Bulvár

Restaurátor Kalinovský: Stačí zvednout oči

Praha očima restaurátorů se stala tématem odborné výstavy, kterou jsem navštívila. Nahlédnout pod pokličku lidem, kteří (nejen) naši matičku měst oblékají do nového kabátu, bylo nesmírně zajímavé. Jednoho z mnoha, kteří poničeným památkám navracejí původní krásu, jsem vyzpovídala rovnou na vernisáži. Restaurátora – štukatéra, pana Kalinovského.

resta

Slovo štuk a štukatura tady padne víckrát, mohl byste našim čtenářkám vysvětlit, co tento termín znamená?
Štuk je jemná omítka, rychle tuhnoucí hmota z mramorové moučky nebo sádry, vápna a písku. Používá se na modelaci reliéfní výzdoby, ale i na odlitky volných plastik.

restaBez štuků si asi nedovedeme představit fasády a interiéry zámků, paláců, divadel, ale ani měšťanských domů. Zeptám se ryze žensky. Podléhá štukatura módě?
Štuk se používal už ve starém Římě na výzdobu interiérů, ale obrovského rozmachu dosáhl v renesanci a baroku, kdy se akcentovala především plastika. V době rokoka to byl spíš dekorativní ornament. V druhé polovině devatenáctého století se štukatura používala k výzdobě domovních štítů, říms, šambrán, balustrád. Stačí zvednout oči a podívat se po pražských domech! Veškerá plastická výzdoba je prací štukatérů.

restaZa socialismu se mnohé štuky zničily. Buď samy opadaly, nebo se prostě otloukly. Když se má takový dům pak uvést do původního stavu, kde se hledá jeho tehdejší podoba?
Mnohdy se zachovají staré dokumentace, plány nebo fotografie. Podle nich se vyrobí replika. Často se ale musí improvizovat.

Takže je to vlastně tvůrčí práce, taková sochařina.
Dá se to tak říct (usměje se skromně), ale je to krásná práce, někdy až detektivní. Paradoxní je, že staří mistři nechtějí moc předávat zkušenosti, ale léta praxe vás také naučí.

restaČlověk by řekl, že štukatérství jako řemeslo vymře, a teď zažívá nový boom. Určitě nemáte o práci nouzi. Můžete se pochlubit nějakou štukatérskou „vlajkovou lodí“?
Určitě to byla rekonstrukce Hudebního divadla Karlín. Bylo strašně zdevastované. Jednak amatérskými stavebními zásahy, tak hlavně povodněmi z roku 2002. Vlhkost udělala své. Štuky, lunetové obrazy a portál byly úplně zničené. Museli jsme to vlastně celé dělat znova, ale výsledek, myslím, stojí za to.

Ano, musím uznat, že divadlo je moc krásné. Líbí se mi i kombinace nového se starým.
No, tam byl trochu problém, protože sklon celého hlediště se zvyšoval a muselo se jít do země. Mně se moc nelíbí ten odhalený beton u orchestřiště, ale je to věc názoru.

restaMáme v Praze nějakou světovou raritu?
Samozřejmě. Je jich jistě víc. Ale především je to interiér hotelu Imperiál, na jehož rekonstrukci jsme se také podíleli. Je celý z keramických obkladů. Když tady byli kolegové ze zahraničí, tak úplně žasli. Ten interiér je opravdu světový unikát, na který můžeme být právem pyšní.

Vy opravujete domy a za pár týdnů, ne-li dnů, jejich fasády zničí vandalové - sprejeři. To je věc, která mě štve. Co tomu říkáte vy, dá se tomu nějak předejít?
Existují speciální ochranné nátěry, které barvu spreje nepustí do omítky. Ale jsou velmi drahé a výsledek po čištění není zrovna uspokojivý. Sprej se rozmaže a na fasádě zůstanou šmouhy. Lepší je nechat si do zásoby barvu a jednou za čas „dílka“ vandalů prostě přetřít.

Možná by pomohlo, kdyby se takoví výtečníci přišli podívat na vaši výstavu a získali k památkám lepší vztah. Děkuji za rozhovor.

resta

resta


Musela jsem dát panu Kalinovskému za pravdu. Často chodíme po ulicích a domy vnímáme jen do úrovně svých očí. Někdy by nezaškodilo zvednout pohled vzhůru a pokochat se krásou, do které se „vylouply“.

   
06.10.2010 - Rozhovory - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme