Reklama

Tak kávu už bychom měli uvařenou a vypitou. Jsou sice lidé, kterým káva ke spokojenosti úplně stačí a do žádných dalších kulinářských chvatů se nepouští. My ostatní, běžci na dlouhou trať, co se vaření týče, máme před sebou úkol ze všech nejtěžší.

Vymyslet, co vlastně uvaříme.  Jeden nejí to, druhý zas tohle, šunkofleky jsme měli minulý týden a meruňkové knedlíky umí babička lepší. Ráda vařím oblíbená jídla na přání a pak pozoruji, jak se strávníkům dělají boule za ušima. Také ten pohled máte rádi?

Obcházím trpělivě jednoho po druhém, ruším jejich hry a pracovní nasazení či sledování seriálu a vyzvídám, co by si dnes dali k jídlu. Mně je to jedno. Ty vaříš všechno dobrý, maminko. Nemám hlad. Něco k jídlu. To jsou mi nějaké rady a karty, s kterými se přece nedá hrát!

Hlad je nejlepší kuchař, vzdávám věčný boj o zaručený tip na jídlo, které mám dnes uvařit.

Vždycky to nějak dopadne, ale jsou to nervy, řeknu vám!

deticky