Možná vás to překvapí, ale člověk, který drží nejvíce rekordů na světě, nežije v Americe, ani v Rusku, dokonce ani Číně či jiné velké zemi. Certifikovaným rekordmanem všech rekordmanů je český veterinář Jan Skorkovský. 11. 11. ´11 v 11 hodin chystá konec kariéry.

Jan SkorkovskyVraťme se do minulosti. Píše se rok 1996 a veterinář Jan Skorkovský se chystá na oslavu dvaceti let v práci na jediném pracovišti. „Odměnu dva tisíce korun, vyplácenou automaticky za dvacetiletou věrnost jsem ale už nedostal,“ vzpomíná Jan, „přišel dopis mě i manželce o zrušení našeho pracoviště.“ Na rozdíl od manželky a dalších asi třiceti propuštěných lidí, kteří hledali práci ve svém oboru, byl Jan Skorkovský šťastný: Konečně se mohl naplno věnovat rekordům! „Za starého režimu i později jako živitel rodiny jsem sám neměl odvahu vrhnout se do netradičního sportovně-uměleckého dobrodružství, odejít třeba do zahraničí a podobně. Bez mé vůle toto tedy bylo vyřešeno a již 15 let je mojí jedinou obživou individuální fotbalové umění.

Jan Skorkovský je člověkem, který drží světový rekord v počtu rekordů! „Mám za sebou 59. narozeniny, v tréninku si ale hraji téměř stejně, jako když mi bylo deset let a do důchodu už musím vydržet,“ říká. „Samozřejmě lavinovitě a celosvětově se šířící fotbal freestylová konkurence dvacetiletých a mladších borců dost citelně v posledních zhruba třech letech útočí na mojí původně suverénní a originální pozici v oboru. Ale dnes už to beru s nadhledem.

Nejen fotbalové rekordy ale Jan Skorkovský překonal. Na exhibicích ho můžete vidět, jak si mimo míčů všech velikostí i tvarů hraje s kokosovým ořechem, kostkou, vajíčkem, hroznovým vínem, třešní, peckou, hráškem, zrnkem rybízu, antiperlí... spojuje fotbal s atletikou, tenisem, se švihadlem, s výstupy do hor i s další přírodou. Na muže v takřka důchodovém věku má neuvěřitelnou kondičku. Nahlédněte se mnou více do jeho života...

Nejprve malá ukázka...

Kolik držíte světových rekordů?
Zhruba třicet roků mám roční průměr přibližně padesát rekordů (československé, české, světové). Aktuálně to tedy vychází na celkový počet asi 1.500 rekordů. Z uvedeného počtu je odhadem jedna třetina rekordů světových.
V roce 2004 jsem obdržel certifikát o překonání hranice jednoho tisíce doložených a ověřených rekordních výkonů. Je to zároveň potvrzení na celosvětově největší počet rekordů vytvořených jednotlivcem, zaznamenané v České databance rekordů.
Desítky dalších rekordů a neobvyklých výkonů jsem na nejrůznějších akcích udělal bez úředně stanoveného dozoru a ověření, ty nejsou do celkového počtu započítány. Mám doma stovky různých certifikátů a potvrzení, převážně na rekordy ve fotbalových dovednostech. Proto fotbalové magické číslo 11 chci symbolicky využít pro závěrečnou bilanci rekordmanské kariéry. Dne 11. 11. 2011 v 11 hodin se pokusím o poslední rekord a zároveň předložím veškeré své dokumenty pro vystavení certifikátu na konečný celkový počet rekordů, které jsem ve svém životě udělal.

O jaký rekord půjde a kde ho budete dělat?
Vzhledem k tomu, že agentura Dobrý den, která zastřešuje tyto rekordy, sídlí v Pelhřimově, myslím, že to bude právě tam. Očekávám, že to spojí se křtem mezinárodní knihy Guenessových rekordů. Ale celkem z toho nedělám žádnou vědu - jen se mi hrozně líbí to datum. Přemýšlím nad tím výkonem a byl bych rád, kdyby se v něm mohlo symbolicky objevit všechno, čím jsem se zabýval, tedy vystřídat tam rekvizity, které jsem používal, od míče, přes šišku, ovoce... A mělo by to trvat 11 minut - aby to bylo s tou jedenáctkou všechno.
Tak jsme to plánovali s agenturou v červnu, když jsem byl na jejich festivalu, kdy jsem udělal tuším 41 rekordů. Řekl jsem si, že už je čas přestat blbnout. Ale když se to nepodaří, tak se také nic nestane. Dostávám se do fáze, že to beru s nadhledem a těším se na důchod.

Jan Skorkovsky

Jakého svého rekordu si nejvíce vážíte?
Z velkého množství co do počtu i rozmanitosti se velmi těžko vybírá. Uvedu tři, které možná nebyly úplně ty nejnáročnější, ale zůstanou mi v paměti jako obrovský zážitek po celý život:

  • Deset roků svého mládí jsem věnoval mimořádně náročné sportovní disciplíně: skákání přes švihadlo. Z tréninku, který obnášel přibližně třicet miliónů švihadlových přeskoků jsem vytěžil všechny tehdy ještě československé individuální mužské rekordy v přeskocích švihadla na rychlost i vytrvalost, k tomu ještě tři rekordy světové.
    První svůj československý rekord se švihadlem jsem jako vítěz celostátní soutěže časopisu Mladý svět předvedl v roce 1982 v hale Slavie v Praze Edenu. V časovém limitu deseti minut jsem přeskočil švihadlo 2.204 krát. Po celou dobu výkonu sportovní hala vyprodaná do posledního místa bouřlivě aplaudovala. Tento rekord dodnes platí a nikdo další v Česku i na Slovensku nepřekonal dosud hranici dvou tisíc přeskoků během deseti minut!
  • V listopadu 1986 jsem se vrátil do Brna na fotbalový stadión za Lužánky. Právě v Brně za Lužánkami v dresu Zbrojovky předtím skončila moje kariéra nadějného fotbalisty. Hrálo se památné fotbalové utkání s tenkrát největší roční návštěvou 33 tisíc diváků, Zbrojovka Brno porazila Slušovice tři nula. V poločase tohoto utkání jsem s míčem ve vzduchu po atletickém oválu oběhl stadión, předvedl pár fotbalových kouzel a vychutnal potlesk vyprodaného hlediště. Všech deset prstů mých nohou mělo krvavé puchýře, vážil jsem o šest kilogramů méně než před necelými 48 hodinami. Bylo to proto, že den před uvedeným fotbalovým utkáním jsem vytvořil světový rekord v překonání absolutní vzdálenosti v nepřetržitém udržení fotbalového míče ve vzduchu fotbalovým způsobem. Na okruhu Velké ceny Brna motocyklových závodů jsem míč udržel nohama a hlavou ve vzduchu 45 km.
  • V roce 1990 jsem přešel fotbalově s míčem ve vzduchu napříč Itálii, 300 km přes pohoří Apeniny i hlavní město Řím. Zážitky při tomto výkonu byly až neskutečné, včetně největšího, když jsem po deseti dnech enormního vypětí uviděl druhý mořský břeh. Předtím jsem za mimořádně náročných klimatických podmínek „vykopal“ fotbalový míč vzduchem na vrchol Sněžky, potom zase například jsem odehrál za asistence televizních kamer tenisové utkání pouze nohama a hlavou, bez tenisové rakety proti klasickému tenistovi. V uvedeném roce 1990 jsem se ale zapsal do rekordních tabulek ještě jiným celosvětově ceněným výkonem. Dokázal jsem jako jediný člověk v historii klasický maratón s nepřetržitým udržením fotbalového míče ve vzduchu nohama a hlavou. Mezinárodní maratónský závod v Praze tehdy startoval Emil Zátopek a v poli mnoha set normálních běžců jsem bez chyby došel fotbalově s míčem ve vzduchu až do cíle na Staroměstské náměstí.

Nikdy předtím ani potom jsem jiný klasický maraton neběžel. Výkon byl mnohokrát uveden v celosvětových verzích Guinnessovy knihy světových rekordů, dostal se do mnoha dalších knih, oceněn byl jako NEJ rekord roku 1990 a dokonce v jedné mezinárodní anketě TOP 10 nejzajímavějších maratónů historie získal druhé místo. V dubnu letošního roku na Mezinárodním maratónu v Londýně se pokusil tento rekord překonat nejlepší Angličan ve freestyle fotbalu, světový rekordman John Farnworth. V souvislosti s tímto výkonem podnikl velkou dobročinnou kampaň a vybral tisíce liber pro děti v Africe. V cíli Londýnského maratónu byl tento mezinárodně uznávaný borec o více jak pět hodin pomalejší, nežli já v Praze před více jak dvaceti lety. Dostupné prameny neuvádí, zda celou maratónskou vzdálenost dokázal John projít bez jediného doteku míče se zemí.

Jan Skorkovsky

Jak vás to vůbec napadlo, překonávat světové rekordy v takovém množství?
Vzhledem k tomu, že většina mých rekordů má přímou vazbu na fotbal, považuji se za fotbalovou mutaci původně normálního fotbalisty. Individuálně, intenzívně a v podstatě každý den si ale hraji s míčem od čtyř let, tedy již 55 roků. Do dvaceti let vypadala moje fotbalová kariéra normálně a velmi nadějně. Během studia na Vysoké škole veterinární v Brně jsem ale fotbalu zanechal. Pak už jsem měl míč pouze pro sebe a všechny fotbalové góly, které jsem do sítí soupeřů nedal, jsem bohatě kompenzoval právě fotbalovými rekordy.

Kolik času vám zabere trénink - když jste ještě pracoval jako veterinář, jak jste tak náročné hobby kloubil s prací?
Někdy kolem roku 1990 vyšla jedna z knih „českého guinnesse“ již nežijícího pana Ladislava Kochánka. V této knize s názvem „Co člověk dokáže“ je uvedeno, že mám natrénováno již minimálně sto miliónů doteků s míčem ve vzduchu a vzdálenost přitom uběhnutá je myslím 30 tisíc kilometrů. V té době se mnou natočila i Česká televize půlhodinový dokumentární film s názvem „Sto miliónů doteků“. Pan Kochánek byl precizní a jinde zase spočítal, kolik hektolitrů potu jsem při tom vypotil a kolik tisíc propocených triček obnášela vynaložená námaha. Od té doby jsem dalších dvacet let v tréninku nepolevil, spíše naopak. Například žádný ze Štědrých dnů nebo Silvestrů nebyl důvodem, abych trénink vynechal. Na tuto posedlost sportem účinkuje jediný lék, ještě více sportu a pohybu, léčím se tak celý život. Uvedená aktivita je pro mě zábavou s nevyčerpatelnými možnostmi, ve spojení s přírodou. Živit se jako veterinář jsem vydržel pouze dvacet let. Další roky je pro mě specielní sportovní umění i jediným zdrojem obživy. Vydržet chci až do důchodu.

Proč jste vlastně skončil s klasickým fotbalem?
Žákům prvoligového Sklo Unionu v Teplicích jsem dělal kapitána. Od patnácti do osmnácti jsem v Teplicích hrál za prvoligový dorost. Během přechodu do kádru prvoligového mužstva dospělých, jsem stačil v Teplicích odehrát jediný přátelský zápas a ohlásil přestup do Zbrojovky Brno. V Brně ale studium na Vysoké škole veterinární znamenalo konec fotbalové kariéry ještě dříve, než vůbec pořádně začala. Z této skutečnosti jsem byl nějaký čas hodně špatný, proto také pak následovalo to více jak třicetileté rekordmanské sólo nejen s míči.

Jan Skorkovsky

Jak se na vaši zálibu v překonávání rekordů dívá vaše rodina?
Mám tři dospělé děti, vysokoškolsky vzdělané. Žádné naštěstí přímo nezdědilo tak fanatický vztah k míči a ke sportu. Manželka v Brně vystudovala veterinární lékařství jako já. Myslím, že jsem úplně normální táta a manžel, jenom povolání mám velmi originální. V normálním životě mě baví řada jiných věcí i činností, doma i v okolí bydliště se chovám naprosto nenápadně a tak mě také rodina i okolí berou.

A jaké tedy máte koníčky?
Pokud bych nekompenzoval enormní celoživotní zátěž fyzicky i psychicky odlišnými aktivitami, nemohl bych vydržet asi ani deset let. Miluji zvířata a přírodu, vše co je s tímto spojené. Doma máme dvě kočičky z útulku, o které se starám, když nejsem na cestách. Přes třicet let máme doma velké akvárium, původně těch akvárií bylo deset i více. Jsem také docela zdatný sběratel a cestovatel.
Do více jak čtyřiceti zemí všech kontinentů kromě Antarktidy jsem se dostal hlavně díky více jak dvacetiletému členství v Amfoře, což je klub umělců a osobností. Dva roky jsem byl teď taky trochu spisovatel. Vznikl přitom certifikátem potvrzený rukopis největší české Encyklopedie fotbalových dovedností ve volném stylu. Dílo obsahuje celkem 26.463 různých triků, kouzel a sestav. Na dvacet tisíc z těchto dovedností jsem sám během kariéry vyzkoušel. Jinak normální běžný život přináší velmi mnoho podnětů, které mě zajímají. Hodně věcí, které jsem zatím nestihl, bych rád vykonal jako důchodce.

A to mě přivádí k poslední otázce. Kde vlastně hledáte inspiraci pro své rekordy. Nevím, asi by mě nenapadlo, jít napříč Itálií s míčem ve vzduchu - jak takový nápad přijde?
Kdybych to měl říct jednou větou: Intenzivně o svém oboru přemýšlím celý život. Je v tom kouzlo a pestrost. Čerpám z toho, co jsem kolem své aktivity prožil, ale třeba i z toho, když si jdu zaběhat do lesa. Devadesát procent výkonů jsem vymyslel. Myslím, že v tom je i trochu problém dnešních freestyleových fotbalistů - jedou si jen za tím jedním a to pilují k dokonalosti, mě stále napadá něco nového.

Čtěte také...

Reklama