Domácnost

Řemeslo za loupané brambory


Dětství jsem prožila v krásné vile obehnané z jedné strany tichým tokem říčního proudu, a z opačné hlavní silniční tratí. Opačné póly protilehlých stěn nabízely výhled do dvora a pohled na přicházející návštěvy směrem z náměstí.


Ozvěna v chodbě odpovídala na moje dětská PROČ mnohem víc než stoleté stěny pamatující pohodlný život továrníků. Můj spánek střežila jako ostříž klekánice v podobě nahnuté pouliční lampy prosvětlující svůj stín oknem do velké ložnice. Očima dítěte jsem si onu záhadnou bytůstku vypodobnila nanejvýš věrohodně, neboť jsem před ní utekla do spánku, a probudila se až ráno.


Praskáním polínek v kamnech s vůní černého čaje začal nový den, který se nikdy nepodobal tomu prvnímu. Každým novým ránem jsem byla větší, večerem rozumnější. Babička, u níž jsem bydlela, přicházela denně s novými příběhy, které mě vychovávaly. Všechny měly kořeny v jejím dětství. Bylo jich nespočet, ale jeden o její kamarádce mě zasáhl opravdu hluboko. Měla slabé srdce a neunesla, když přišla jedna maminka na palouček, kde si děti společně hrály, a nabídla koláč svému dítěti, dalšímu a jenom jí ne, protože byla chudá. Jak babička říkala: „Puklo jí srdíčko a zemřela!"


Touto příhodou mě naučila nebýt hladová a nabízet jen tehdy, mám-li pro všechny bez rozdílu. Když jsem se oháněla čestným slovem, že jsem opravdu něco neudělala, babička zpřísnila tón, a řekla: Dobře si rozmysli, co říkáš. Slovo je příliš vážné, a ve válce za ně umřelo mnoho lidí. Když dáš jednou čestné slovo, musí být stoprocentní, a nikdy je nesmíš zatratit." Od té doby raději třikrát zaskřípu zuby, anebo raději řeknu pravdu na rovinu bez čestného slova a lhaní.


A jak jsem se všechny krásné příhody dozvěděla? Moje babička, kdykoliv jsem chtěla slyšet nebo umět něco nového, mi s moudrostí svojí vlastní odpověděla: Když společně oloupeme brambory, umyješ nádobí a dáš sena králíkům, budu na tebe mít víc času, a řeknu ti a ukážu, co budeš chtít."


Díky babičce umím nejenom škrábat brambory, ale hlavně mě připravila do života. Kromě vystudované školy jsem se od ní naučila krejčovskému řemeslu, které bylo dlouhá léta mým chlebíčkem, když jsem byla doma na mateřské. Ve správnou chvíli mě nasměrovala, abych se za žádných okolností neztratila. Při každém klopýtnutí se třikrát začervenám pro sebe a vzpomenu babiččiných slov.


Babičce bude v březnu osmdesát let a dnes již bydlí v mnohem menším bytečku v samém srdci města v domě přímo na náměstí. Vila z dětství stojí v novém kabátě, a jenom proud řeky je jaksi rychlejší a auta na silnici uspěchanější. Klekánice svítí na cestu a odlesk světla odráží moje kroky v čerstvě napadaném sněhu.
Odcházím ze světa vzpomínek. Ráno bude den jako každý jiný. Stárnu, protože se ráda vracím do důvěrně známých míst. Mnohé příběhy, které mi babička jako malé povídala, se v dospělosti vybarvily do neexistujících pohádek, které mě měly vychovávat. Vzácný rodinný bestseller vzpomínek v mých pamětech předávám dál.

 

Iva Kadlecová, vítězka kategorie: prevenčně výchovné pohádky za měsíc říjen. Soutěžte s námi dál! Do konce roku ještě máte šanci vyhrát! Pravidla zde.

   
08.11.2007 - Dům a byt - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [3] MEK [*]

    pěkné počteníčko

    superkarma: 0 08.11.2007, 16:12:47
  2. avatar
    [2] stepa1 [*]

    moc pěkný příběh

    superkarma: 0 08.11.2007, 14:23:46
  3. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    hezky napsané,připomnělo mi to mojí babičku,byla to krásná doba,když jsme byly malé děvčátka u babičky.

    superkarma: 0 08.11.2007, 09:37:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme