Osobně možnost lidského mozku pojmout myšlenku nebo vzkaz jiného lidského vědomí pokládám za něco tak skutečného a reálného, jako je chleba s máslem. Poznala jsem nejen na vlastní kůži, jak přejmutí myšlenky druhého funguje, ale navíc jsem byla přítomna mnoha událostem, které tuhle skutečnost potvrzují.

telepatie

Je zajímavé, že lidé v posledních letech mají spíše tendenci nebýt tak skeptičtí jako například v osmdesátých letech. Tuhle informaci jsem si přečetla nedávno v magazínu 21. století.

Osobně jsem z toho vyvodila, že vývojem a sledováním technického pokroku, a tím i stíráním toho, co je možné a nemožné, čím dál více připouštíme a méně se k věcem stavíme radikálně. Myslím, že je to dobře, protože jen tehdy, když něco připustíme, můžeme později prokázat, že je to možné. Jinak bychom se tím logicky na vědecké úrovni vůbec nezabývali.

Jde o energii, a ta je měřitelná

Jestliže mluvíme ústy vědců, je lidská myšlenka důsledkem složitých procesů v mozku, a hlavně je jakýmsi malým elektrickým výbojem, kterých lidský mozek vysílá miliardy. Pakliže hovoříme o myšlence jako o formě elektrické energie, pak také asi víme, že je-li jeden mozek vysílačem, pak musí současně umět fungovat logicky i jako přijímač.

Pokud se zamyslíme jen nad tímto, musí nám být problém kolem momentu, kdy je mozek schopen pojmout elektrické vlnění – tedy myšlenku –  naprosto jasný, a dokonce i poměrně jednoduše průhledný.

Termín „náhoda“ pokládám za alibismus

Svádět věci na náhody je myslím důsledek nechuti se nad něčím zamyslet a přísně racionálně hledat souvztažnost mezi jednotlivými událostmi či ději a najít v nich smysl. Jde o alibismus.

Celý vesmír má řád a smysl, lidský život má bezesporu smysl a fakt, že v mnoha případech ještě netušíme jaký, neznamená, že tomu tak není.

Zaplať Bůh za ty, kterým termín „NEVYSVĚTLITELNÁ NÁHODA“ nestačí! Díky Bohu za vědecké týmy, které nepřestávají hledat. A fakt, že hledají jen dokazuje, že připouští.

Za model „náhoda“ se totiž dá hlavně bezvadně schovat skutečnost, že: Nevím, nemám dost informací, neumím to vysvětlit nebo nechci se tím zabývat, případně klidně i  TO JSEM NEPOCHOPIL.“

Jde vlastně o lenost hledat, dokazovat a snažit se prohlédnout. Není ostudou něčemu nerozumět, ale nesnažit se o to nebádat a neposunovat mantinely lidského poznání už ano. Kdybychom to nedělali, pořád bychom seděli na stromech a možnost létat vzduchem by pro nás byla jen výplodem lidské fantazie, odporující našim momentálním možnostem.

A slovem „momentální“ byt to uzavřela.

To, co dnes, tedy momentálně ne dost dobře chápeme na to, abychom to pojali jako možné, může být zítra pro nás stejnou realitou jako fotoaparát, mobilní telefon, kamera, letadlo, myčka na nádobí, operace pomocí laseru, rychlost zvuku, urychlovač částic...

...rychlost světla, stroj času, cílená neverbální komunikace... :-)

Opačný názor redaktorky Evy Soukupové si můžete přečíst ZDE.

 

Reklama