Cestování

Reportáž psaná v sedle kola

Samozřejmě obrazně řečeno, protože jsem psaní za jízdy na kole ještě nikdy nezkoušela a jsem si jista, že bych toho ani nebyla schopna. I když jsem schopna téměř všeho. :-)

Začátkem minulého týdne jsem vás zvala na cyklovýlet cestou-necestou přes vinohrady Uherskohradišťska, který se konal v sobotu 21. dubna, a prohlásila jsem, že se určitě zúčastním. Reportáž jsem neslibovala, ale byla jsem k ní vyzvána, tak proč ne? Bude o jeden článek na ž-in více, a pokud se mi podaří napsat jej alespoň trošičku zajímavě, možná si ho přečtete raději než něco o tom, jak ušetřit s myčkou (to už znáte zepředu i zezadu) nebo jak hledat nový job na jistém nejmenovaném serveru. :-)

O příspěvku jsem přemýšlela už předem s tím, že dodám i nějaké fotografie. Ale ouvej! Nemám foťák.Tedy, vlastně mám, ale je nefunkční. Proto jsem se rozhodla, že si do soboty pořídím nový. Teď bych ráda uklidnila všechny čtenářky, které si říkají: Ta je snad prdlá, kvůlivá fotkám pro ženský internetový magazín si pořizuje nový foťák. Pravda je taková, že příští týden jede do Paříže, ráda fotografuje a stejně ho potřebuje, tak si jej pořídí o něco dříve. :-)
Nebudu tady podrobně popisovat nákup fotoaparátu, mám přece psát o těch vinohradech, jen krátce se zmíním, že než jsem ho držela v ruce, spadly mi do kanálu klíče od auta, chlap v prodejně nemohl otevřít skříňku, kde trůnil můj vysněný přístroj, nepomohl malý šroubovák, nepomohl velký šroubovák, já spěchala, řekla jsem, že přijdu na druhý den a oni ať použijí k otevření třeba kladivo. Všechno dobře dopadlo, fotky jsou...

V sobotu ráno jsem navařila, aby rodina neumřela hlady, a vyrazila na hromadný start. Pro ty, co nemají rády hromadné akce, chci jenom říct, že ona to sice byla akce hromadná (prý bylo registrovaných 230 lidí a určitě jeli i neregistrovaní), ale on se postupně ten „štrůdl" tak krásně roztáhne, že se to množství ani nepozná. Já osobně proti hromadným akcím nic nemám, pokud se nejedná o davové šílenství (to už je i na mě příliš). Organizátoři nás podrobně seznámili s trasami. Byly dvě a já se rozhodla, jako vloni, pro tu delší a náročnější. Nejsem přece žádné béčko, ne? No... áčko taky nejsem! Jsem něco mezi tím, protože hned první stoupání nad Míkovicemi způsobilo, že jsem musela slézt z kola. S tím jsem, samozřejmě, počítala (i když ne tak brzy), takže žádný stres z toho, že mě všichni předjíždějí, se nekonal. V takových chvílích si vždy říkám: Proboha, proč se tak morduješ? Stojí to za to? A vždy si musím odpovědět: Stojí. Když jsme vyšlapali až nahoru, naskytly se nám krásné rozhledy do okolí, a to nejen do toho nejbližšího, ale bylo vidět vše od Buchlova až po Javořinu (dva dny předtím prý dohlédli až na Pálavu).

Nebojte, nebudu znovu opakovat celou trasu (koho zajímá, dohledá si ), takže spíše krátce, co se mi na tom všem líbilo. To, že organizátoři mají celou cestu předem projetou, takže věděli a vždy upozornili na to zajímavé, co jsme mohli spatřit. Měli domluvené všechny zastávky. Všude nás očekávali s otevřenou náručí (ano, i s otevřenými sudy, tedy spíše s láhvemi) - pro hnidopichy podotýkám, že jsme ochutnali dost vzorků vína, ale naši vodiči" nás vedli spíše necestami než cestami, opravdu se jelo přes vinohrady, po polních cestách (některé ještě ani nejsou cyklostezkami) a na hlavní silnici jsme z těch zhruba padesáti kilometrů jeli asi pět kilometrů (no, možná šest) a hlavně - nebylo to o pití, ale o ochutnávání. Představte si, já poprvé ochutnala Pálavu (to je odrůda bílého a co vám budu povídat, ještě teď se mi sbíhají sliny).

Člověk se dověděl i něco o historii vína, o rodinách vinařů,  viděl něco, o čem ani netušil, že existuje - teď konkrétně myslím historické sklepy Lichtensteinů v Uherském Ostrohu, které jsou obrovské (prý se tam běžně otáčeli koně s vozy) a netuší to ani spousta místních. V hospůdce v Blatnici měli připraveny řízky s bramborovým salátem, takže hladoví nemuseli dlouho čekat, než jim něco uvaří.
Mohla bych ještě pokračovat, ale čeho je moc, toho je příliš, takže pro dnešek snad stačí.
Jedním slovem: Paráda!
Všichni se těšíme na podzim. Znovu vyrazíme za vínem 6. října. Někteří určitě i předtím, během léta. A tak to má být!
   
30.04.2007 - Zahraničí - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [7] gerda [*]

    taky jsme jezdili na kole, nejsme tací borci, abychom za dopoledne najeli padesát km, ale za celý den se to dalo. Ale - proč musí pořád tak fučet?!

    superkarma: 0 02.05.2007, 11:50:47
  2. avatar
    [6] sweety77 [*]

    To musela být paráda, já byla předloni v Blatničce ve sklípku a klidně bych to zopakovala, moc se mi v tom kraji líbí

    superkarma: 0 30.04.2007, 22:16:07
  3. avatar
    [4] Amálie [*]

    wich: A my si na bruslích i kole zrovna libovali, jak ta řepka pěkně na těch lánech vypadá a voní.

    superkarma: 0 30.04.2007, 14:56:22
  4. avatar
    [3] Uhi [*]

    I já jsem se zúčastnila, ale jako "béčko" jela tu kratší trasu. Omluvou je, že do UH. Hradiště to mám z domu asi 15 km, takže + 30. Jeli jsme na Staré Město, Modrou, Velehrad, Buchlovice a byla to prostě paráda. Takže v říjnu zase na další výlet slováckými vinařskými cestami a do té doby si budeme jezdit , kam nás napadne a kde co zajímavého uvidíme.

    superkarma: 0 30.04.2007, 14:11:34
  5. avatar
    [2] wich [*]

    To já kolo miluju . Sice u mě jednoznačně vedou brusle, ale kolo je hned vzápětí za nimi. Kolem Ostravy je mnoho pěkných míst, kam zajet... Akorát s tou všudypřítomnou řepkou olejnou mi udělali čáru přes rozpočet... ach ty alergie

    superkarma: 0 30.04.2007, 14:09:28
  6. avatar
    [1] Amálie [*]

    Br, kolo. Ani nevím, jak se to stalo, že jsem za sobotní dopoledne najela 45km a docela mě to bavilo. (asi to bylo prima společností )

    superkarma: 0 30.04.2007, 09:26:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme