal zavřít univerzitu. Studenti vytáhli do ulic. Policejní jednotky zasáhly. Byla prolita krev a na dlažbě zůstali ležet první mrtví. Lola, přes královy prosby, odmítla opustit město. Ludvík se pokusil proniknout do jejího obklíčeného domu přes plot a byl zraněn, ale nakonec se mu povede dav uklidnit a lidé upustí od dalšího rabování a rozejdou se. Král se, po těžkém vnitřním boji, rozhodne vykázat Lolu z Bavorska.

Hlavně se nevzdat
Lolitta, která našla útočiště na zámečku Blutenburg nedaleko Mnichova, se odmítá vzdát. Potají a v přestrojení proniká do Mnichova, je však odhalena a eskortována do Švýcarska - shodou okolností na parníku, který se jmenuje Ludvík. 29. února 1848 vybuchne revoluce v Paříži a jiskra vzpoury záhy přeskočí i do ještě pořád neklidného Mnichova. Ludvík, vyčerpaný a deprimovaný, kapituluje - podepíše dekret, v němž přijme prakticky všechny požadavky revolucionářů. Lola opět pronikne do Mnichova a tentokrát se dokonce setká s králem - po dlouhém a zamilovaném tokání od něj získá doživotní rentu. Její návštěva však neunikne pozornosti veřejnosti a lid se znovu vzbouří. Ludvík už nedokáže odporovat - zbaví Lolu, která si mezitím užívá ve Švýcarsku se svými milenci, bavorského občanství, a 19. března 1848 abdikuje ve prospěch svého nejstaršího syna. ,,Mohl jsem se zříct koruny, ale nikoli své milované Lolitty," napíše své milence. Přes četné dopisy se však ti dva už nikdy nesetkali. Lola pokračovala ve své slavné kariéře i aférách, vystupovala v Austrálii i v USA a nakonec zemřela roku 1861 v New Yorku na zápal plic.

Co si myslíte o Lole Montezové? Byla to cílevědomá žena, nebo nevěrná děvka, jak ji nazývali mnichovští občané? Mají panovníci a představitelé státu právo na soukromý život? Do jaké míry? Co si myslíte o v současné době probíhající aféře manželů Topolánkových? Není to podobná situace?

Reklama