Reklama

Byla nositelkou dvou slavných jmen a už to samo o sobě znamenalo společenskou úctu a prestiž. Pro ni to ale bylo zavazující. Po smrti otce a pak hlavně manžela v krátké době vyrostla v nesmírně aktivní ženu, která zaujímala významné postavení v české společnosti.

Byla štíhlá v době, kdy se ženy ještě zdaleka dietami netrápily. Svůj dlouhý život zasvětila práci pro národ, neměla vlastní rodinu ani děti, žila osaměle. Stala se ve své době oceňovanou autoritou. Zkrátka se vymykala klasickým normám. Dnes je nám ale tato žena téměř neznámá …

Renáta Fügnerová (1854 – 1937) se narodila v rodině pozdějšího spoluzakladatele Sokola Jindřicha Fügnera. Oba rodiče byli nápadně hezcí lidé, kteří se romanticky seznámili na plese na Žofíně. Krásné rysy po nich dcerka, jejich jediné dítě, zdědila a uchovala si je i ve stáří. Narození holčičky bylo jistým zklamáním především pro mužskou část rodiny, dědečka a údajně i samotného Jindřicha Fügnera. Čekali syna a měli pro něj připravené zvláštní jméno – Faust. Samozřejmě v záloze měli i netradiční jméno pro dceru. Pojmenovali ji po francouzském filozofu René Descartovi.

Jindřich FügnerJindřich Fügner celoživotně trpěl pocitem, že jeho vzdělání je nedostatečné

Renátin otec byl muž s neskutečně velkým srdcem! Bohatý obchodník a zároveň mecenáš a filantrop, navíc neuvěřitelně skromný a velkorysý člověk. Opravdu neobvyklá kombinace! Vlastnil bohatou knihovnu ze všech vědních oborů, kterou mu v Praze kdekdo záviděl, skvěle hrál na varhany i klavír. Představy, že se stane hudebníkem, mu jeho otec-obchodník nemilosrdně vyhnal z hlavy, dovolil mu vystudovat jen čtyři roky německého gymnázia a přiměl ho vyučit se kupcem. Pak ho poslal do ciziny, kde Jindřich získal rozhled a naučil se několik jazyků. Vedle úspěšné obchodní firmy, kterou mu stárnoucí otec předal, založil a šéfoval filiálce italské pojišťovací společnosti v Praze.

Rodinná konverzace zpočátku probíhala v němčině, ale brzy po Renátině narození se stali z Fügnerových Češi a velcí vlastenci. S maminkou, která se česky naučila nebývale rychle a bravurně zvládala i pravopis, hovořila Renáta česky, otcova čeština nebyla nikdy úplně dokonalá, proto s malou Renátou mluvil německy.

Výuka malé Renáty byla bilingvní. V pěti letech ovládala dokonale oba jazyky, dokonce už uměla i číst a psát. Byla bystrá, oba rodiče na ni byli pyšní. Otce zklamalo jen to, že neměla hudební sluch. Jako nadšený hudebník samozřejmě zajistil dcerce skvělého učitele hudby. Vše ale bylo marné. Jinak ovšem vynikala ve všem. Nechybělo ani výtvarné, sportovní či jazykové nadání. Je až s podivem, jak široký rozhled dívka získala! Nikdy totiž do klasické školy nechodila, výuku zajišťovali ti nejlepší domácí učitelé. Velkou roli hrála přirozená Renátina zvídavost a zejména obrovská touha po vzdělání.

Ačkoli byla jedináček, nikterak tím netrpěla. Rodiče se jí samozřejmě hodně věnovali, ale zajistili jí též kontakt s dětmi na odpovídající „vlastenecké“ úrovni. Oba manželé se aktivně zapojili do proslulé loterie pořádané pro „dceru národa“ Zdeňku Havlíčkovou. Obstáli na výbornou a salon Fügnerových brzy patřil k těm hojně navštěvovaným. Stále častějším hostem tu byl i doktor filozofie a sportovní nadšenec Friedrich Tirsch, rovněž původem Němec, nyní už známý jako Miroslav Tyrš. A Renátka? Zatím vnímala tatínkova přítele, kterého poznala už coby šestiletá, jako cizího pána se zvláštní kozí bradkou…

Renáta TyršováRenátin portrét z pozdějšího období

Mezi oběma muži vzniklo celoživotní přátelství plné vzájemné úcty, podložené mnoha společnými zájmy. Sport, šerm, zájem o filozofii, antické umění…A to už byl v roce 1862 jen krůček k založení Sokola na principech antických ideálů, kalokagathie, harmonie těla i ducha…Starostou Obce sokolské se stal Jindřich Fügner, náčelníkem Miroslav Tyrš. Nebýt ovšem Fügnerovy nezištné finanční podpory, Sokol by svou činnost nejspíš ani nezačal.

Nikdo tušil, že se v roce 1865 Jindřich Fügner dostal finančně na dno. Na stavbu moderní sokolovny padly jeho úspory a dokonce si na ni vzal hypotéku. Ale hlavně po těžkých povodních se snažil pomáhat klientům pojišťovny ze svého, když se italská centrála dostala do potíží.

A aby toho nebylo málo, onemocněl! Zdravotní problémy přecházel, bagatelizoval. Příčina? Neví se! V říjnu 1865 byl ještě relativně zdráv, dobře se však necítil. Jenže odpočívat nemohl, organizoval tolik důležitých akcí! A pak už bylo pozdě! Lékaři diagnostikovali otravu krve a už jen s rodinou bezmocně přihlíželi rychlému konci. Ten nastal 15. listopadu 1865. To nemohla pochopit jedenáctiletá, i když mimořádně inteligentní holčička.

Paní Fügnerová jako nečekaná hlava rodiny musela řešit velký problém. Dceřino další vzdělání. Jak to ale udělat, když nebyly peníze na kvalitní domácí učitele, ale do klasických škol Renátu posílat nechtěla?

Nenadálá nabídka přítele Tyrše vše rázem vyřešila! Měl všestranné znalosti a už jisté pedagogické zkušenosti. U Fügnerů mu bylo tak dobře! Vždyť vlastní rodinu prakticky nepoznal! Chodil k nim denně, samozřejmě učil zdarma. Renáta měla sice slušné vědomosti, ale systematicky se učit neuměla. Přírodními vědami ji Tyrš příliš nezatěžoval, ale přímo ji nadchl pro humanitní a uměnímilovné disciplíny. Byl skvělý učitel a Renáta vnímavá žákyně. Přátelský vztah se pozvolna v dalších letech měnil v lásku. A toho se Tyrš zděsil! Je o dvaadvacet let starší. Vlastně by se věkem hodil lépe k Renátině mamince, ta byla dokonce ještě o dva roky mladší než on. Lásce se však poručit nedá…

A tak moudře výuku Renáty raději ukončil a začal se jí vyhýbat. Ještě usilovněji pracuje pro Sokol. A opět se ozývají zdravotní problémy jako kdysi za studií. Nejí, nespí, sužují ho těžké deprese. Léčí je ozdravnými pobyty, nad vodou ho drží dopisy od Renáty, která ho taky miluje. Maminka začíná něco tušit, nadšená rozhodně není. Tyrše si váží, ale dát mu své jediné dítě? Ostře proti je i Renátin poručník. Situace se změní v momentě jeho výměny za poručníka nového. Už tedy zbývá přesvědčit jen maminku.

Renátě je osmnáct a jeden měsíc, když se stává v srpnu 1872 paní Tyršovou. Soustředila se na podporu činnosti svého manžela, pomáhá mu připravovat přednášky, když se stává soukromým docentem, od dvaceti let sama začíná uveřejňovat studie o výtvarném umění. Kulturní veřejnost si pomalu zvyká na její jméno pod články z oblasti umění, i když část čtenářů podezřívá z autorství jejího manžela. Hlavně se však Renáta stará o chatrné manželovo zdraví! Ten se přepíná, vyčerpává ho práce v Sokole, stává se poslancem říšské rady, učí na technice, touží po profesuře.

Miroslav TyršMiroslav Tyrš, spoluzakladatel Sokola, Renátin manžel a přítel jejího otce

Profesorský jmenovací dekret na filozofické fakultě dostává roku 1883 jako vánoční dárek. Podmínkou je ovšem složení náčelnické funkce v Sokole. Těžké dilema! Náčelnickou funkci tedy skládá. Nemůže jinak. Ale trápí se.

Na začátku srpna 1884 odjíždí profesor Tyrš nabrat síly do tyrolských Alp. Hned po příjezdu píše Renátě, aby za ním přijela, že se mu stýská. Ta se za ním vypraví, manžel ji však nečeká. Předešlého dne se nevrátil z túry. Okamžitě se rozjíždí pátrací akce. Bezvýsledně. Teprve 21. srpna objevil místní rybář pozůstatky lidského těla zaklíněného mezi balvany v korytě dravé říčky Aachy. Patří profesoru Tyršovi. Co se stalo, zůstalo záhadou.

Renátě Tyršové bylo třicet, když ovdověla. Děti neměla. Je jí jasné, že už se znovu nevdá. Nemohla by! Ostatně dcera a vdova po tak významných mužích by asi těžko hledala odpovídajícího partnera. Národ by jí to neopustil.

Že má před sebou více než padesát let, samozřejmě netuší. Musí pokračovat v otcově i manželově odkazu, ale hlavně se pustí do svého vlastního díla. Píše texty o současném umění, publikuje v Národních listech, Osvětě, Světozoru, přispívá do Ottova slovníku naučného a do Českého lidu. A pak se její zájem obrací k lidové kultuře, popularizuje etnografii. I v této oblasti se brzy stává uznávanou autoritou a autorkou několika publikací.

Aktivně se zajímala i o otázku dívčího vzdělávání. V roce 1907 ji jmenovali inspektorkou dívčích škol. Po roce 1918 pracovala i pro nově vzniklou republiku. Mnohé spolky jaksi automaticky předpokládaly, že se stane jejich členkou.

Největšího ocenění se Renátě Tyršové dostalo v roce 1931, kdy ji jmenovali čestnou doktorkou filozofie na Karlově univerzitě. Ji, která neměla vysokoškolské vzdělání, ba ani do klasické školy nikdy nechodila…

Foto: Wikipedie

 

 

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách: