Renata se vdala do Anglie. Ačkoli má titul ze Stavební fakulty technické univerzity v Ostravě, v Londýně musí dělat práci, která absolutně neodpovídá jejímu vzdělání. Aby jí platil titul, musí složit rozdílovou zkoušku.

Anglie

Renata se v době svého doktorského studia seznámila s Liborem, kamarádem své švagrové. Seznámili se na svatbě Renatina bratra a hned si padli do oka. Už ten večer se Renata dozvěděla, že Libor pracuje v Londýně jako programátor. Když se jí vyznal, dlouho váhala...

„Líbil se mi moc, už od začátku, ale věděla jsem, že nebude chtít opouštět tak lukrativní práci a vztah na dálku jsem si nedovedla představit. Když se mi vyznal, byla jsem na jednu stranu šťastná, na druhou stranu jsem se bála, co bude. K doktorátu mi chyběl rok studia, ale naštěstí mi na fakultě vyšli vstříc a mohla jsem za Liborem jezdit docela často.“

A tak nakonec vztah na dálku fungoval dobře, Renata s Liborem se viděli několik dní v týdnu. Liborova práce je taková, že vůbec nemuseli řešit finanční nákladnost spojenou s častým cestováním. Když Renata obhájila, rozhodla se odstěhovat do Londýna.

„Libor koupil malý domek ve Slough, což je vlastně předměstí Londýna. Kdybych nechtěla, nemusela bych vůbec pracovat a jen se starat o domácnost, což se vlastně asi brzy stane, až se narodí malý, ale já zpočátku pracovat chtěla.“

Ačkoli za Liborem jezdila pravidelně celý rok, moc toho z angličtiny nepochytila.

„Mám talent na techniku, ale jazyky mi moc nejdou. S angličtinou jsem měla ve škole vždycky problém, ale nějak jsem jí zvládla na úroveň intermediate. Můj hlavní problém vždycky byl, že ji neslyším. Prostě se nedokážu dost oprostit od češtiny. Když mi někdo ukáže psaný text anglicky, nemám problém, ale jakmile na mě někdo promluví, tak se s tím hrozně trápím. A podle toho i vypadá moje výslovnost.“

Renata navíc vystudovala stavařinu a sehnat tuhle práci v Anglii není vůbec snadné.

„Všechny firmy, kde jsem byla, chtěly inženýry s britským titulem. Doufala jsem, že seženu práci třeba jen v kanceláři nějaké stavební firmy jako sekretářka, rozkoukám se a vybuduju si kariéru postupně. Dopadla jsem ale docela jinak. Jakmile jsem někam přišla a otevřela pusu, bylo jasno. Tak jsem skončila v McDonaldu, tam berou každého.“

S touhle prací ale přirozeně moc spokojená není. Vzala ji jen proto, že doufala, že jí pomůže s jazykem, aby lépe pronikla do nového prostředí.

„Problém je ten, že s Liborem na sebe doma mluvíme česky, kamarády máme také většinou Čechy nebo Slováky a v práci potřebuji tak deset frází. Po roce a půl v McDonaldu musím konstatovat, že se moje angličtina nikam neposunula a já jsem akorát otrávená. Navíc je to taková hloupá dřina, že chodím domů absolutně vyšťavená a nemá už náladu na nic, a to jsem si plánovala, jak budu chodit na přelíčení... jestli jsem byla dvakrát, tak je to moc.“

Libor by byl přitom rád, kdyby Renata dělala, co ji baví, a rád by ji podpořil, jenže to Renata odmítla.

„Libor mi několikrát nabízel nějaké kancelářské práce u nich ve firmě, jenže tam je polovina Čechů, takže bych se tam také nic nenaučila, a navíc nechci mít pocit, že mi práci sehnal on. Za půl roku se nám narodí první miminko, tak zůstanu doma. Pevně věřím, že si najdu víc času a že mě mateřství přivede zase do nové skupiny lidí, od kterých konečně něco pochytím.“

Jaké máte zkušenosti s odbornou prací v zahraničí?

Čtěte také...

Reklama