Reportáž: Čeští kaskadéři a kaskadérky: „Máme pořád spoustu práce!“

Reportáž: Čeští kaskadéři a kaskadérky: „Máme pořád spoustu práce!“

 „Osobně mám za sebou přes 700 filmů. Jsme v jednom kole. Velká část zakázek je od zahraničních klientů. Proč? Protože jsme prostě lepší,“ říká s úsměvem pan Kuba, který je hlavou jedné z největších kaskadérských skupin (IPON) u nás. A kaskadérky? „Máme také, a jaké!“

Na pražské Folimance trénuje teď v zimně česká kaskadérská špička. Skupina IPON. Jela jsem si sem povídat právě s panem Kubou a nafotit pro vás jeho tým v akci.

Díváte se na svůj oblíbený seriál. Ani vás nenapadne, že v momentě pořádné facky, pádu z kola, ze schodů, z jedoucího auta, přes zábradlí... nevidíte herce, který se v minulém záběru ukázal na vaší obrazovce. Maskéři pro vás pro tento účel připravili dokonalého dvojníka, „dubla“. Případně ženu v této pozici.

Se zatajeným dechem sledujete jak se vaše oblíbená herečka nebo herec řítí z kamenité stráně. Dole se už se těžce sbírá ze země tvář, kterou očekáváte.

Hrdina je otřesený, pomlácený, krvácí... je to drama. Ve skutečnosti ale v té chvíli seděl herec někde opodál a popíjel kávu. Večer má představení a rozhodně se nemíní svěřit chirurgům. Ten, kdo letěl dolů a tloukl tělem o žulový podklad, byl možná někdo z těchto lidí.

Honza

Je skutečně zajímavé dívat se, co všechno jsou naprosto bez známky strachu schopni absolvovat mladí muži z týmu pana Kuby, a ještě zajímavější je poslouchat, jak vlastně takový kaskadér vzniká.

„Naučit člověka být kaskadér naprosto nelze. To si všichni myslí, ale je to o tom, že buď to v něm je, nebo není. Může vypadat výtečně v reálu a mít naprosto ideální postavu a výšku, ale přirozeně spadnout ho prostě nikdo nenaučí, a do filmu je to hlavní předpoklad. Celé kouzlo je ve výběru. Poznám talent za jednu hodinu po té, co ho sleduji při prvním tréninku,“ vysvětluje sympatický pan Kuba, otec dvou dcer.

Na několik dalších otázek mi odpovídal, zatímco z výšky bedlivě sledoval množství talentu tří právě příchozích nováčků.

Tomáš

Jak dlouho jste kaskadérem?
Třicet let. Teď už také pár let rozdávám práci těm, které vidíte tam dole, a vybírám nové členy týmu.

Máte hodně práce?
Máme víc zakázek kolikrát, než jsme schopni přijmout. Práci si pro své lidi vybírám.

Jak to funguje, to jste někde v registru?
Přesně tak a hlavně už máme jméno, takže produkce mají spojení na naši skupinu, a jen zavolají, koho potřebují a na jakou práci. Já pak vyberu, kdo se nejlépe hodí.

Podle čeho vyberete?
Tak předně musí kaskadérovi ta práce sednout. Někdo je výborný na rvačky a jiný je výtečný na pády z motorky jedoucího auta a podobně.

.
Pavel

Odkud přicházejí noví členové?
Drtivou většinou z jiných sportů. Základem bývá gymnastika... tihle lidé jsou zvyklí na pády a mají pohyb v těle. Někteří před tím dělali třeba karate, judo a jiné sporty. Pak přijdou sem a někdy se stane, že prostě když je sebeohebnější, jeho pád na kameře je nepřirozený, vypadá jako pytel nebo figurína, a je po dráze kaskadéra. Tohle se nedá naučit, to je v člověku.

Máte hodně zahraničních zakázek?
Máme. Lze říci, že než svoje kaskadéry, raději si zahraniční produkce berou nás.

Je to proto, že je to pro ně levnější?
Ne, je to hlavně proto, že jsme lepší. Myslím to vážně. Za svůj život jsem se přesvědčil, že třeba američtí kaskadéři prostě na to, kolik jich je toho poměrně málo umí, proto jsme v mnoha těchto filmech k vidění my. Byli jsme v hodně zemích světa a točili s hodně slavnými jmény.

Kde jsme mohli vidět Vás, nebo vaší skupinu?
Johanka z Arku, Mlhy Avalonu, Bratří Grimmové, Bídníci a spousta jiných...

Pane Kubo, tohle je nebezpečné povolání, kolik úrazů jste řešil u svých lidí či u sebe? Byly vážné?
Ani jeden.

Prosím?
Teď klepu na všechno dřevo, ale za ta léta jsme neměli jediný úraz. Nepočítám škrábance. Skutečně. Neposlal bych nepřipraveného člověka na práci, pokud bych si nebyl jist, že ji zvládne.

Jak se to dělá třeba, když člověk hoří, to je nějaký studený oheň? A jak se dělá, když někoho zastřelí, že se mu protrhne v ten moment třeba bunda?
(smích) Tak předně žádný „studený oheň“ neexistuje, to je taková pověra. Existuje speciální oblečení, materiál, který vás na nějakou dobu od ohně oddělí, a mazání na tělo, které izoluje.

Co se týče střílení, je to malinkatá nálož, kterou odpálí na dálku pyrotechnici, nebo jí talčítkem odpálí herec sám v přesnou chvíli. Pod šaty nálož exploduje a současně třeba protrhne malý „pytlíček“ s barvou. (krví)

Existují nějaká pravidla padání?
No, tak jak jsem řekl, většina z nás padat umí z jiných sportovních aktivit, ale hlavní je nebránit se pohybu, zůstat uvolněný. Ale zase nesmí člověk působit jako loutka. Říkám, tohle je o talentu víc než o nějakém biflování. A trénink je potřeba.

Mohla bych se na pár věcí zeptat té dívky tam dole?
Jistě, to je Verča. Je výborná, myslím, že bude hodně dobrá.

Verču jsem vyrušila právě ve chvíli, kdy se svým tělem z poměrně úctyhodné výšky třískala o vyztužený podklad. Původně jsem měla úmyslu zkusit si také tu trampolínku a vyskočit a šlehnout sebou tak jako oni. Ale po chvilce přihlížení jsem nechtěla panu Kubovi nabourat statistiku trojitou fakturou páteře.

Verčo, co přivede dívku, jako jste Vy, ke kaskadérům?
Prostě jsem chtěla někam pokročit a hlavně, já jsem tvor, který si musí všechno zkusit. Mám ráda adrenalin a nebezpečí.

Co jste dělala před tím?
Karate.

Jak jste se dostala k panu Kubovi?
Přes kamaráda, přivedl mě sem před půl rokem, tak nějak. Moc mě to baví, myslím, že jsem se našla.

Vy se ani trochu nebojíte?
Nebojím se. Baví mě to.

Jak se cítíte mezi tolika muži?
Skvěle. Naprosto mi to vyhovuje. Jsou bezvadní. Je tu s nimi prima. Taková rodinka.

Verčo, mohli jsme Vás už někde vidět?
Ano, zrovna jsem točila „Cesty domů“. Padala jsem ze schodů za herečku... Ten díl ještě neběžel. Maskéři mě namaskovali tak, abych byla jako ona, paruka, oblečení... je to pak vlastně krátká chvíle a diváka ani nenapadne, že ten, kdo se kutálí dolů, není jeho oblíbená postava, ale někdo z nás.

Je tohle dobře placená práce? Neptám se na částku, jen tak pocitově…
Ano, myslím, že i finančně je tahle práce zajímavá. Ale ona je hlavně o srdci. Člověk to musí mít rád, musí ho to naplňovat, musí se těšit, žít tím, být duší kaskadér, a já jsem prostě takový blázen, že vím, že přesně tohle je pro mě.

Máte přítele?
Nemám. Teď ne. Ale chci se jednou vdát a mít rodinu. Až budu maminka, a až pak bude miminko větší, chci být dál kaskadérka. Dokud to půjde.

Na tváře těchto mnohdy drsných chlapíků i žen se můžete podívat TADY

Popřejme českým kaskadérům i kaskadérkám, na jejichž práci jste se na videu na stránkách mohli podívat, hodně štěstí a hlavně žádnou změnu ve statistice.