Reklama

 

Školu jsem neměla ráda od první třídy....
Vždycky mi byli podezřelí agitátoři, kteří nám předškolákům vnucovali představy, jak se nám tam bude líbit, kolik milých dětí poznám, co všecko se naučím...

Pokud by to na mně záleželo, bez školy bych se klidně obešla :-) Mám-li být upřímná, tak snesitelná pro mě byla pouze první třída, protože tam po nás ještě nepožadovali skoro nic, četly se pohádky, vyprávělo se a tak to nějak příjemně a hravě uběhlo.

Ve vyšších ročnících nastala muka v podobě přírodovědných předmětů, kdy jsem nemohla a nemohla pochopit chemické rovnice, i když jsem se snažila - stejně tak i slovní úlohy z matematiky, kdy z místa A do místa B... však to znáte.

Známky jsem mívala vždycky pěkné, o to nic, ale opravdu jsem se nebavila. Jediné, na co ráda vzpomínám, byly brigády na střední škole. Právě v tuto dobu na začátku září jsme se shromažďovali na vlakovém nádraží, abychom odjeli do blízké vesničky pomáhat se sběrem brambor. Na nádražíčku na nás už čekal dýchavičný autobus, který nás odvezl na místo činu. Vyfasovali jsme tam každý kýbl na brambory a jelo se.

Kluci vysypávali na vlečku traktoru, my holky jsme sbíraly. Až na jeden případ, kdy jsem plechovým kýblem praštila kamarádku do hlavy, jsem to prožívala pohodově.  Pamatuju se na svačinu, kterou nám jézéďaci připravili: kus salámu, chleba a žlutá sodovka. Měli jsme opravdu dobré žaludky. Horší to bylo se záchodem, protože všude kolem širá rovina a nikde strom či keříček :)

To jsme se nachodili, než jsme našli zákoutí! Ale nejlepší brigáda všech dob byla brigáda ve vánočním období, kdy jsme chodili celý týden pomáhat do továrny na čokoládu. Přiznám se, že ještě nikdy jsem neměla takový výběr a po tom týdnu už jsem ji nemohla ani vidět. I vzduch tam byl sladký. Jediné, co nám holkám vadilo, bylo to, že jsme musely mít na hlavách uvázané jakési kužele z bílé síťoviny, ve kterých jsme opravdu nevypadaly svůdně a před klukama jsme se za tu výzdobu styděly.

A taky nám vrtalo hlavou, proč ty ženské z továrny nadávají na svou práci, když se vůbec nemusí učit, psát písemky, jenom pohodlně sedí za pásem a rovnají bonbony do krabic? Nám by se to náramně líbilo a vydržely bychom tam klidně i déle než jenom týden.

No a školní výlety, na ty nemůžu zapomenout, ty byly taky prima, to určitě potvrdí každý, kdo je zažil. Já vím, že píšu spíš o mimoškolních aktivitách, ale rozhodně na ně vzpomínám raději než na vyučování samotné.

No, vzdělání se mi nakonec i přes můj odpor dostalo, hrubky nedělám, výplatu si spočítám, reality show z intelektuálních důvodů nesleduju... jenom čekám, kdy u nás ve školství nastane ten velký třesk, aby se žáčci nenásilnou metodou rádi učili a do školy se těšili.

Zatím na vnucích nepozoruju žádné velké nadšení!
Jsem zvědavá na příspěvky, jestli jsme na tom s tím školním nadšením všechny (všichni) stejně, nebo dnes remcám jenom já?

Gerda


Milá Gerdo, i tobě moc děkuju za krásnou úvahu na téma Škola ;o)
Víš, že díky té tvé továrně na čokoládu se mi sbíhají sliny??? ;o) Asi si pro jednu čokoládku šupem poběžím!

 

A ty čekej hezký dáreček!