Dobré ráno všem čtenářkám,

dnešní téma je nejhorší zážitek v ordinaci, a i když se bráním vzpomínkám na něj, nejde mi si všechno v mžiku nevybavit a nepodělit se s vámi o to, co mě straší ve spaní ještě 9 let poté.

V lednu před 9 lety se mi narodila druhá dcera. Byla krásná, zdravá, vážila skoro 4 kila a celá rodina zažívala nepopsatelný pocit štěstí.
Když jí byl asi týden, začala kašlat. Lékařka nám sdělila, že to patrně nic nebude, ale pro jistotu ji poslala do nemocnice, aby to u tak malinkého miminka ohlídali. Tam nás hospitalizovali s tím, že jí nasadí nějaké léky. Nikdo ji nevyšetřil, nevzali stěry, pouze poslechli a zavřeli nás na pokoj. Asi čtyři dny se nedělo nic, kromě toho, že dcera začala kašlat tak, až se dusila. Milostivě zavolali paní doktorku, která se zíváním a otrávená jako šváb dorazila a seřvala mě, že málo miminko chovám a tím se jí usazují hleny v plicích...

Druhý den ji vyšetřili a zjistili, že má vážný zápal plic a léky, které jí dosud podávali, vlastně ještě přispěli k jejímu zhoršení. Nasadili jí antibiotika a lékařka mi sdělila, že pravděpodobně nezaberou, protože jí neudělali hned nějakou kultivaci, aby zjistili, co má v sobě za virus, a ta nová kultivace bude trvat týden. A že pokud bude silná, tak to přežije. Přesně takhle, s kamenným výrazem a chladně mi  řekla, že moje holčička možná zemře... Všichni jsme věděli - i ona - že je jenom jejich chyba, že holčičku řádně nevyšetřili a kašel podcenili, ale když jsme si dovolilí se ozvat, tak jsme jen viděli, jak tam kryje jeden druhého. Ruka ruku myje...

Byla jsem v šestinedělí, hormony v háji, jen jsem seděla a brečela. Vrchol všeho bylo, když zavolali primáře. Přišel, obešel postýlku, koukal, sundal brýle, nasadil brýle, mávl rukou a odešel. Neposlechl ji, ani se jí nedotkl a šel. Na sesterně jsem je potom zaslechla se bavit o tom, jak půjdou stávkovat za vyšší platy. Před tím, než za ním zapadly dveře, ještě poznamenal: Pošlete maminku na vyšetření k psychiatrovi, ať se nám tady nezhroutí... To byla poslední kapka. Manžel s tchyní zalarmovali nejlepšího dětského lékaře v kraji, psali stížnosti, chodili a sháněli nejlepší léčitele a dojednali převoz holčičky do jiné nemocnice.         dobře

A závěr? V nemocnici jsme strávili dva měsíce. Další dva měsíce jsme strávili doma v izolaci, protože jediný bacil, který by chytila, by ji zabil. Když jsme s holčičkou vyšli po 4 měsících mezi lidi, plakala jsem štěstím. Byla jsem opravdu v té době zralá na Chocholouška, hubenější o 10 kilo, zavřená takovou dobu mezi čtyřmi stěnami s rouškou na puse, žádný kontakt s lidmi a neustálá obava, že holčičku neuchráním. A všechno jenom proto, že jedna paní doktorka s rudě namalovanou pusou, neměla zájem, čas ani chuť se zabývat něčím tak nepodstatným, jako je týdenní miminko....

A zadostiučinění na konec - právě ta paní doktorka byla minulý rok odsouzena za zanedbání povinné péče a byla jí odebrána licence. Tak snad už žádná maminka nebude muset prožít to, na co já stále ještě vzpomínám se slzami v očích.

Jen nejlepší zkušenosti s lékaři přeje

Maši


To je síla! Maši, hlavně že to dobře dopadlo. Do budoucna už jen kvalitní doktory!


Jaké jsou vaše zážitky z nemocnice? Co člověk všechno vydrží, když je mu ouvej? Na kterou hrůzu už dnes vzpomínáte jen s úsměvem?

Jaká byla vaše nejhorší návštěva u lékaře?
Máte speciální zážitky z ordinace?
Nebo snad znáte speciální ordinaci?
Svěříte se s příběhy z nemocnice?
Přímo ze zubařského křesla?
Z čekárny?

Napište nám na redakce@zena-in.cz
Za příspěvky k dnešnímu tématu Nejhorší návštěva u doktora můžete vyhrát vlasovou terapii v podobě luxusního spreje na vlasy od firmy Schwarzkopf. 

Pravidla dnešní soutěže najdete tady. 
Hrajeme o kosmetický balíček Fa.

Reklama