Milá redakce, vaše téma mě vrátilo o čtyři roky nazpátek, kdy jsem prožívala největší bolest na duši i na těle.

Nevím která z těch bolestí byla větší, ale obě moc bolely. Tenkrát byli hodně nemocní jak moje rodiče, tak rodiče manžela. Moje mamka prodělala mozkovou mrtvici a Táta po operaci cév přestával chodit.

Náš život se skládal z cesty do práce a starostí o rodiče. Jedni rodiče bydleli s námi a moje rodiče o dvacet km dál. Tenkrát už jsem neměla žádný sourozence a o pomoc jsem musela poprosit sociální pracovnici, která nám s péčí pomáhala, aby rodiče mohli zůstat doma.

Dodnes vzpomínám jak těžké bylo pro maminku, když jsme se učily znova chodit, mluvit, číst a psát a přesto že byla velká bojovnice a moc se snožila, viděla jsem a moc mě to bolelo jak je na tom čím dál hůř.

V té době jsem se začínala cítit  unavená a pak to najednou přišlo jako rána z čistého nebe. Ráno jsem se probudila a nemohla jsem se pořádně  postavit na nohy a hrozně moc mě bolely.

Jeli jsme na pohotovost a tam mě poslaly domů, že je to začínající chřipka a svalová únava. Večer když už mě bolelo celé tělo jsme jeli radši rovnou do nemocnice to už mě manžel skoro nesl, naštěstí tam sloužil doktor z neurologie a když mě viděl, že už se celá klepu a bolestí jsem už i brečela, tak mě nasadil infuze a odvezli mě na pokoj.

Následně po všech vyšetřeních, mě řekli že jsem sem byla přivezena za pět minut dvanáct a diagnoza zněla ochrnutí mozku a míchy následkem vyčerpání.

Štěstí  v tom všem jsem měla, že to zasáhlo pohybové centrum a část obličeje, ale ne paměť. Nakonec jsem na jipce  na neurologii zůstala měsíc a i já se musela zase naučit chodit a díky výborné péči doktorů, sestřiček a také manžela na kterém zůstala veškerá starost, jsem dopadla ještě docela dobře.

Přesto, že zdravotní problémy mám dodnes, tak ty tělesný bolesti už ustupují, ale zůstaly bolesti na duši neboť postupně umřeli rodiče a s tím se teprve snažím vyrovnat.
řeřicha

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


To je moc smutný a moc s Tebou cítím. Ani jsem netušila, že se něco takového může stát. Držím Ti palce, ať jsi letos v pohodě. Míša

Jinak dnes stále povídáme o bolesti

  • Jak snášíte bolest všeobecně?
  • Můžete o sobě říci, že jste hrdinka, nebo spíš opak?
  • Souhlasíte s tvrzením, že muži jsou padavky?
  • Jak vzpomínáte třeba na porod?

Pište, co vás k tomu napadne na redakce@zena-in.cz

Reklama