Reklama

Někdy toužím dát si oddech...

...proč? Protože jsem ta, která to má všechno na bedrech a už toho je moc, a už je to dlouho. Když jsem hledala kořeny té únavy, logicky jsem došla k závěru, že první chyba se stala v rodině, odkud jsem takříkajíc vzešla. Táta byl živitelem rodiny, ale po stojce čtrnáctého už neměl pro rodinu v podstatě žádného významu. Matka byla krkem, jež jím kroutil často tak usilovně a drsně, že se dusil nejen chudák otec, ale i já jakožto potomek. To už hranicilo s tyranizujícím matriarchátem. V dobách puberty a možná už od samého dětství mi bylo vtloukáno do hlavy, že nejlepší chlap je chlap blbec a že si hlavně nesmím nikdy nechat poroučet a už vůbec se nikdy rozhodnout stejně jako můj muž, pokud možno mu být neustále v opozici i za cenu toho, že se pohádáme a v takové hádce samozřejmě musím vyhrát já, jinak nemám žádnou lidskou hodnotu.

A já ji nemám.

Mám totiž partnera, jež zapadá do krabičky, která se mé matce líbila, i když je pravda, že jsme se dohodli na společném bydlišti na místě, které se jí naprosto nezamlouvalo a obvinila mě, že jsem podlehla jeho tlaku. Bylo to jako mluvit do dubu, když jsem tvrdila, že to bylo i mé rozhodnutí, kterého - mimochodem - dodnes nelituji a nikdy nebudu :-) A začaly nenápadné kontroly naší domácnosti a jejího chodu, kdo o čem rozhoduje, jak často si něco manžel koupí, kolik mu dovolím vypít  piva a poslední kapkou byl fakt, že jsme si dali společný účet, neb naše výdělky rozhodně nebyly na to, aby živily banku dvakráte....a po világoši, jež jsem od ní dostala, jsem se zařekla a už se vyptávacím otázkám galantně vyhýbám, nebo je prezentuji tak, že z nich vycházíme jako spořádaná rodina, jež rozhoduje SPOLEČNĚ. Nemám na bedrech stejné břímě jako moje matka, tedy absolutně všechno, ale občas by mi bodlo, kdyby si chlap sám od sebe zařídil novej řidičák, abych mu to nemuselo půl roku připomínat - až si tam bude na Silvestra stát frontu, jeho chyba... Nejvíc mě štvalo, že byl schopen asi jen z 10% zařídit telefonáty ohledně rekonstrukce bytu, měla jsem totiž pocit, že se zedníky, instalatéry a elektrikáři je lépe, když jedná rozhodný chlap, než ženská, která prdu rozumí.  Někdy bych ráda, kdyby ten můj chlap vzal naši rodinu do vlastních rukou a učinil nějaké rozhodnutí - jedeme na dovolenou, jedeme na výlet, jdeme se projít... cokoliv.

Asi bych nesnesla být úplně pod pantoflem jako moje kamarádka, které musí manžel schválit i jídelní lístek na celý týden a dokonce i množství jídla, které sní. Bezhlavě ho poslouchá a mě to hlava nebere. Přesto se někdy přistihnu přitom, jak vyčerpaná sním o tom, aby mi můj imponující alfa samec řekl - a dost, má milá samičko, tohle už jíst nebudeš, nebo budeš jako koule. Jasný!? A večer si dáme číslo! Jasný!?

Ale to je fakt extrém, jež mě napadá v extrémních situacích, například, když bych měla naprosto sama rozhodnout o podobě rekonstruovaného jádra a ještě to všechno s dvěma dětma na krku zařídit, obvolat a snad i nakoupit... a pokud možno na to ještě vydělat, hlavně nějak tak, abych moc neabsentovala u 24 hodinového kolotoče u dětí.

To jsem ale už zase u finančních otázek a ty mají s problematikou pořádných alfa samců taky co dělat...

O tom jsem ale dneska psát nechtěla...

S díky a přáním hezkého dne

RenataP

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


Pište mi do redakční pošty redakce@zena-in.cz , avon2předmět: Velitel

  • Kdo je ve vašem vztahu tím dominantním?
  • Jste to vy, nebo váš partner?
  • Vyhovuje vám vaše role?
  • Netoužíte ve vztahu po jiné roli?
  • Jaké máte zkušenosti z předchozích vztahů?
  • Byla jste s někým, kdo byl opakem toho, co potřebujete?
  • Máte dominantního partnera a zjišťujete, že byste ráda chvíli velela vy?
  • Na čem se nedokážete dohodnout, v jaké oblasti není žádný z vás dominantní?
  • Jak to fungovalo u vašich rodičů?

Budu se těšit na vaše příspěvky, zkušenosti, rady, nápady!

Jeden z příspěvků odměním osvěžujícím tělovým sprejem a sprchovým gelem s vůní jablek a vlašských ořechů.