Přemýšlela jsem, proč se návrháři stále obracejí zpátky d historie. Ano, hledají inspiraci. Ale nehledají spíš něco, co dělalo ženy ženami? Nesnaží si v módě vzkřísit krásu a ženskost? To by se nám líbilo, co říkáte?

Že by se blýskalo na lepší časy a ženy trochu zapomněly na emancipaci a zatoužily být zase těmi osudovými ženami, kterým muži padají k nohám, nosí květiny a píší básně? Přeháním? Tak dobře. Bude nám stačit galantnost. Že nám podrží dveře, pomůžou do kabátu, pustí sednout v tramvaji…

Co to má společného s módou? Tím, jak se oblékáme, působíme na ostatní. Tím, jak se oblékáme, působíme i sami na sebe. Když budeme vypadat jako dáma, budeme se (doufám) jako dáma cítit a chovat. Posední dobou zjišťuji, že mě najednou přestávají bavit džíny a inklinuji spíš k eleganci. Nosím hedvábné blůzky místo triček, flaušové kabáty místo bund a elegantní kalhoty místo „modráků“. A cítím se tak dobře. Možná proto jsem se tak zasnila při pohledu na následující fotky. Retro kolekce inspirovaná módou filmových hvězd a nostalgická léta sedmdesátá ve své nejhezčí a nejženštější podobě.

Když se tak podívám zpět, je to možná poslední epocha v dějinách módy minulého století, kdy se ženskost ještě nosila.

Jste pro její návrat?

Foto: Pietro Filipi

Čtěte také

 

Reklama