Reklama

„Céčka, sbírá céčka, v tom je ta léčka, a já jsem o tom neměl ani zdání,“zpívá Michal David v písničce, jež pochází také z časového období, o kterém si dnes budeme povídat. Pokud je vám přes třicet, snad se s námi na té nostalgické vlně svezete rádi.

Na téma dnešního článku mě kupodivu nepřivedla podzimní melancholie, ale rozhovor dvou žen, který jsem odposlechla na tramvajové zastávce. Šlo evidentně o babičky nějakých menších školáků, které si vzájemně stěžovaly, že ty dnešní děti nezajímá nic jiného než ten mobil.

To ony prý - a stejně tak jejich děti, které jsou dnes již dávno dospělé, měly sběratelských vášní spousta.FB
A to je pravda. Kromě těch kultovních céček, z kterých se „budovaly“ dlouhé řetězy, se sbíralo ve školních letech v podstatě vše, co bylo vzácné a nedostatkové. A že takových věcí bylo. Barevné svorky na papíry, čínské voňavé gumy, na které se pořádaly výpravy po všech papírnictvích v okolí, tužky s krásnými obrázky z rovněž výše jmenované země, atd.

Mně osobně céčka nechávala chladnou, i když jsem také vlastnila pár kousků, ale zato jsem sbírala právě ty voňavé gumy, které vypadaly často jako žvýkačka, což mě hned přivádí na další sběratelský hit – obrázky ze žvýkaček. Každá správná žvýkačka totiž v obale ukrývala vložený obrázek, na kterém byly někdy i krátké komikové příběhy, například Tom a Jerry.

Kluci pak sbírali postavičky indiánů a kovbojů. Této vášni jsem na chvíli také podlehla, protože jsem přímo hltala příběhy Karla Maye a navíc jsem měla ráda koně, na kterých obvykle figurky kovbojů a indiánů seděly.  FB

Sbíraly se také ty drobnosti z oblíbených Kinder vajíček – postavičky, autíčka, mini skládačky – jé, to bylo radosti a práce s utíráním prachu na policích s nimi….  

Dnes naprosto nepochopitelnou kuriozitou bylo sbírání igelitových tašek. Kdo měl igelitku se správně zápaďáckým designem, nejlépe nějakou reklamou na cigarety, byl za frajera.

Ale nešlo zdaleka jen o děti.

Pamatuji si, že jeden rodinný známý – v té době dospělák už - sbíral plechovky od piva. Vzácnost největší. Byl pyšný na svoji sbírku, kterou rozšiřoval při svých cestách k moři do NDR. A opravdu nešlo o piva, která vypil… Takové úlovky bylo třeba hledat a nacházet na těch nejroztodivnějších místech - asi ani nechtějte vědět, co vše byl ochoten takový sběratel podstoupit...

Na poutích se pak kupovaly placky populárních zpěváků. Fotky na nich byly často mizerné kvality, ale mít placku svého oblíbence, to už něco bylo…

FB

Sbíraly se papírové ubrousky zahraniční výroby, které vedle těch našich - vypadaly často jako látkové.

Seriózním sběratelstvím, kterému se věnovali (nebo stále věnují?) i někteří dospěláci, bylo sbírání známek. Známky se odlepovaly z dopisů a pohledů. A když měl někdo takovou věc zaslanou ze zahraničí, tak byl king největší.

Obcházely se pravidelně trafiky a sledovalo se, kdy se objeví nová platíčka plná známek. A pak se měnilo a měnilo, až z toho učitelé byli nervózní (ve škole to šlo totiž nejlépe, že?).  

FB

Sbíraly se ale i obyčejné pohlednice. Někdo se zaměřoval na vánoční pozdravy, jiný na zvířátka, hlavně koně a psy, fotografie měst. Dnes už bychom s takovým koníčkem těžko uspěli. Pohledy z cest se posílají čím dál méně, fotky z dovolených našich známých si prohlížíme online na internetu a maximálně tak dostaneme pozdrav do mobilu… hm, že bych měla přece jen tu nostalgickou? A co jste sbírali vy? A máte to – jak by řekl Werichův Čochtan – ještě schované?

foto indiánků, placek, známek a céček Facebook: skupina Pamatuješ

Tip do knihovny

Vzpomínáte rádi na dobu dávno minulou? Pak určitě prolistujte knihu Retro, kterou napsal a z obrázků sestavil Michal Petrov, autor úspěšného televizního cyklu Retro. Stejnojmenná kniha se natolik líbila, že se letos dočkala pokračování.

Přečtěte si také: