„Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi.“ Toto staré anglické přísloví bylo vymysleno v období, kdy kniha byla nezbytnou součástí života, tak jako je dnes třeba počítač. I jeho prostřednictvím si vlastně můžeme přečíst knihu, časopis, cokoliv. A jaké jsme? Kdo ví.

knihy

I když bydlím v Praze, málokdy jezdím tramvají, odrazuje mě jejich přeplněnost, „pachy“ některých lidí, kapsáři a také neustále se zdražující jízdenky. Před nedávnem však nebylo zbytí. Šla jsem do práce pěšky a po cestě mě zastihl velký liják, tak jsem v rychlosti naskočila do tramvaje č.10, vedoucí z náměstí Míru na Palackého náměstí.

Intelektuální tramvaj č.10

Byla jsem příjemně překvapena. Jednalo se o úplně nový typ tramvaje, celkem prostorný, kolem mě úředníci v nažehlených košilích, voňavé slečny, upravené dámy a roztomilé děti. Ale co mě dostalo nejvíc, že téměř polovina spolucestujících držela v ruce knihy. Sakriš, to jsem naskočila do nějaké intelektuální tramvaje, ale pořád lepší než do té se zapáchajícími bezdomovci, kapsáři a řvoucími turisty.

knihaaa

Nejhorší trest: „A spát a žádné čtení“

Miluju knihy. Sama jsem dvě napsala a chystám se k vydání třetí. Knihy mě provází od samého dětství. Když jsem byla malá, neuměla jsem si představit, že bych šla spát bez toho, aniž bych si „před spaním nečetla“. Ba dokonce, když mě rodiče chtěli za něco potrestat, tak řekli: „A spát a žádné čtení.“ Byl to ten nejhorší trest. Dnes mi připadá, že je spíš trestem to, když dítě číst musí.

Ba ne, ti lidé v tramvaji mě přesvědčili, že tomu snad tak není.

Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi.

Až jsem se styděla, že také u sebe nemám knihu. Ti lidé v tramvaji mě opravdu moc mile překvapili. Snad to s naší kulturou ještě nebude tak špatné. A jak tak stojím, začnu si celkem se zaujetím prohlížet, co ti moji spolucestující vlastně čtou. Dvě mladé slečny mají otevřenou knihu, podle jejíž ilustrace na obalu jde poznat, že jde o nějakou romantiku, starší dáma o kousek dál má v ruce memoár nedávno zesnulé herečky Jiřiny Švorcové, vedle mě stojící student má na stránkách knihy výjev podobný obrazům z Pána prstenů a malý chlapec, sedící mamince na klíně, se pyšní posledním dílem Harryho Pottera. Důležitý pán v kravatě má na stránce rozbor lidského mozku, zřejmě medicína nebo ekonomika, a starší pán si právě prohlíží knihu o zahradnictví, ještě voní, asi si ji právě koupil.

Kdoví, jestli je u těchto lidí tramvaj jediným místem ke čtení. Krátí si jen tak dlouhou chvíli, nebo si otevřou knihu i doma? A jak často sáhnou po knize? Kolik z nich chodí do knihovny? Mají na to čas? Studenti určitě, pro studijní materiály, lidé důchodového věku také, ti na knihách vyrostli, a co ti ostatní, co střední generace, co děti?

Kniha přežila staletí

Kniha je tu po staletí, přežila pálení, cenzury, přežila vznik rozhlasu, televize i počítače. Moc si přeju, aby přežila i vše ostatní. Protože v onom anglickém přísloví: Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi - se nachází hodně pravdy.

knihhistory

Knihy jsou i tématem dnešního vydání

  • Kdy jste naposledy četla knihu?
  • A jakou?
  • Případně jakou máte právě rozečtenou?
  • Po jaké lierárním žánru sáhnete nejčastěji?
  • Vedete ke čtení knih i vaše děti?
  • Je to těžké?
  • Jaká kniha patří k vašim nejzamilovanějším?
  • Jakého máte nejoblíbenějšího spisovatele?
  • Jakým literárním vývojem jste prošla od dětství po současnost?
  • Máte doma knihovnu?
  • Dostáváte ráda knihy?
  • Umíte vypnout televizi a jít si číst?
  • Myslíte, že úroveň knih klesá nebo stoupá?
  • Myslíte, že mají knihy šanci na přežití?
  • Shrnuto, podtrženo - jaký je váš vztah ke knihám?

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek odměním, jak jinak - knihou. A ne tak ledajakou. Jedná se o knihu z nakladatelství Universum: 50 největších mýtů populární psychologie

kniha

Reklama