Jak patrno z titulku, ani čtenářka Renicek to nemá ve vztahu ke svému sourozenci právě růžové. Více se dozvíte, když kliknete na její příspěvek.

Hrozně těžko se to říká, ale já si s bratrem nikdy nerozuměla. Nedělí nás velký věkový rozdíl, oba jsme vyrostli ve stejných podmínkách a přesto jsme každý úplně jiný. V dětském věku a pubertě bylo tak nějak normální, že jsme se hádali, že já jsem ho, jako straší sestra, nechtěla hlídat, že jsme si dělali různé drobné naschvály, ale později, když jsme dospěli, začala jsem si všímat u ostatních sourozenců, že se začali mít opravdu rádi, že jsou z nich parťáci a přátelé. Ale u nás to tak není.

Já, klasický rodinný typ, on bručivý morous, náladový, podrážděný, celkem chorobně vzteklý a vznětlivý. Sobec, který hledí jen na své zájmy a potřeby. Oženil se s báječnou holkou a mají báječnou dcerušku. S nimi vycházíme dobře a máme je moc rádi. Ale bratra všichni společně rádi nemáme. Každá oslava narozenin, každé vánoce se s jeho přítomností stanou nervózní, stresující záležitostí. Onemocněl nám tatínek a on, přesto že to neměl daleko, odmítl vypomoci s péčí o něj. Maminka posléze umístěná v pečovatelském zařízení má pravidelné návštěvy nás všech, krom bratra, který tak nějak nemá kdy ji navštívit. Děti v jeho přítomnosti nesmějí běhat a hrát si. Pokud mluví on, musí všichni naslouchat, ale on nenaslouchá nikomu…

Moc si potrpím na rodinu, mám ráda sešlosti k různým příležitostem, ale navykli jsme si je pořádat, když víme, že bratr bude v práci, že nebude s námi. To je záruka toho, že nám spolu bude dobře. Jen pokaždé lituji švagrovou s malou holčičkou, že se do toho nepřátelského ovzduší musí vracet. Víme, že se s tím nedá nic dělat, že se nezmění. Určitě ne k lepšímu, možná s věkem spíš k horšímu a mě to mrzí a trápí, protože bych ráda, aby i moji ostatní příbuzní a milí lidé měli klidný život.

Je smutné, když nám otravují život ti, kteří nám naopak mají v životě být oporou.

Renicek

Pozn.red. Text nebyl redakčně upraven

____________________________

To jste shrnula hezky, ten závěr. Ano, je to smutné. Ale tak jako si nevybíráme rodiče, tak si nevybíráme ani sourozence. Stejně je to zvláštní, jak jste povahově odlišní.
Děkuji, že jste se s námi o svůj příběh podělila.
Mějte krásný den
Saša

Téma dnešního dne: Vztahy mezi sourozenci

  • Cítíte mezi vašimi dětmi rivalitu?
  • Jak jste vysvětlily tomu staršímu, že mu přibude další sourozenec?
  • Myslíte si, že měříte oběma (nebo více) svým dětem stejným metrem?
  • A jak jste na tom byly ve vztahu ke svým sourozencům vy?

K tomuto tématu pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna ze čtenářek obdrží pěkný dárek: pro maminku sprchový gel od Avonu a pro děti dva šampony od Garnieru.

darek

Reklama