Čtenářka kobližka byla malá rozmazlená holčička, která odmítala zpívat před spolužáky, ale nejen o tom je její text…

Do první třídy základní školy jsem šla s dychtivým očekáváním, velikou mašlí ve vlasech a vypadlým předním zubem.Nebudu říkat,kolik už to je let,prostě moc,ale svojí paní učitelku si pamatuju dodnes a ráda na ní vzpomínám.Jmenovala se Ludmila Housarová.Škoda,že si to paní učitelka nemůže přečíst, už dlouho učí v tom kantorském nebi.Měla velké pochopení pro ty prcky,co brečeli a chtěli k mamince.A já jsem patřila mezi ně.Malá rozmazlená holčička,co nikdy ani nechodila do mateřské školky......Ale ona byla tak laskavá,že jsem to brzy překonala.Dlouho jsem na ní vzpomínala,i na druhém stupni.Tam už to tak idylické nebylo a předměty jako fyzika,chemie a matika,mi připadaly vzdálené a stejně nepochopitelné jako vesmírné nekonečno.Jo,a taky tělocvik - ne že bych ho neměla ráda a byla až takové nemehlo,ale poměrně brzy jsme vyspěla a za svá rostoucí prsa,což tehdy ještě nebylo v módě,jsem se styděla,zvlášť,když poznámky spolužáků byly někdy tvrdé.A pak kruhy! Bože,ty nenáviděné kruhy,těch jsem se bála,ale třeba zase takový běh přes překážky,nebo šplh na tyči,skok přes kozu,to bylo moje.Jen mě nesměli postavit k lanu,protože šplh na laně a pověstná smyčka se mi nevedla ani za nic a tak jsem na tom provazu visela jako trs nezralých banánů....

Jednou začátkem školního roku vešel do třídy nový učitel češtiny.Postarší,suchý,šlachovitý chlapík,který měl pověst podivína,chodil celý půlrok v jednom oblečení,a když vešel do třídy,jeho první kroky vedly k oknu,kde byly kytičky a pořád s nimi něco dělal.Tu uštípnul lísteček,tu prohrábnul prstem suchou zeminu.Pak přešel ke svému stolu a mnul si suché ruce,až jsme slyšeli,jak mu šustí kůže.Ale já jsem od té doby začala češtinu milovat.On totiž tenhle postarší pán uměl učit! Měl nějaký dar,kterým uměl zaujmout.Dokázal poutavě vyprávět,vysvětlit,co jsme nepochopili hned a já se na jeho hodiny moc těšila.Slohy jsem si vždycky užila a nedělaly mi žádný problém.

Dějepis - ten mě taky zajímal.Zeměpis a přírodopis zrovna tak,ale vzpomínám si na „katastrofu“ a tou byl zpěv!Ano,zpěv.Já totiž byla docela stydlivá a vypustit z hrdla nějaký tón bylo pro mě nedosažitelné.Navíc jsem se narodila bez hudebního sluchu,ani hlas mi nebyl dopřán,což považuju za velikou diskriminaci ještě dneska :-)))  A v době,kdy jsem toužila být dokonalá,jsem měla otevřít pusu a před spolužáky zaskřehotat?Bylo to absolutně vyloučené!Jenže nějakou známku učitelka potřebovala a tak věřte nebo ne,odtáhla mě do kabinetu přírodopisu a stroze nařídila : „zpívej!“ Hrůza,ale známka byla.

Zažila jsem i učitele,který mi naháněl strach,jméno už není důležité,ale facky uměl rozdávat parádní.....My jsme měli ve třídě propadlíka,takového darebu a on se na něj vždycky soustředil.Jakmile se mu nelíbila jeho odpověď,už si ho vzal k tabuli a nešetřil ho.Kluk se vráti potom do lavice s červenými tvářemi....Jenže tenkrát nepřicházelo v úvahu,aby si rodič třeba šel do školy stěžovat.Ale kluk byl tvrďas,doma o tom ani neřekl.

Pokud si vzpomenu někdy na školu,vždycky se mi vybaví moje první paní učitelka a můj češtinář.Myslím,že oba dva mi dali do života hodně.A já jim za to děkuju.Třeba mě uslyší......

Pěkný den přeje všem kobližka.
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji kobližko za váš příspěvek k dnešnímu tématu dne. Já měl učitelku na hudební výchovu vycvičenou. Zpívám rád, ale mám hrozný hudební hluch, jsem arytmický, a tak vůbec neumím frázovat. Všichni, co mne kdy nutili na karaoke zpívat, a nenechají se mým odporem odradit, nakonec vždy litovali a mohou to dosvědčit. Ale zpět k učitelce. Ta mi dávala automaticky dvojku z hudební výchovy, jen abych nezpíval…


Téma dnešního dne zní: Můj nejoblíbenější předmět ve škole

s podtitulem: vzpomínka na pana učitele(ku)

A abychom to téma trochu rozvinuli, nemusíte psát jen o kladném panu učiteli(ce), můžete přidat i vzpomínku na toho „zlého“ (zlou).

Škola je v plném proudu, vraťme se tedy do ní na chvilku i my. Alespoň ve vzpomínkách.

  • Jaký byl ve škole váš nejoblíbenější předmět?
  • Ať už na základní, střední, nebo vysoké
  • Vzpomenete ještě někdy na svého pana učitele(ku)?
  • Ať už v dobrém, nebo ve zlém
  • Ovlivnil nějak váš život váš nejoblíbenější předmět ve škole?
  • Vybrala jste si podle něho i své budoucí povolání?
  • Mají to dnes děti ve škole těžší?
  • A učitelé?

Vzpomínejte a pište, téma je to široké – a krásné.

Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu: redakce@zena-in.cz

Jednu z žaček nebo studentek odměním dvěma velmi zajímavými knihami:

Erich von Däniken / Strategie bohů - Osmý div světa

kniha

P. Lamposová, Lena K. Swanbergová / Můj život se Saddámem Husajnem - Ve stínu obávaného diktátora

knihaaadve

Reklama