Zdraví

Reportáž z operace: Čarování zvané angioplastika

„Dýchá se vám dobře?“ ptá se lékař pana Tomáše. „Ale jo, dobrý,“ odpovídá pacient. „Teď ucítíte teplo,“ upozorňuje lékař.
No a co, říkáte si možná, nějaké běžné vyšetření v ordinaci. Jste na omylu. Tomáš právě absolvuje operaci srdce.
Tomášovi K. je třiačtyřicet. Mužský v nejlepších letech, přesvědčený o svém pevném zdraví, kuřák (mínus bod), ale rekreační sportovec (bod k dobru). Když se ten den vrátil ze zápasu v nohejbalu, cítil se divně. Žádná nesnesitelná bolest, spíš tupý tlak na prsou. Bylo mu mdlo, slabo a tak trochu na zvracení. Jeho manželka mu pravděpodobně zachránila život – on sám by sanitku určitě nezavolal. Není přece žádná bábovka, že. Lékař rychlé záchranné služby pomocí přenosného EKG  diagnostikoval infarkt a ještě během cesty dal vědět do nemocnice. Když Tomáše přivezli, bylo už všechno připraveno k zákroku.

Teď se nachází v pražské nemocnici Na Homolce, na kardiologii, přesněji na operačním sále, jemuž se říká katetrizační. Operatér doktor Formánek před chvílí zavedl katetr – dlouhou, tenkou plastovou trubičku s drátkem uvnitř – do pacientovy srdeční tepny. Pomocí katetru teď do dutiny levé srdeční komory vstřikuje speciální tekutinu, obsahující mikroskopické částečky jódu, které jsou „viditelné“ pro rentgen (právě tenhle okamžik pacient vnímá jako vlnu tepla). V okamžiku, kdy tekutina proniká dovnitř, na monitoru počítače je zřetelně vidět živé, tepající lidské srdce, ohraničené zvýrazněnými cestičkami tepen. Zvláštní pocit. Odborník se pocity nezabývá, na první pohled ale vidí příčinu Tomášových potíží: Místo, kde je tepna zúžená až do tenké nitky, prakticky přerušená.

Lékaři nemají mnoho možností, jak ucpané tepny řešit. Tou nejobvyklejší bylo a stále je podávání léků, které mají za úkol krevní sraženiny v cévách rozpouštět (trombolýza). Pokud léky nedokážou průtok tepnou obnovit, je možné provést bypass – tedy vytvořit umělou cévní spojku, která zúžené místo „přemostí“. Bypass se ovšem pro léčbu akutního infarktu používá jen zcela výjimečně; je to složitá, několikahodinová operaci, během níž je nezbytné na určitou dobu zastavit pacientovo srdce a napojit ho na mimotělní oběh. Nesrovnatelně šetrnější variantou je právě angioplastika - zákrok, při kterém není nutné člověka otevírat ani zatěžovat celkovou narkózou.

Místem, kde se katetr dostává do těla, je většinou oblast třísla - tady totiž velké tepny procházejí poměrně blízko pod povrchem těla. Jediným vpichem pronikne hadička do tepny a pomaloučku polehoučku se posouvá až k srdci. No ano, taky jsem se divila, že je při tom ten člověk úplně v pohodě. Doktor Formánek mi ale vysvětlil, že uvnitř tepny už nic nebolí; bolet by mohlo jedině místo vpichu, ale to je předem ošetřeno znecitlivující injekcí.

O angioplastiku začíná jít v okamžiku, kdy se lékař rozhodne, že je potřeba postižený úsek tepny trošičku vyspravit. Prostřednictvím katetru dopraví na příslušné místo miniaturní balónek, na kterém je navlečeno ocelové žebrované cosi, čemu odborníci říkají stent - ta věcička ale nejvíc připomíná droboučký, filigránský stříbrný šperk. Představě klenotu by ostatně odpovídala i cena – běžně používaný stent přijde na čtyřicet tisíc korun, existují ale i mnohem dražší. V okamžiku, kdy je balónek se stentem na správném místě, lékař ho prostě hadičkou nafoukne: společně s balónkem se roztáhne i stent (asi na dva až čtyři mm), čímž rozšíří ucpanou tepnu. V této poloze zůstane i poté, co je tekutina z balónku zase vypuštěna a balónek i s hadičkou vytažen ven. Úleva pro srdce, a tím i pro pacienta je okamžitá – bolest zmizí, dech se prohloubí.

Operace se chýlí ke konci. Všichni zúčastnění si svlékají těžké ochranné zástěry, které je třeba nosit kvůli bezprostřední blízkosti rentgenu. Tomáše odvážejí ze sálu ještě s hadičkou, čouhající z těla. Během celého asi půlhodinového zákroku byl při vědomí, odpovídal na otázky operatéra, dokonce se pokoušel vtipkovat. Zpočátku nechtěl svojí diagnóze věřit: „Vždyť mi nikdy nic nebylo, a teď mi chcete tvrdit, že mám infarkt!?“ Doktor Formánek se s ním přátelsky loučí, rady do života (například co se kouření týče) si ale nechává na později. Však se spolu ještě uvidí. Pacienta čeká nejdříve několikahodinové ležení s rankou, zatíženou pytlíkem s pískem, a pak pětidenní pobyt na Homolce, během kterého projde celou řadou vyšetření. Odejde coby (skoro) zdravý člověk. Nohejbal – klidně. Jen nějaké ty léky na snížení cholesterolu bude muset brát.

Dříve se v podobném případě řeklo: To víte, už nejste nejmladší, musíte se šetřit. A bylo to. V dnešní době ale mezi kardiaky nejsou vzácností třicátníci. A moci žít jako normálně, to je pro ně velká věc.

Má někdo z vašeho okolí potíže se srdcem? Nebo dokonce vy sama?
Bavilo by vás se takové operace zúčastnit (ne jako pacient, ale jako nezúčastněný pozorovatel)?
Připadají vám chirurgové přitažliví?
Vadí vám krev?

 

   
03.07.2007 - Zdraví - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Meander [*]

    chuanita: Třeba má taky Leidena jako já.
    http://www.genomac.cz/cz/view.php?cisloclanku=2006050015

    superkarma: 0 03.07.2007, 15:35:35
  2. avatar
    [6] bookcase [*]

    Můj taťka měl. Já ne
    Ne.
    Pokud zrovna nekuchá a je k světu :))
    Ano

    superkarma: 0 03.07.2007, 14:59:18
  3. avatar
    [5] Meander [*]

    Mámě tu sondu skrz tepnu v tříslech dělali. Měla pak modřinu od pupíku ke koleni.
    Mno, u nás nikdo se srdcem problémy neměl, my máme v rodině jinačí lahůdky - SLE, Leidena a rakovinu.

    superkarma: 0 03.07.2007, 13:30:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme