streetwork - taška

Narkoman, narkotik, toxikoman, nebo hůře feťák či smažka... to jsou výrazy pro uživatele drog, které od streetworkerů (terénních pracovníků) jen těžko uslyšíte. Pro ně jsou to klienti. Stejně jako pro narkomany jsou streetworkeři buď streeti, teréňáci či káčkaři (podle K centra – kamenné centrum pro pomoc uživatelům drog), ale hlavně andělé. Streeti totiž stojí v očích narkomanů na jejich straně, pomáhají jim.

Faktický úkol streetworkerů

Bohužel tak, jak vidí streetworkery uživatelé drog, vidí je i spousta neinformovaných lidí – mnohdy i z řad policie. Přitom poslání streetů je trochu někde jinde.

  • Čistota – nikdo přece nechce, aby se ve městech povalovaly použité stříkačky (denně vymění v Praze streeti v průměru 1100 stříkaček).
  • Hygiena – streeti šíří mezi uživateli drog osvětu, a tím chrání ostatní obyvatele před infekčními chorobami. I narkoman chodí nakupovat, jezdí tramvají a může trousit neviditelnou nákazu...
  • Informovanost – streeti se snaží uživatele drog vzdělávat ve všech směrech. Tedy poskytnout jim informace a sociální pomoc, stejně jako zdravotní. Opět je zde nejdůležitějším faktorem ochrana veřejnosti.
  • Druhá šance – podle filozofie streetworkerů má každý člověk právo na druhou šanci. Proto přistupují ke klientům podle principů Harm Reduction (přístup zaměřený na škody spojené s užíváním drog: berou je, jací jsou, nemění je, jen radí).

Syrový svět, ve kterém je pevná hranice mezi „námi“ a „jimi“, kterou smí překročit právě jen streetworkeři, mě zajímal, proto jsem se domluvil s terénními pracovníky z DROP INu a vyrazil s nimi na jednu noční směnu...

Moje noční služba

streetwork team

Po příchodu do kanceláře si musím nejdřív připravit tašku a batoh – nesmí mi chybět nic důležitého. Nebudu tady vypisovat, co všechno s sebou nosím, nejdůležitější jsou stříkačky, jehly, injekční voda, dezinfekční konzelíny a samozřejmě „konťák“ - kontejner na použité stříkačky.

Ještě kouknu do počítače, kam si píšeme, co se stalo na minulé směně. Většinou je to pohodička, ale občas si někdo přijde pro nějakou radu, nebo s nějakým problémem, který je potřeba dlouhodoběji řešit. Může se stát, že někdo řešil nějakou agresi...

Mimochodem – klienti jsou anonymní. Známe je jen podle tváří, a pokud s tím souhlasí, dostanou kód, který nám v práci pomáhá.

Všechno je připravené, hurá do terénu! Už si jen obléknout bundu, kterou jsme teď dostali nově od města, je to trochu proti principu anonymní pomoci, který se snažíme dodržovat, ale pomáhá nám to v komunikaci s policií. Chodíme vždycky nejméně dva, někdy i tři - je to kvůli bezpečnosti. Na Václaváku, kde je v Praze otevřená drogová scéna (domácky jí říkáme ODSka), začíná noční směna ve 21.00 a končí v jedenáct. Za dvě hodiny přijde okolo šedesáti klientů a vyměníme v průměru 400 stříkaček.

  • Otevřená drogová scéna: Veřejně přístupné místo s vysokým výskytem uživatelů drog ( ulice, parky)
  • Uzavřená drogová scéna: Veřejně nepřístupné místo kde se vyskytují užívatele drog ( byty, squaty)

Dneska je docela zima a větrno. Náš tým skládající se z vedoucí Lenky, Mirči a mě, pěkně klepe kosu, tak chodíme z Muzea na Můstek a zase zpátky, abychom se trochu zahřáli. Útočiště před zimou hledáme i v podchodu k metru – ostatně klienti ho zde hledají také. Protože začínám, dostal jsem roli zapisovatele.

Kontakty jsou krátké, většinou jen vyměníme a jde se dál. Ale nejsme automaty, klienti nás mají rádi, ptáme se jich na novinky, zajímá nás jejich život. Někteří jsou hovornější, jiní ne.

Každý klient je jiný

Uživatele drog najdete opravdu v nejrůznějších vrstvách lidí. Ano, většina se časem dostane do problémů, ale každý k nim přistupuje jinak. Jsou mezi nimi čistotní lidé i špindírové, jednou u nás měnil i chlápek v obleku - hotový manažer.

Jak tak procházíme vestibulem ve stanici metra Můstek, pověsila se na nás policejní hlídka. Z dřívějška nemáme s policií dobré zkušenosti, ale tentokrát, asi po té, co si přečetli nápisy na našich bundách, nás nechali být.

Konflikt

Směna probíhá bez problémů. Jediný drobný incident se odehrál ve vestibulu metra Muzeum. Dva klienti si začali ručně vyřizovat účty a třetí se jim snažil zabránit. Kousek jsme poodstoupili, nebylo nám to zrovna příjemné – snažíme se nevměšovat – přesto jsme prohodili, že by si to mohli nechat na později. Vše utichlo a klienti se nám ještě omluvili. „Vidiš to, blbe, takhle se chovat před našima andělama... hele, sorry, nezlobte se.“

A tak to šlo až do jedenácti. Kromě 64 kontaktů jsme prováděli jedno krátké ošetření poraněné ruky a poskytli několik telefonů na zdravotnická zařízení. Noc se zkrátka vydařila a všechno proběhlo hladce. Potěšilo mě, že si pět klientů vyzvedlo i alobaly a tři klienti dokonce kapsle – ty jim dáváme pro bezpečnější užívání. Když je čas, snažíme se jim vysvětlit, jak na to.

No, příště jdu na denní - už aby bylo pořádné jaro! Jo, zima je asi to nejhorší. Ale stejně bych neměnil. Peníze za to sice slavné nejsou, ale práce je to zajímavá, každý den jiná a nemusím sedět v kanclu. Baví mě prostě pracovat s lidmi...

streetwork konťáky

Jaké jsou vaše zkušenosti s uživateli drog? A co se streetworkery - jak na ně pohlížíte? Přijde vám taková práce užitečná, nebo byste problém veřejného zdraví v souvislosti s drogami a problémovými uživateli řešili jinak?

Podobné reportáže dělám rád - pokud vás napadne něco, co byste chtěly, abych vyzkoušel, pište to do diskuze, nebo lépe na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz. Nápadů není nikdy dost! Určitě se nechám - nebo někdo další v redakci - inspirovat.

  • Příště: Prodejcem Nového prostoru

Kam dál?

Reklama